Neautorizováno !

(10.10 hodin)
(pokračuje Rusová)

Připravovali genocidu celého národa. Československo bylo obsazeno, ale bylo s fašistickým Německem ve válečném stavu.

Podstata fašismu a komunismu je naprosto protichůdná. Nelze najít jediný příklad toho, že by fašisté bojovali za demokracii, svobodu a sociální či národní osvobození. Komunistické hnutí a socialistické země naopak patřily k nejvýznamnějším zastáncům boje proti kolonialismu, rasismu a fašismu a za národní osvobození. Významně napomáhaly k porážce fašismu. Všude podněcovaly snahy o větší sociální spravedlnost a napomohly vzniku silné sociální politiky v kapitalistických zemích. Komunistický ideál humánní, sociálně spravedlivé společnosti, stejně jako křesťanský ideál lásky k bližnímu, nemůže být obviňován za neoprávněné násilí, kterého se v jeho jménu dopouštěli konkrétní lidé či skupiny. Dovolte, abych toto podtrhla. Je pohodlné a pokrytecké vyčítat zločiny místo konkrétním viníkům bezpráví skutečným zastáncům komunistických ideálů, těm, kteří o jejich prosazení svou obětavou činností usilovali.

Ať už sledujeme jakékoli hledisko, vždy se jeví srovnávání komunismu a fašismu jako ryze politicky účelová záležitost. S objektivním hodnocením nemá pranic společného.

Chtěla bych dodat, že senátní návrh zákona nebo neustálé snahy o vsouvání paragrafů, v nichž je komunismus srovnáván s fašismem, nejsou namířeny jen proti komunistům, ale proti těm, jejichž zájmy komunisté zastupují. A navíc má ochromit opozici vůbec. Demokracie nemůže zakazovat žádné názory, natož slova! Kriminalizace "určitých myšlenek" vychází z nedůvěry v soudnost občanova myšlení - důvěra v jeho soudnost je však základní podmínkou demokracie. Přijetí zákona o zákazu propagace komunismu či jiných tomu podobných paragrafů by mohlo Českou republiku vážně posunout směrem k novému prototypu fašismu.

Ostatně i události za posledních šestnáct let, doprovázené zjevným násilím, vražděním, bombardováním a dalšími zvěrstvy americké soldatesky a jejích kapitalistických spojenců uplatňovanými vůči jiným státům, které nesdílí s nimi shodná stanoviska, svědčí živě a přesvědčivě, kdo na tomto světě si počíná jako diktátor, násilník, uchvatitel a potlačovatel lidských práv. A také kdo z těch, kteří tomuto způsobu "usmiřování" rozpolceného světa, útoky na Jugoslávii, Bagdád a další státy, a kteří "srší" antikomunismem na každém kroku, tomuto zvěrstvu přitakávali a dosud přitakávají.

Za těchto okolností, s přihlédnutím k mezinárodní ochraně lidských práv, která mohou být omezena jen za podmínek Listiny práv a svobod, nemůže ani zákon zakázat komunistická či jiná hnutí, ani omezit myšlenky spojené s představou uspořádání společnosti ve smyslu komunistických představ, které mají zabezpečit skutečnou rovnost lidí ve společnosti nejen co do povinností, ale i co do jejich účasti na podílení se na jejích celkových výsledcích, ekonomických, kulturních, sociálních vymoženostech podle zásluh a schopností každého člena společnosti. Úsilí pravice o zákaz Komunistické strany Čech a Moravy dokumentuje, že nejde o slovo komunismus jako takové, ale o možnost dát komunistickou nálepku jakékoli myšlence nebo programu, které by pravici mohly ohrožovat.

Historie varuje: Všechna protidemokratická tažení, která postupně zasáhla i sociální demokraty, liberály a jiné politické síly a hnutí, začínala v tomto století útokem proti komunistům. Dnešním podněcovatelům honu na čarodějnice ostatně nejde o spravedlnost. Bojují proti myšlence lidštějšího světa, která je v rozporu s jejich nenasytností a která ohrožuje jejich mocenské zájmy.

Dámy a pánové, závěrem mi dovolte připomenout obsah jednoho citátu. Pastor Martin Niemüller: "V Německu přišli nacisté nejdříve pro komunisty a já se neozval, protože jsem nebyl komunista. Pak přišli pro Židy a já se neozval, protože jsem nebyl Žid. Pak přišli pro odboráře a já se neozval, protože jsem nebyl odborář. Pak přišli pro katolíky a já se neozval, protože jsem protestant. Pak přišli pro mě a tou dobou už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat na mou obranu."

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Zdeněk Maršíček.

Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k předloženému tisku 1169. Tou první je konstatování, že nehodlám rozebírat pochybné právní argumenty k tomuto tisku, to za mě učiní kvalifikovaně jiní - právníci.

Za druhé chci uvést, že ani nebudu blíže rozebírat důvody předkladatelů. Nemyslím si, že by osobní zapšklost jednoho člena Socialistického svazu mládeže a druhého, vášnivého cestovatele po uzavřených oblastech v bývalém Sovětském svazu, jsou těmi pravými argumenty, o kterých bych měl hlouběji přemýšlet. Na adresu předkladatelů jen dodávám, že bude-li zákon schválen, čemuž nevěřím, mohou být jednou z jeho prvních obětí, protože jejich návrh omezit svobodu myšlení je tak extremistický, že ohrožuje stávající ústavu a demokratický řád v České republice.

Demokracie není paternalistický systém a někteří voliči už předem odmítli, aby jim pánové ze Senátu rozkazovali, co si smějí a nesmějí myslet a co smějí a nesmějí říkat. A k předsedovi Senátu, který hovoří o předloze tohoto zákona ve smyslu symbolickém, přičemž tato symbolika - cituji - "musí upozornit na nebezpečí, že by v České republice znovu mohla vládnout nebo spoluvládnout Komunistická strana Čech a Moravy", k tomu dodávám, že zákony přece nemají mít funkci symbolickou a upozorňovací. Zákony jsou norma pro lidské jednání. Možná by mu v jeho funkci příslušelo absolvovat nějaký zrychlený právní kurs.

Třetí moje poznámka se opírá o vážnou obavu nad dalším vývojem demokracie v české společnosti. Zastávám názor, že rozdílné názory, spory a soutěž myšlenek o vývoj či uspořádání společnosti jsou podstatou demokracie. Chápu demokracii i jako komplexní pojem, o kterém se vedou teoretické diskuse dokonce i v těch zemích, které demokracii praktikují po řadu let.

***