(18.10 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Plevovi. Paní poslankyně Čurdová je další, kdo se hlásí o slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, málokdy se mi stává, abych tak bezvýhradně souhlasila se zpravodajskou zprávou paní kolegyně Šojdrové jako dnes. Ano, máte pravdu - prostřednictvím paní předsedající - pane kolego Plevo, že rodiče jsou ti, kteří nesou zodpovědnost. Ale člověk je také tvor společenský. Když si vzpomenu na svá studia psychologie, tak všichni psychologové, kteří mě učili, vždy tvrdili, že už zhruba od tří až čtyř let je potřeba, aby se dítě objevovalo v kolektivu svých vrstevníků, kteří na ně působí. Já si myslím, že současný zákon dává plno možností k tomu, jakým způsobem mohou zodpovědní rodiče svoji zodpovědnost projevovat.
Škola vždycky byla základem života a bude, a my si v první řadě musíme klást otázku, jakou generaci chceme, jestli chceme generaci, která bude společenská, která bude umět komunikovat, nebo tu, která bude individualistická. Váš návrh bohužel jde tím druhým směrem. Lidé mají být společenští, mají umět spolupracovat, mají se naučit základní sociální vlastnosti ve školách a ve školkách. Škola je vzdělávací a výchovnou institucí. Rodina má poskytovat ještě jiné možnosti, hlavně emocionální. To, co váš návrh zde předkládá, nebere zodpovědnost z rodičů.
Proto se také připojuji k návrhu, aby návrh byl buď zamítnut, nebo vrácen. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pleva, poté paní poslankyně Šojdrová.
Poslanec Petr Pleva: Pouze s faktickou připomínkou. O individuální vzdělávání velmi často žádají především rodiny velmi početné, které mají větší počet dětí. Já prostřednictvím paní předsedající položím jednu otázku - zda si myslí, kdo bude větší individualista, jestli dítě, které je vzděláváno doma v početné rodině s mnoha sourozenci, nebo jedináček, který je vzděláván na elitní škole.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka Petra Plevy. S faktickou poznámkou paní poslankyně Čurdová. Prosím o klid!
Poslankyně Anna Čurdová: Vaším prostřednictvím paní předsedající. Buďme tak hodní a nemíchejme hrušky s jablky. I jedináček na elitní škole bude vzděláván v sociálních vědách a v určitém prostředí. Nám přece jde o to, aby vznikaly sociální vazby mezi dětmi. V rodině se vytvářejí vazby emocionální, vytvářejí se mezi sourozenci. Každé dítě ale potřebuje větší kolektiv svých vrstevníků. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Slovo má s řádnou poznámkou paní poslankyně Šojdrová. Prosím o klid!
Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, já vás velmi prosím prostřednictvím paní předsedající, abychom tady nerozehráli takovou tu hru, kterou tu často hráváme, a to je vzájemné osočování v zájmu své jediné a jedinečné pravdy.
Já jsem se předkladatelům velmi omluvila za to, že se prostě nebudu tvářit jako někdo, kdo je schopen ten návrh přepracovat a změnit. Proto navrhuji zamítnutí, ale bez jakýchkoliv emocí. Prostě jen proto, že jsem přesvědčena, že tak jak je zákon napsán, umožňuje domácí vzdělávání. A právě i dopisy rodičů, jejich osobní vyjádření - vždyť jste se tady s nimi mnozí mohli setkat - nikdo z nich mi neřekl, že jim něco brání. To mě naprosto přesvědčilo o tom, že současný stav je vyhovující pro ty rodiče, kteří splňují podmínky. Oni nemají problém s tím, aby splnili podmínky zákona a své děti vzdělávali. Nic jim nebrání. Čili toto je ten důvod.
Já myslím, že bychom se neměli osočovat, kdo přeje nebo nepřeje domácímu vzdělávání. Ano, děti v početných rodinách jistě mají daleko větší příležitost kontaktu se svými vrstevníky. Je dobře, když jejich rodiče jsou schopni domácí školu doma mít a děti takto připravit. Vím, že zkušenosti jsou dobré, a je to také možné. Nikdo jim v tom nebude bránit, pokud dokáží děti doma připravit dobře.
