Neautorizováno !

(11.00 hodin)

Poslanec Miroslav Grebeníček: Doufám, pane kolego, že jste neměl pocit, že já tvrdím, že se v padesátých letech neděly hrozné věci, které je třeba odsoudit. Ale existuje konkrétní vina, konkrétních lidí, a nemůžete tady neustále nám podsouvat váš přístup, tj. kolektivní vinu. Proti tomu se ohrazuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan poslanec Jaroslav Gongol ještě počká, takže pan poslanec Jiří Hanuš.

Poslanec Jiří Hanuš: Já nemluvím o kolektivní vině, já mluvím o konkrétní osobě, kterou byl pan Alois Grebeníček.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Alena Páralová.

Poslankyně Alena Páralová: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, já bych vám ráda sdělila, že ještě žijí svědci, kteří si dobře pamatují na to, jak se ona osoba chovala, nechci ji zde jmenovat, protože již není mezi živými. Pakliže by tato Sněmovna i pan Grebeníček měli zájem, tak tito lidé přijedou a řeknou nám všem, jak to ve skutečnosti bylo. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Ještě, pane poslanče, musíte počkat. Nejdřív pan poslanec Miroslav Grebeníček.

Poslanec Miroslav Grebeníček: Víte, to nejde. Vy máte obecné proklamace a nemáte důkazy. Obdobným způsobem, a řekl bych, že to vypovídá o celkové atmosféře, svědčí i dva rozhovory se spisovatelem Ivanem Klímou. Ty byly zveřejněny už v roce 1997. Tvrdí v nich, že jeho otec se po zatčení dostal v roce 1953 do vyšetřovny StB v Uherském Hradišti, kde seděl pod starým Grebeníčkem, kde se dostal ke Grebeníčkovi. Přitom v uvedené době byl jmenovaný již dva roky mimo bezpečnostní složky, a tak samozřejmě vznikl problém. Je jinak ctihodný spisovatel Ivan Klíma, podobně jako jiní zaručení svědci, obyčejný mluvka, který pluje na vlně antikomunismu a není mu či jim zatěžko lhát, že jeho otce ve vězení hlídal starý Grebeníček? Pod kým to vlastně v Uherském Hradišti Klímův otec seděl? Je to snad tak, že byli Grebeníčkové tohoto jména dva a účelová propaganda současného režimu vydává otce, správně bylo řečeno, že je po smrti, a já už musím také říci, někdejšího předsedy ÚV KSČ, za toho druhého? Pak je na obzoru velký skandál, který vrhá podivné světlo na celou českou justici a média včetně veřejnoprávních.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Hojda a po něm pan poslanec Petr Pleva.

Poslanec Pavel Hojda: Pánové a dámy, demokraté, jen tak dál. Připravte návrh zákona, ve kterém budeme soudit a odsoudíme všechny dcery a syny za to, že jejich příbuzní někdy, kdysi něco provedli anebo možná udělali nebo byli za to odsouzeni. Připravte takovýto návrh zákona a ukážete, jací jste.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pan poslanec Petr Pleva s faktickou poznámkou. Ještě předtím, než mu dám slovo, oznamuji, že paní poslankyně Kateřina Konečná se omlouvá z jednání schůze od 11 do 15 hodin ze zdravotních důvodů. Jde o to, aby to bylo ve stenozáznamu.

Prosím, pane poslanče.

Poslanec Petr Pleva: Já bych chtěl jenom reagovat na slova pana poslance Grebeníčka, která se týkala Václava Bendy.

Za prvé. Nevím z čeho usuzuje, že byl v čele fašismu, možná z titulků tehdejšího Rudého práva. Za druhé. Václav Benda nikdy neschvaloval žádné mrtvé, pouze říkal, že případ převzetí vlády chilskou juntou pod vedením generála Pinocheta je nejednoznačný, protože generál Pinochet tím prokazatelně zabránil daleko většímu počtu mrtvých a rozvratu společnosti, který chystal diktátor Allende.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní pan poslanec Jaroslav Gongol se svým příspěvkem.

