Neautorizováno !

(17.30 hodin)
(pokračuje Gruntová)

Doktor práv Oto Klíma, veterán druhé světové války. Působil po válce na ministerstvu národní obrany v justiční službě. V roce 1951 byl propuštěn z armády a degradován na vojína. Další veterán druhé světové války Josef Krčmář, který bojoval na západní i východní frontě, byl od roku 1946 důstojníkem z povolání. V roce 1968 musel z armády odejít a do svého odchodu do důchodu pracoval jako skladník a údržbář. Podobných případů existují tisíce. Zúžit odškodnění pouze na studenty a učitele, byť mezi nimi byli moji přátelé i já osobně, považuji za nespravedlivé vůči stejně postiženým lidem jiných povolání.

Koncem listopadu loňského roku byl na webu aktuálně.cz zveřejněn článek s názvem KSČM dál odmítá peníze pro studenty roku 1948. Bylo zajímavé i poučné pročítat diskusní příspěvky. Jeden z nich si dovolím ocitovat: "V rámci křivd, a mnohem větších, kdy se lidé nedostali ani na obor učení, který chtěli, je to bohužel laciné. Kolik bych měl dostat teoreticky já, když mi v roce 1967 vrátili přihlášku na vysokou školu, protože můj otec jako zahraniční voják na západě byl v 50. letech odsouzen za velezradu? Já to nechci, protože je to laciné. Někdo si zbytečně honí tričko, aby se zviditelnil."

Kolegyně a kolegové, souhlasím s tím, co v rozpravě k předchozímu obdobnému poslaneckému návrhu, který jsme projednávali jako sněmovní tisk 908, zde v rozpravě řekl pan profesor Jičínský - že stejně ne všechny křivdy se dají napravit a nelze se s tím, jak léta běží, vracet neustále zpátky a oživovat to, co bylo v minulosti.

Přesto nepodávám návrh na zamítnutí, ale navrhuji vrátit sněmovní tisk 1184 předkladatelům k dopracování. Jestliže jsou demokraté, jistě budou v novém textu ctít Listinu základních práv a svobod, jejíž článek 1 hlavy I si jim dovolím připomenout: "Lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné."

Možná si poradí i s problémem, kde náš stát vezme peníze na spravedlivé odškodnění všech, kteří pro své politické názory nemohli do učení a na školu nebo byli vyhozeni ze zaměstnání v době od 25. února 1948, a to až do dne, kdy zákon vstoupí v platnost, protože ještě dnes jsou diskriminováni lidé. Například ti, kteří získali vzdělání na odborných vysokých školách v Sovětském svazu - zdůrazňuji odborných. Pokud totiž vyhrají anonymní konkurs dejme tomu v pojišťovně nebo sociologické agentuře, je konkurs po otevření karet zrušen a přímo je jmenován politicky vhodnější kandidát. Mohla bych uvést i případy ze státních úřadů, kdy jsou zejména vedoucí místa obsazována lidmi, kteří nemají potřebné teoretické znalosti a nikdy ani v podobné oblasti nepracovali. Jejich jedinou kvalifikací je příslušnost ke správné politické straně. A pak že se umíme poučit z minulosti!

Děkuji vám za pozornost i za podporu mého návrhu, a to vrátit sněmovní tisk 1184 předkladatelům k dopracování. (Potlesk poslanců KSČM.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Jitce Gruntové. Má někdo zájem vystoupit ještě v rozpravě? Pan kolega Laštůvka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych opakovaně krátce vystoupil na podporu předlohy, kterou předkládají naši kolegové.

Domnívám, že rozumím námitkám, které zaznívají. Domnívám se, že rozumím i tomu, že nelze odčinit všechny křivdy, které touto zemí prošly a procházejí. To však podle mého názoru není důvod k tomu, abychom rezignovali na to, kde křivdy odčinit můžeme, ba musíme. Těch, kteří byli v minulosti a možná i v současnosti dost stateční na to, aby svůj názor a své postoje vyjadřovali, nebylo nikdy mnoho. Myslím si, že je naší povinností tuto statečnost ocenit nejenom verbálně, ale i činy, a to v mezích, které jsou možné.