Ale na adresu kolegy Plevy, který se tady pozastavil nad mým sociálním inženýrstvím. Já chápu, že on si nepropojí celý školský zákon. Já ho upozorňuji na to, že povinnost vzdělávání v zákoně je dána formou školního vzdělávání, plněním povinné školní docházky, a individuálním vzděláváním mimo jiné. Já se omlouvám, nemám tady školský zákon. Jeden paragraf uvádí tyto dvě formy jako naprosto rovnocenné. Pouze § 41 říká, že individuální vzdělávání je umožněno ze závažných důvodů. To je, řekněme, v současné době ta jediná pojistka, která z individuálního vzdělávání nedělá standard rovný právě povinné školní docházce. Proto já rozhodně jsem tady neřekla, že předpokládám takový nárůst domácí školy, nicméně byla-li bych legislativním puristou, tak musím říci, že po zrušení této jediné podmínky, závažných důvodů, by legislativa takto otevřená a takto naprosto právně srovnatelná vůči oběma formám byla.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Jen s faktickou poznámkou. Zneužití toho systému přece brání každočtvrtletní nebo i častější přezkoumání a přezkušování znalostí, dovedností i sociálních - pro paní kolegyni Čurdovou; a pokud tyto znalosti nejsou na úrovni, může ředitel toto vzdělávání zrušit. To je ta pojistka. Nedávejte tam žádné jiné.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, přiznám se, že je mi trochu zatěžko mluvit poté, co levá část Poslanecké sněmovny projevovala tak velikou nevoli s mým vystoupením. Je mi to upřímně líto.
Chci říci, že si myslím, že emoce, které se tady rozehrávají, jsou opravdu trochu zbytečné a postoj paní zpravodajky, kterou jinak znám jako nakloněnou nejrůznějším formám propagace rodiny, rodinné výchovy, vzdělávání jako takového, a velmi si jí za její pracovitost vážím, je pro mne překvapivý. Já myslím, že většině z nás snad jde o zachování prostoru pro alternativní vzdělávání. Někteří se ovšem domníváme, že stávající školský zákon dostatečný prostor pro onu alternativu a alternativní vzdělávání neposkytuje. Máme z toho velkou obavu, a jaká bude budoucnost, se můžeme pouze domnívat. Mají-li dnes pro individuální vzdělávání existovat závažné důvody a má být na konkrétních osobách, aby to posoudily, pak je to krok zpátky. Prosím, abychom si to uvědomili.
Lišíme se pravděpodobně pouze v názoru na to, jaké tyto závažné důvody mají být a kdo je má posoudit. Předkladatelé tohoto návrhu zákona jsou přesvědčeni, že hlavní odpovědnost je na rodičích. Já sice nejsem odborník na školskou problematiku, ale jsem přesvědčena, že v České republice existuje povinná školní docházka a do této povinné školní docházky se v podstatě vejde i individuální vzdělávání, a to s ohledem na to, že žáci jsou pravidelně přezkušováni. Není to tedy tak, že by mohli mít nějaký na několik let rozložený individuální plán.
Z vlastní zkušenosti svých přátel vím, že se zdaleka nejedná o děti, které by měly být, a dokonce ani v převažující míře, o děti, jejichž rodiče jsou nějací podivíni, a jedná se o individuální ve smyslu individualistické výchovy. To prosím v žádném případě. Mám přátele, kteří vychovávají své děti a vzdělávají je doma. Přesto ty děti nejsou v žádném případě sociálně izolované. Navštěvují celou řadu kroužků, které jsou běžné, a běžné sociální vazby posilují zcela jiným způsobem.
Já tady nebudu zdržovat Sněmovnu dalšími vyjádřeními. Vím, že doba pokročila. Moc bych prosila paní zpravodajku, aby přehodnotila svůj vztah k této novele. Vás všechny bych ráda poprosila, abyste popřáli šanci tomuto návrhu, aby byl projednán v garančním výboru, aby tam dostali slovo také ti, kteří si přejí své děti i nadále vzdělávat doma a mají důvodné obavy, že jim to bude do budoucna znesnadňováno.
***