Poslanec Jaroslav Gongol: Paní předsedající, dámy a pánové, myslím, že předchozí poznámku nemá ani smysl komentovat.

Dámy a pánové, víte, co je to zbabělost? Jedna z definic říká, že je to neříci pravdu, když ji znám. Jeden politik dokonce říká, že byl zbabělec, a proto chodil k volbám. Nechci, abych to o sobě někdy musel říkat, a proto zde musím onu pravdu říci. Zda je větším hrdinstvím nejít kdysi k volbám, nebo dnes vystoupit proti inkvizitorům, nestydím se říci, inkvizitorům ze Senátu. To nechám na vaše posouzení. Nemohu totiž mlčet, když se nám zde takovýmto způsobem reprezentuje výplod dvou senátorů, který bohužel posvětila i velká část členů horní komory. Kdyby to byl jen výplod těchto dvou, něčím zasažených mozků, dalo by se to ještě pochopit. Ten jeden ještě v životě nic neprožil, nedokázal ani dokončit své vzdělání, a trpí tedy určitým pocitem méněcennosti a potřebuje si posílit své sebevědomí, a nikoliv jen svůj domácí rozpočet, jak se chystal na úkor povodní. Přestože dosáhl fyzického věku potřebného pro zvolení do Senátu Parlamentu České republiky a ústava počítala s tím, že by do Senátu měli být lidé voleni vyzrálejší, svými životními zkušenostmi na tuto funkci objektivně nedosáhl. Ten druhý však po zemském povrchu šlape již delší dobu, což mu umožňoval dřívější režim, protože poněkud nestandardně se potuloval po cizích krajích a on má dnes výčitky svědomí a chce se zavděčit dnešnímu režimu. To samo o sobě svědčí o charakteru tohoto člověka.

Nemohu mlčet, když si uvědomím, když pro to zvedla ruku značná část senátorů, a možná i ze strachu, že výhrůžka o noci dlouhých nožů není až tak nereálná. Nemohu mlčet proto, že jsem si v této souvislosti vzpomněl na ona slova evangelického faráře, která zde byla již řečena a nebudu je zde citovat. Důležitý je závěr. "A když zavírali mě, nebyl už nikdo, kdo by mně pomohl."

Ano, dámy a pánové, nemohu být lhostejný k těmto lžím, které jsou obsaženy v této novele, neboť mě do Sněmovny zvolili komunisté a jejich sympatizanti, kteří po celý život poctivě pracovali, převážně ve velmi nebezpečných pracovních podmínkách, a taky se nebáli. Těmto lidem chci vzkázat, že se nebojím obhajovat jejich čest a jejich poctivou práci. To však neplatí o těch, kteří je dnes odsuzují, a někteří z nich dokonce v teple kanceláře užívali plodů jejich tvrdé práce a hrdě nosili svazácké prapory v průvodech na 1. máje. Jen pro vaši informaci, jistý pán, který má jméno od latinského populus, přeložte si to, si tuto čestnou funkci v jednom podniku OKD nikdy nedal vzít. Dnes zvedá jiný prapor, prapor antikomunismu. Tito lidé však nikdy tvrdou práci neokusili, mají však zřejmě výčitky svědomí, a proto se snaží ty, kteří poctivě pracovali pro společnost, očernit.

Mě volili lidé tvrdé práce a pevných charakterů. To jste asi nezažili, vážení přátelé. Prožili jsme spolu dobré i zlé a to charaktery dotváří a tvoří pevná pouta.

Musím se přiznat, že jsem přemýšlel, kdo vlastně volil ony tvůrce tohoto senátního zákona o zákazu propagace komunismu. Často pro odpověď na složité otázky hledám poučení v historii. Tentokrát jsem hledal poučení ve starém Římě na začátku našeho letopočtu. V roce 37 našeho letopočtu přichází na trůn Gaius Ceasar zvaný též Caligula nebo též Holinka či Botička. Hovoří se, že to byla jedna z nejvyšinutějších postav na římském trůnu.

***