Neautorizováno !

(11.20 hodin)
(pokračuje Páralová)

Kolegyně a kolegové, dovedete si představit, že by v naší zemi vznikla nacistická strana? Dovedete si představit, že by v naší zemi působila Nacistická strana Čech a Moravy? Zdá se vám to absurdní? Pak vězte, že lidem, kteří prošli nacistické a komunistické koncentráky, připadá absurdní fakt, že po 42 letech komunistické totality a poté, co byl komunistický režim označen za zločinný, působí v naší zemi Komunistická strana Čech a Moravy. Za téměř osm let mého působení ve Sněmovně se na mne obrátily stovky občanů se žádostí, abychom zakázali komunistickou stranu. Prostě mi nevěří, když jim říkám, že ve Sněmovně k tomu není politická vůle.

Kolegyně a kolegové, co sdělíme našim občanům dnešním hlasováním? Sdělíme jim, že v českém parlamentu stále ještě není politická vůle chránit je a postavit se proti šíření třídní nenávisti a proti podpoře a propagaci zločineckých a zavrženíhodných idejí komunismu? Já jsem připravena zákaz podpory a propagace komunismu podpořit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. O slovo se přihlásil předseda klubu KSČM Pavel Kováčik.

Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, možná právě v této chvíli, v těchto minutách, v těchto okamžicích dostávají někteří občané České republiky obálky s výpovědí z práce. Jsou jich možná desítky, možná stovky. Možná právě v této chvíli policie někde na dálnici vyšetřuje těžkou dopravní nehodu způsobenou neukázněným řidičem kamionu. Možná právě v této chvíli je někde zneužíváno dítě. Možná právě v této chvíli krachuje firma, která zaměstnává desítky či stovky lidí, která krachuje právě proto, že nemá vytvořeny podmínky pro svou činnost. Možná právě v této chvíli se dějí ještě mnohé další věci, které by se dít neměly a pro jejichž řešení jsme mimo jiné, kolegyně a kolegové, sem do tohoto parlamentu byli zvoleni.

Já chci poprosit, abychom svoji pozornost častěji obraceli k tomu, co pálí občany, abychom svoji pozornost podrobněji zaměřili na to, jak věci, které občany trápí, vyřešit tak, aby to zde, v této republice, pro dnešek, pro zítřek a pro pozítřek, pro současnost i pro budoucnost fungovalo lépe.

Nezpochybňuji právo kohokoli navrhnout v podstatě cokoliv. Ale prosím, abychom každému návrhu dávali jenom tolik pozornosti, kolik si pod zorným úhlem mandátu, který nám svěřili občané, zasluhuje. Doporučuji, abychom se s tímto návrhem velmi rychle vypořádali a pracovali dál k tomu, co ještě máme odpracovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Pleva.

Poslanec Petr Pleva: Chtěl bych vzkázat panu předsedovi Kováčikovi vašimi ústy, pane předsedající: Vážený pane předsedo klubu komunistické strany, když jste tak plamenně hovořil o zákonech, které jsme zde měli udělat, a zabýváme se podle vás drobnostmi - co vám bránilo, protože jste už téměř rok ve vládní koalici se sociální demokracií, tyto zákony podat, co vám bránilo tyto zákony prosadit?

Místopředseda PSP Jan Kasal: S faktickou poznámkou pan poslanec Vilém Holáň, potom s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Kováčik.

Poslanec Vilém Holáň: Já jsem o tom přemýšlel, co říkal pan předseda klubu komunistické strany. Myslím, že skutečně musíme mluvit o dnešku. To je asi v pořádku. Ale to, co mne stále trápí s vámi - prostřednictvím pana předsedajícího - je nedůvěra.

Já nevěřím tomu, co říkáte, a to proto, že je tu historická skutečnost. Když si přečtete stena z první republiky a jiné dokumenty, kde slyším, že Ježíš Kristus byl první komunista, potom následovalo vraždění, zabíjení, zavírání, vyhazování, tak to ve mně vzbuzuje nedůvěru. Říkám si, aby se to nezopakovalo, aby nenásledovalo totéž v bledě růžovém. Toho se bojím. Říkám si - mohli jste to samozřejmě zvrátit, tuto nedůvěru, mohli jste ji dokonce vyřešit podle mého názoru. Například hned včera, kdy bychom společně ocenili třeba zásluhy těch, kteří byli opravdu zabiti, kteří měli zásluhy na potlačení nedemokratického režimu.

Základní problém podle mého názoru je dnešní a je v něm skryta nedůvěra.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Holáňovi. Pan poslanec Kováčik s faktickou poznámkou.

Poslanec Pavel Kováčik: Kolegyně a kolegové, každý člověk, každé lidské společenství, každá politická strana, zejména my, politické strany historické, máme svoji minulost. Věřte, že já se v souvislosti s KDU-ČSL také nebojím, že se bude opakovat, řekněme, jejich přílišná loajalita, jak se po celých čtyřicet let odsuzovaného minulého režimu dělo. To je přece za námi, pojďme se dívat do budoucna.

Ale chtěl jsem odpovědět panu kolegovi Plevovi. Kde bere tu jistotu, že je zde vládní koalice? Kde sedí, ve které sněmovně sedí, když zde komunističtí poslanci předkládají a také schvalují návrhy, jejichž v podstatě jediným kategorickým imperativem je, aby sloužily lidem této země?

Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Miroslav Kalousek. Připraví se pan poslanec Josef Janeček.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych nejprve v úvodu zareagoval na apel pana předseda Kováčika, abychom každému návrhu dávali jenom takový prostor v diskusi, kolik si zaslouží. K tomu bych chtěl poznamenat, že je snadno prokazatelné, že dominantní čas této diskuse zabraly příspěvky poslanců KSČM - aniž bych to kritizoval. Je to jistě jejich právo, ale pozornost v diskusi tomu zatím věnují oni.

Pokusím se tento poměr nezvrátit a budu mluvit jen velice krátce. Přesto mi dovolte úvahu. Patnáct let budujeme a konzumujeme demokratický systém v České republice. Poměrně velmi rychle jsme vybudovali demokratické instituce, máme fungující demokratické procesy a mechanismy. Přesto nejen my, ale i veřejnost cítí jistý deficit mezi skutečným obsahem a demokratickou formou. Jsem přesvědčen, že tento deficit je logický a je způsoben jistým deficitem demokratů v demokratických institucích, procesech a mechanismech. Nemůže to být ani jinak. Měli jsme padesát let přerušenou kontinuitu. Každý z nás je více či méně deformován podle délky svého aktivního života, kterou prožil před rokem 1989.

Budování ideálního obsahu je prostě běh na dlouhou trať a na mnoho generací. O to více je povinností každého z nás si dnes a denně klást otázku, jak se to mohlo stát. A hledat na tu otázku odpověď. Jak se to mohlo stát, že v demokratické a kulturní zemí, jako bylo Německo, se demokratickou cestou dostala k moci nacistická strana, následovaly genocidy, koncentráky, likvidace, potlačování lidských práv a svobod tím nejhroznějším možným způsobem? Jak se mohlo stát, že v demokratické kulturní zemi, jako byla Československá republika, se demokratickou cestou dostala k moci komunistická strana a následovalo zcela totéž?

Obě dvě tyto strany, obě dvě tato hnutí, samozřejmě, než se k moci dostaly, respektovaly zásady demokratického systému.

***