Neautorizováno !

(9.50 hodin)
(pokračuje Parkanová)

Otázku, zda uvedení názvu nějaké totalitní ideologie do názvu strany je automaticky také její propagací, totiž už nastoluje platný právní stav. Myslím, že v minulosti už zde byly neúspěšné pokusy o registraci nacistické strany, na druhou stranu komunistická strana zde existuje a je registrována podle zákona číslo 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích. Tento paradox může být způsoben tím, že při registraci politické strany by neměl být rozhodující název strany, ale její cíle, stanovy, program a další náležitosti, jak je stanovuje již zmíněný zákon o sdružování v politických stranách. Navrhovaná novela trestního zákona tento problém přirozeně vůbec neřeší.

K naplnění skutkové podstaty trestního zákona je třeba, aby i v jednotlivých případech, které zákon uvádí jako příkladný výčet, byly naplněny všeobecně formulované znaky dané skutkové podstaty. A všeobecným znakem v tomto případě není název jakékoliv strany, ale její reálné směřování k potlačení práv a svobod. Navíc je třeba zdůraznit, že nestačí prokázat takovou činnost historicky, ale musí se jednat o aktivní činnost v době přítomné. Z tohoto pohledu je samozřejmě možné vést polemiku o tom, zda současná KSČM např. svou podporou kubánského nebo severokorejského režimu, případně dalšími aktivitami takovou stranou je, či není. Rozhodnout o tom ale mohou orgány činné v trestním řízení, nikoli tento návrh zákona.

Nyní mi dovolte vyjádřit se k vládnímu stanovisku. Samozřejmě jsem věděla, že vláda, alespoň její většina, tento návrh odmítne. Ostatně pan premiér to předem avizoval. A přesto jsem byla velmi zvědavá, jakou právní argumentaci k tomuto politickému rozhodnutí použije. Musím říci, že výsledek mě spíše pobavil než zklamal. Dle vládního odůvodnění by přijetím navrhované právní úpravy došlo k faktickému zúžení dané skutkové podstaty, neboť by se vyloučil postih takových ideologií, které sice prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod člověka, avšak o komunistickou, nacistickou nebo jim podobnou ideologii se nejedná.

Tady si dovolím malé osvětové okénko. Podobnost nacismu, komunismu a podobných ideologií, o kterých zde mluvíme, je založena právě na tom, že směřují k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásají zášť vůči určité skupině osob. Uvedením těchto dvou ideologií jako typického příkladu pro toto jednání nemůžeme eliminovat postih jiných hnutí, která hlásají nebo přímo uskutečňují totéž. Nebo se snad vláda opravdu domnívá, že lze stvořit ideologii, která bude hlásat národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, a přitom ani trochu se nebude podobat komunismu nebo nacismu?

Tady se dostáváme k meritu věci. Za odmítáním tohoto návrhu nestojí a nemohou stát odborné právní argumenty, ale argumenty čistě politické. Uvedení komunismu spolu s nacismem jako příkladu hnutí, která prokazatelně směřují k potlačování práv a svobod, vadí v této Sněmovně lidem, kteří komunismus nepokládají za nějaké zlo a mohou pro to mít nejrůznější důvody. Buď se k tomu sami hlásí, nebo s jeho stoupenci chtějí spolupracovat, nebo chtějí, aby se tak nějak zapomnělo. Uvedení komunismu do jedné roviny s nacismem pro ně znamená přiznat si nepříjemnou pravdu, že potlačování práv a svobod, rasová či třídní nenávist je zlo, ať už se děje ve jménu jakékoliv ideologie.

Předložený návrh zákona přirozeně nelze pokládat za něco, bez čeho by se náš trestní řád neobešel. Na druhou stranu v žádném případě nelze tvrdit, že je v rozporu se smyslem nebo účelem trestního zákona a s trestní politikou státu, jak to uvádí vládní stanovisko. Tento návrh není ani návrhem na zákaz komunistické strany, resp. strany s tímto názvem, jak se domnívají jeho předkladatelé. V hlasování o tomto návrhu dáme každý z nás pouze najevo, jak vnímáme komunistickou ideologii. Zda ji považujeme za hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod, či nikoli.

Protože jsem přesvědčena, že komunismus takovou ideologií je, budu hlasovat ve prospěch tohoto návrhu. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, přečtu kolegyně a kolegy přihlášené do rozpravy, abyste měli přehled o tom, kdy na vás přijde řada. Jako první je paní poslankyně Marie Rusová, Zdeněk Maršíček, Miroslav Grebeníček, Lenka Mazuchová, Jan Schwippel, Jaroslav Gongol, Alena Páralová.

Nyní paní poslankyně Marie Rusová.

Poslankyně Marie Rusová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, senátní návrh na novelu § 260 odstavec 1 trestního zákona směřuje k zákazu komunistické ideologie, především viz důvodová zpráva tohoto sněmovního tisku, a k zavedení skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace komunismu. Slova "nacismus a podobná hnutí" se do zákona vkládají z komparativních, emocionálně propagandistických důvodů. Už Goebbels věděl, že účinná propaganda nepůsobí na rozum, ale na city.

V současné době platí trestní zákon České republiky ve znění zákonů, zákonných opatření a nálezů Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a Ústavního soudu České republiky uvedených v nadpisu zákona. Mezi nimi je též nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky uveřejněný v částce 93/1992 Sb., v plném znění pod číslem 9 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR. Tento nález má zásadní význam.

Zákonem číslo 557/1991 Sb. byl mimo jiné novelizován § 260 odstavec 1 trestního zákona tak, že zněl - cituji: "Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásí národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť, jako například fašismus nebo komunismus, bude potrestán…" A tak dále.

Skupina 83 levicových poslanců tehdejšího Federálního shromáždění navrhla, aby Ústavní soud ČSFR vyslovil nesoulad uvedeného ustanovení s Listinou základních práv a svobod a s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Ústavní soud ČSFR nálezem ze dne 4. 9. 1992, spisová značka PI Ústavního soudu 5/1992, návrhu vyhověl a rozhodl takto - cituji: "Část věty § 260 odstavec 1 trestního zákona ve znění zákona číslo 557/1991 Sb. uvedená v závorce, pokud z ní jednoznačně nevyplývá, že skutkové znaky uvedené v části věty před závorkou musí být splněny i v případech uvedených v závorce, není v souladu s ustanoveními článku 2 odstavec 2 a 3 a článku 4 odstavec 1 a 2 Listiny práv a svobod vyjadřující principy právního státu a požadavku právní jistoty."

***