Neautorizováno !

(17.20 hodin)
(pokračuje Říha)

To vše v době, kdy bývalí bachaři a příslušníci StB dostávají vysoké odstupné, zatímco ti, kteří zachraňovali čest učitelského stavu, nedostali ani korunu a v mnoha případech se ocitli na hranici nouze.

Důvodů k podání návrhu tohoto zákona je mnoho. Některé z nich jsem uváděl již při prvním pokusu o částečnou nápravu těchto křivd na jaře minulého roku. Věřím, že moje snaha a snaha kolegů, kteří spolu se mnou podepsali tento návrh, nebude marná a že Sněmovna v této fázi nezamítne návrh na víceméně morální odškodnění, na vyslovení morální satisfakce a malé materiální záplaty za léta utrpení právě skupiny obyvatel učitelů a studentů, naší inteligence, kteří měli odvahu v únoru 1948 vykročit k prezidentu Benešovi na Hrad a vyzvat ho k pevnému stanovisku a statečnosti, a řada z nich za to zaplatila svým zdravím a celou životní kariérou.

Tímto bych ukončil úvodní slovo a hlásím se do obecné rozpravy, ve které bych pak komentoval stanovisko vlády. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji Vladimíru Říhovi jako zástupci předkladatelů. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Václavek. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jiří Václavek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přibližně před půl rokem jsme schválili odškodnění osob postižených v minulosti politickým systémem. Doufal jsem tehdy, že to je opravdu poslední zákon o odškodnění, přesto, že dosud řada skupin obyvatel, kterých se existenčně dotkly politické poměry a události 20. století v naší zemi, o odškodnění těchto skupin se v řadě případů vůbec nejednalo, přestože by objektivně odškodněny být měly. Proto mě tento návrh poněkud překvapil, ač nemám problém odškodnit všechny, kteří měli nějakou újmu - ale potom všechny, nejen vybrané skupiny.

Dámy a pánové, vláda vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas. V tisku 1184/1 mimo jiné uvádí: Předpoklad, z něhož předložený návrh vychází, že z celé řady profesí byli nejcitelněji nebo v největším rozsahu postiženi vysokoškolští studenti a učitelé všech druhů škol a že z toho důvodu je potřeba přiznat další náhradu, vláda neshledává opodstatněný. Dalším důvodem vláda uvádí, že okruh oprávněných osob je rozšířen na osoby vyloučené ze studia na vysokých školách z politických důvodů na území celého bývalého Československa, což by komplikovalo výrazně celou situaci. Přijetí navrženého zákona by založilo bezdůvodné rozdíly při odškodňování postižených osob.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášku pana kolegy Říhy. Další písemné přihlášky nemám, ale eviduji ústní přihlášku.

Poslanec Vladimír Říha: Pane místopředsedo, dámy a pánové, k návrhu zákona obecně lze sdělit, že při zpracování návrhu textu měli zpracovatelé snahu co nejvíce se držet dikce obdobných zákonů, které byly schváleny a v praxi aplikovány. Jedním z takových posledních je zákon číslo 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní náhrady účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů, a nejnověji zákon číslo 203/2005 Sb., o odškodnění obětí okupace Československa vojsky SSSR, NDR, PLR, MLR a BLR. Předložený návrh tedy neobsahuje žádnou kvalitativně novou a od srovnatelných zákonů odlišnou právní úpravu. Lze konstatovat, že s navrženým zákonem je možné vést polemiku, nicméně neobsahuje nic, co by již nebylo v praxi právně aplikováno.

A teď k jednotlivým bodům stanoviska vlády.

K bodu druhému stanoviska vlády. Návrh zákona vycházel z reálií dané doby, tedy existence Československa, a proto také nerozlišuje mezi školami podle současné geopolitické situace, vzniklé po rozdělení státu na dva celky. Jsme toho názoru, že stažením navrhované úpravy jen na školy ležící na území dnešní České republiky by byly založeny nezdůvodnitelné rozdíly mezi postiženými osobami, současnými občany České republiky, jenom proto, že studovali nebo vyučovali v jiné části tehdejšího státu.

K třetímu bodu stanoviska vlády. Připomínka vlády je správná. V § 1 písm. a) je třeba za slovo "vyloučeny" doplnit slova "v době od 25. února 1948". Jde o chybu v logice textu. Tato věc je zhojitelná v rámci jednání výboru nebo v podrobné rozpravě ve druhém čtení návrhu zákona.

K bodu 4 a 5 stanoviska vlády. Opět jde o paralelu se zákonem číslo 203/2005 Sb. V tomto zákonu byla původně k rozhodování určena Česká správa sociálního zabezpečení, pozměňovacím návrhem ve druhém čtení byla pak na základě připomínky vlády změněna na Ministerstvo vnitra. Ve třetím čtení byla pak tato změna schválena a dnes je tedy orgánem, který rozhoduje o odškodnění podle zákona 203/2005 Sb., právě Ministerstvo vnitra. Totéž se týká i bodu 5 stanoviska vlády. Opět je převzat model již schváleného zákona č. 203/2005 Sb.

K bodu 6 stanoviska vlády. Je převzata opět dikce použitá v zákonu č. 203/2005 Sb. Zde je ovšem potřeba umožnit nahrazení listinného důkazu výpovědí svědků. Většina postižených lidí byla ze studia či pracovního poměru vyloučena formálně z jiného důvodu a skutečnost, že šlo o politickou perzekuci, příslušná výpověď nebo rozhodnutí o vyloučení ze studia pochopitelně mnohdy neobsahovala.

Závěrem svého příspěvku si ještě dovoluji v rámci obecné rozpravy navrhnout, aby lhůta pro projednávání byla zkrácena o 30 dnů. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Říhovi. Jeho návrh eviduji já i zpravodaj. Nyní paní poslankyně Jitka Gruntová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Jitka Gruntová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předložený návrh na odškodnění studentů a učitelů vyloučených ze studia nebo propuštěných ze zaměstnání v letech 1948 až 1989 považuji ze dvou důvodů za diskriminační.

Za prvé. Domnívám se, že politické názory nesmějí být důvodem k propuštění ze zaměstnání, a to především ve státě, který se chce řadit mezi demokratické. Proto časové omezení nároků na odškodnění 17. listopadem 1989 považuji za nemorální, protože těch, kteří pro své politické názory se ocitli na úřadu práce, bylo mnoho. Od vysokoškolských profesorů a vědců, přes lékaře a učitele až k mistrům v továrnách. A podotýkám, že to nebyli jenom komunisté. Ani já jsem nebyla komunista.

Za druhé. V letech 1948 až 1989 byli z politických důvodů vyhozeni ze zaměstnání také lidé jiných povolání, vojáci, úředníci, soudci a další státní zaměstnanci. Pamatuji například na přítele naší rodiny doktora práv Karla Rodkovského, předválečného starostu Blanska, kterému byl v padesátých letech nejenom zabaven majetek na přímý pokyn tehdejšího ministra vnitra Baráka, ale nesměl vykonávat své povolání a uplatnění našel jen jako noční hlídač na stavbě školy.

***