Hovoříme-li s lítostí o tom, že na to nemáme, chtěl bych připomenout, že transformační náklady, které jsme zaplatili v minulém desetiletí, daleko řádově přesahují to, o čem v tento okamžik hovoříme. Zdá se mi, že argumenty tohoto druhu pro mě zní poněkud falešně.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Laštůvkovi. Nyní paní kolegyně Michaela Šojdrová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. K samotnému návrhu. Děkuji svému předřečníkovi panu poslanci Laštůvkovi, protože se s ním naprosto ztotožňuji v přístupu k odškodnění této kategorie, o kterou se jedná, učitelů a studentů.

Chci reagovat na paní poslankyni Gruntovou. Považuji za naprosto nesrovnatelné srovnávat to, jestliže si dnes kterýkoliv zaměstnavatel vybírá, a třeba i podle politické příslušnosti, byť se mi to nemusí líbit, s tím, jak si vybíral režim, což byl úplně jiný přístup, samozřejmě plošný podle politické garnitury, podle politického zadání jedné politické strany. To přece nemůžete myslet vážně a srovnávat tuto situaci!

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla paní kolegyně Michaela Šojdrová. Nyní s faktickou pan poslanec Pavel Kováčik, předseda klubu KSČM. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Pavel Kováčik: Nechci jít do žádného ideologického sporu, vůbec ne. Jsem přesvědčen, že křivdy mají být napravovány. Když už se o tom bavíme, je třeba to pečlivě sledovat a být poněkud přesnější než dosud.

Chtěl bych jenom reagovat vaším prostřednictvím, pane předsedající, na repliku předřečnice paní kolegyně Šojdrové, že paní kolegyně Gruntová v souvislosti s vybíráním podle politické příslušnosti hovořila o státní správě, nikoliv o kdejakém zaměstnavateli řekněme soukromého rázu.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Věřím, že paní kolegyně Šojdrová vnímala odpověď. Nemusíme replikovat. Kdo další v rozpravě? Pan kolega Hovorka.

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych jenom říci, že paní poslankyně, která tady navrhovala vrácení, nenavrhovala zamítnutí, ale de facto všichni víme, že osud zákona, pokud bude vrácen, je vlastně totožný jako ten, kdyby byl zamítnut, protože už se nestihne tento zákon projednat.

Domnívám se, že by bylo dobré, aby tato Sněmovna učinila gesto směrem k těm lidem, kteří byli poškozeni. A víte, že poškození těchto lidí nebylo malé. Myslím, že v žádném případě se nedá srovnávat možná perzekuce lidí, o kterých tady mluvila paní poslankyně, s tím, co zažili lidé, kteří byli vyloučeni ze studií a které navrhuje odškodnit kolega Říha.

Žádám vás, abyste návrh, který tady byl předložen, nepodporovali a naopak propustili zákon do dalšího čtení. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Kdo dále do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Závěrečné slovo pan kolega Říha. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Říha: Jednu větu. Považuji za pozoruhodné, jestliže kolegové z klubu KSČM nás opakovaně školí o demokracii a lidských právech. Ponechávám to ale na úvaze každého z nás. Je mi líto, že jste neměli příležitost zúčastnit se semináře, kde v místnosti zde ve Sněmovně, kterou nazýváme Konírna, bylo více než 80 účastníků. Bylo by užitečné je vyslechnout.

Z tohoto důvodu apeluji na všechny, kteří mají pro to pochopení, aby hlasovali pro propuštění zákona do druhého čtení, abychom tímto způsobem této skupině lidí, která i při vědomí toho, že byly postiženy i jiné skupiny, ale právě skupina inteligence a skupina těch, kteří vychovávají mladou generaci, byla cíleně a velmi citelně postižena. Právě ona si zaslouží výraz naší hluboké úcty a vyjádření lítosti nad tím, co se jim stalo.

Já jsem v roce 1990 a později nebyl v zákonodárných sborech, abych o to mohl usilovat. Je škoda, že právě tehdy, kdy jistě byl k dispozici velký majetek komunistické strany, nebyl použit pro odškodnění těchto skupin obyvatel.

***