(18.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové. Prosím nyní pana kolegu Waltera Bartoše.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, neboť tady jste sám, je mi velmi líto, že ta debata se dostala do těchto rozporů. Úmysl předkladatele v tomto zákoně byl založen na jednoduché myšlence, že zodpovědní za vzdělávání svých dětí jsou rodiče, to je jedna strana mince. Druhá strana mince - zodpovědný za poskytování vzdělání je ředitel školy. Čili ta věc probíhá právě mezi těmito dvěma subjekty, a pokud to bude možné, tak si oba subjekty vyžádají např. stanovisko poradenských zařízení. Nemyslíme si, že je to nutné. To je první věc.
Druhá věc. Já jsem si myslel, a vláda to deklarovala a koneckonců je to také ve školském zákonu a dokonce i zítra budeme schvalovat zákon, který se toho týká, že důležité u vzdělání je především to, co ten člověk umí na konci, co se naučí. Jinými slovy, vy, vážená vládní koalice, předkládáte zákon, který se nazývá - a je ve třetím čtení - zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Jinými slovy jste přišli na myšlenku, že není až tak důležité chodit do školy, ale je důležité to, co se ten člověk naučí. To je přece podstatné, to je zásadní věc.
A ještě jedna poznámka k paní kolegyni Čurdové, která to tady vyextendovala do zbytečně ostrých debat. Myslím, že bychom se neměli školit z psychologie. Návrh zákona jsme podali, protože prostě mohou nastat různé případy, kdy bude pro to dítě lépe, když se bude vzdělávat doma než ve škole. Takové případy prostě mohou nastat, a aby tyto případy mohly být řešeny lépe, aby mohly být řešeny bez problémů a bez zbytečné byrokracie, proto jsme tento návrh zákona podali.
Zbytečně se paní kolegyně Čurdová oháněla školou. Když mluvila o škole, tak mě napadlo jedno vyjádření G. B. Shawa, který řekl: vzdělávat jsem se přestal, když jsem započal povinnou školní docházku. To mě napadlo při jejím vyjádření.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To bylo vystoupení pana poslance Waltera Bartoše. O slovo se nyní hlásí paní poslankyně Fischerová.
Poslankyně Taťána Fischerová: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já musím jen připomenout, že jsem byla ta, kdo při projednávání školského zákona právě navrhoval, aby obě ta ustanovení, závažné důvody zejména zdravotní, z toho zákona vypadla právě proto, že jsem si uvědomovala, že tato forma vzdělávání bude vždy alternativní a doplňkovou, nikdy se nestane hlavním proudem. Ale pro určité typy lidí je nesmírně důležitá, protože jsou tady např. rodiny, které jsou tak daleko od možnosti chodit do školy, že i třeba tento technický problém je problémem a že právě ta slůvka "ze závažných důvodů" mohou v určitém okamžiku zablokovat jejich možnost zvolit si tuto alternativu. A kromě toho, když jsem si tehdy ověřovala výsledky tohoto vzdělávání, zjistilo se, že ty děti jsou vesměs velmi kvalitně vzdělávány, mají velmi dobré sociální vazby a jsou opravdu na velmi dobré úrovni. Navíc kromě té kontroly přezkušováním, která je skutečně zásadní kontrolou, si myslím - a jestli se mýlím, tak mě opravte - že to je pouze do páté třídy, potom stejně to dítě musí nastoupit do školy.
Takže důvody, pro které je dobré to podporovat, jsou opravdu závažné a já prosím, abyste přehodnotili svůj postoj k tomu, protože rozhodně nehrozí nějaké nebezpečí, že by školy zely prázdnotou a všechny děti se vzdělávaly doma, ale naopak to podporuje dobré vazby v rodině a kvalitní vzdělávání. Ti rodiče, kteří toho nejsou schopni, přece nikdy do toho systému nepůjdou a nebudou o něj žádat.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Hlásí se někdo dále do rozpravy? Pan poslanec Jaroslav Plachý.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jako jeden z navrhovatelů nemohu mlčet, a proto bych chtěl poprosit paní zpravodajku, aby zvážila své stanovisko a vzala svůj návrh zpět. Vede mě k tomu hluboké přesvědčení, že KDU-ČSL je strana, která si hluboce vždy vážila rodiny. Rodina je základem lidské společnosti. Koneckonců také moje strana si váží rodiny. Občan - rodina - obec a stát, to jsou základní pilíře pro výstavbu celé společnosti. Proto jsem tento návrh zákona také podepsal.
Paní zpravodajka svým stanoviskem prokázala, že nevěří rodině. Kdyby jí věřila, věřila v její správný úsudek, nepotřebovala by stát jako jakéhosi garanta toho, aby rozhodoval o vzdělání mých dětí. Vždyť kdo zná ty děti lépe než jejich rodiče?
A co se týče toho kolektivu, osobně si myslím, že základním kolektivem pro každé dítě je jeho rodina. Dítě, které vyrůstá v harmonické rodině, nemůže mít lepší kolektiv. Naopak často se prokazuje, že kolektiv ve škole šikanuje příliš nadané děti, nebo naopak děti, které bohužel příliš nadané nejsou. Myslím, že to je důvod k tomu, aby rodina zvážila a rozhodla o způsobu vzdělávání svých dětí, a to s definitivní platností bez ohledu na to, co si o tom myslí stát nebo nemyslí.
Paní kolegyně prokázala hluboké komunistické cítění. Vyzývám ji, ať se probere. (Rozruch v sále.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nevím teď, která přihláška byla dřív. Paní poslankyně Čurdová se hlásí o slovo. (Hluk v sále.) Ale prosím o klid!
Poslankyně Anna Čurdová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vaším prostřednictvím bych chtěla požádat pana kolegu, aby se paní kolegyni Šojdrové omluvil. Ona se snažila ve své zpravodajské zprávě objektivně a skutečně velice objektivně zahrnout všechna pro a proti, které návrh, který je předložen, v této chvíli obsahuje. Já si myslím, že vaše vyjádření, které zde zaznělo, naprosto nebylo na místě. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Čurdové. Prosím, pan kolega.
Poslanec Milan Bičík: Vážené kolegyně a kolegové, jen krátce. Otázku umožnění individuálního vzdělání jsme přece probírali i v této Sněmovně v souvislosti s projednáváním, přípravou a poté schvalováním školského zákona. Sedíme na různých stranách tohoto jednacího sálu a právě v této oblasti problematiky školského zákona se nelišíme jenom tím, kde sedíme, ale i stanovisky. Já si, stejně jako kolegyně Čurdová, velmi vážím toho, že paní zpravodajka dokázala vysvětlit hloubku a podstatu příslušného paragrafu školského zákona, a to i navrhovatelům, kteří pocházejí z jejího klubu.
Ještě jedna krátká poznámka, tentokrát prostřednictvím paní předsedající. Když se diskutovalo o přijetí či nepřijetí pozměňovacích návrhů k původnímu vládnímu návrhu zákona, k dalším návrhům, které zazněly ve druhém čtení návrhu školského zákona, objevila se celá řada názorů a některé z nich jsme si mohli koneckonců potvrdit. Tyto názory se velmi často odvolávaly také na zkušenosti s individuálním vzděláváním v Evropě, na trendy, které v této souvislosti v současné době probíhají. Já paní předsedající poprosím, abych mohl využít jejího prostřednictví a obrátit se na pana kolegu Plevu, který společně se mnou na jaře loňského roku s parlamentní delegací navštívil Dánsko. Dánsko je zemí, o které Parlamentní institut ve svém rozboru hovoří jako o zemi s vysoce rozvinutým -
***