Neautorizováno !

(10.50 hodin)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Janu Schwippelovi. Připraví se pan poslanec Jaroslav Gongol.

Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, paní předsedající. Považuji za smutné, že zde debatujeme o tom, zda komunisti náhodou nejsou spolkem na úrovni dobrovolných hasičů, zatímco oni jsou přívrženci zločinecké a zavrženíhodné ideologie, která v celosvětovém měřítku má na svědomí desítky milionů obětí.

Chtěl bych vaším prostřednictvím vzkázat panu poslanci Maršíčkovi. Připomněl mi slova Ferdinanda Peroutky z Demokratického manifestu v roce 1953, v němž napsal: "Ano, komunisti zastávají jistý druh hospodářské politiky, ale znamenají také koncentráky a lágry." Pokud jde o hospodářskou politiku, tak se dokonce shodují například s jistou částí levicových socialistů, ale to, v čem se liší, jsou právě koncentráky a lágry. Takže je otázka, zda charakteristikou komunistů je jejich hospodářská politika, anebo právě koncentráky a lágry.

Když zde říkám, že se jedná o ideologii zločinnou a zavrženíhodnou, tak mám oporu v naší platné legislativě. Mám na mysli "jakýsi zákon", jak zde řekl včera pan Grebeníček, a sice zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Dovolil bych si z něj citovat: "Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové, jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 až 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody, a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona."

V § 2 odst. 2 se pak uvádí, že Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou, obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému. Dodávám: Škoda, že je to zde uvedeno v minulém čase.

Chtěl bych říci, že souhlasím s tímto návrhem zákona typově, možná bych se lišil ve formulacích. Naopak považuji za pokrytecké argumenty jeho odpůrců a podobně i rozhodnutí Ústavního soudu z roku 1992.

Dovolte mi krátké odůvodnění. Toto odůvodnění se opírá o zahraniční normu, a to ve Spolkové republice Německo. Až do roku 1994 tam byla osvětimská lež upravena zákonem, který toto sousloví výslovně neuváděl. Byl tam upraven paragraf, který se týkal pobuřování nebo podněcování k nenávisti, neboli Volksverhetzung, jehož se dopustil každý, kdo se "ztotožní s rasistickou ideologií nacionálního socialismu". Vaším prostřednictvím bych paní poslankyni Rusové a panu poslanci Maršíčkovi vzkázal, že v dubnu 1994 Spolkový ústavní soud rozhodl, že na takovéto chování a prohlášení se nevztahuje svoboda slova. Odpověď na vaši otázku. Pokud souhlasím s tímto zákonem, v žádném případě se nechci vrátit do minulosti. Doufám, že ani vy nepovažujete režim Spolkové republiky Německo za nedemokratický.

Myslím, že tyto skutečnosti vrhají i docela jasné světlo na naši debatu. Můžeme si snadno představit, s jakou by se potázal každý, kdo by v Německu chtěl prohlašovat, že jsou nejasné pojmy rasové ideologie nebo nacionálního socialismu, tak jak to do určité míry provedl ve svém zdůvodnění Ústavní soud. Něco podobného se týká i debaty, zda název se nerovná obsahu a podobně. Myslím, že je celkem jasné, jak by v Německu dopadl někdo, kdo by chtěl založit stranu, která by se nazývala řekněme Nacionálně socialistická dělnická strana ve starých i nových spolkových zemích, zda by skutečně někdo pociťoval potřebu teprve na základě jejich programových dokumentů a vyjádření zkoumat, zda náhodou nesměřuje k porušení lidských práv a svobod.

Myslím si, že takovéto otázky se v Německu vůbec nekladou. Pokud by tento předkládaný návrh zákona přispěl k tomu, že podobný stav by nastal i u nás, pokud jde o ideologii komunistickou, pak bych ho považoval za přínosný a prospěšný, a proto s ním také souhlasím.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní vystoupí pan poslanec Jaroslav Gongol. S faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

Poslanec Miroslav Grebeníček: Skutečně krátce. To není můj styl, abych útočil třeba na otce toho nebo onoho poslance. Koneckonců bylo tady naznačeno, že jsem si sám svoje zkusil. Útočilo se na mne cestou pronásledování mého starého a vážně nemocného otce, což jsem považoval za jednu z nejodpornějších skutečností či za jeden z nejodpornějších stylů, který se v dané době v české politice objevoval.

Je ovšem skutečností a není to tak nezajímavé a už je to minulost, že Václav Benda, někdejší ředitel ÚDV a patron kauzy Alois Grebeníček, či Grebeníček starší, se veřejně přihlásil k sympatiím s chilským fašismem a obhajoval masakr tisíců povražděných a umučených obětí režimu diktátora Pinocheta.

To, co Marek Benda tady sdělil a co ho rozhořčilo, a to už je finále mé poznámky, na to jsou různé přístupy.

Mám tady dopis pana Josefa Kalčíka z Brtnice 436, člena Konfederace politických vězňů. Tady prohlašuje a píše: "Začátkem června tohoto roku vysílala Česká televize v pořadu Na doraz relaci o poměrech ve věznici s StB v Uherském Hradišti. V této relaci jsem prohlásil, že doktor Kluzka byl surově zbit od vyšetřovatele Aloisa Grebeníčka. Toto prohlášení bylo naprosto nepravdivé. Vědomí o této události se mi dostalo někdy v lednu nebo únoru 1949. Protože naše skupina byla velmi tvrdě postižena, uvěřil jsem této zprávě a 47 roků ji choval v paměti. Když znenadání přišli pracovníci České televize natáčet pořad o těchto událostech, řekl jsem tento výrok. Potom jsem ale vyhledal doktora Kluzku, abych si ověřil pravdivost tohoto prohlášení. Byl jsem však šokován. Doktor Kluzka prohlásil, že se tak nikdy nestalo. V této chvíli jsem si s hrůzou uvědomil, že jako věřící člověk jsem těžce ublížil panu Grebeníčkovi. Ihned po tomto zjištění jsem hledal možnost nápravy. Kontaktoval jsem se s panem Grebeníčkem, vše mu vysvětlil a prosil o odpuštění. Slíbil jsem mu, že jej budu veřejně rehabilitovat, což dnes na jeho přání činím. Pane Grebeníčku, ještě jednou, prosím, odpusťte." (Předsedající: Pane poslanče, čas.)

Přátelé, není křesťan jako křesťan, konstatuji. Ale nikdo to neodpublikoval v této republice, přestože tento křesťan si to přál. Poprvé to dávám k posouzení veřejnosti. Zvažujte někdy slova.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Hanuš.

Poslanec Jiří Hanuš: Děkuji za slovo. Nechci zde vzbuzovat vášně. Ale bohužel musím říci, že moje žena díky tomu, co se stalo, poznala svého otce, až když šla do školy. Její otec byl zatčen 6. ledna 1949, osm měsíců prožil na samotkách v Uherském Hradišti. Pokud by pana kolegu zajímalo, co můj tchán napsal o jeho otci, co tam prožil, jsem ochoten mu to poskytnout, neboť napsal paměti pro nás, jenom pro rodinu, ne pro nikoho jiného. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Grebeníček.

***