(9.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Čili to nejsou žádné hotové peníze. Teď tam neleží žádné hotové peníze, které bychom na toto mohli použít. Pokud se Parlament takto rozhodne, tak je to poukázka a bude to jedna z mnoha poukázek. Poukázek už jsme v minulosti naschvalovali celou řadu. Když se podíváte do přílohy zákona o Fondu národního majetku, tak příloha začínala na několika málo písmenech, a teď už jí abeceda skoro nestačí. To znamená, že účelů je tam celá řada. V tomto volebním období jsme třeba tyto účely rozšířili o výstavbu budování strategických průmyslových zón, čili v tuto chvíli už čerpáme tyto prostředky mimo jiné také na výstavbu strategických průmyslových zón.
Ale platí, že jsou v zásadě dva velké výdaje, které do budoucna podvazují zdroje z privatizace. První jsou ekologické garance, které byly poskytovány České republice od začátku 90. let a které v tuto chvíli představují sumu někde odhadem mezi 70 až 100 miliardami korun do budoucna. To jsou garance, které vydávaly vlády nejintenzivněji v 90. letech při příležitosti privatizace státních podniků. Tyto garance dnes existují, mají určitou hodnotu, postupně jsou uzavírány konkrétní sanační smlouvy, probíhají soutěže a postupně se ekologické škody, které jsou, odstraňují. Ekologické škody jsou značné, skutečně existují. Ministerstvo životního prostředí a inspekce životního prostředí dělají všechno pro to, aby získaly prostředky právě na tyto sanace, tak aby se škody na životním prostředí odstranily. Závazky do budoucna, ta směnka, která existuje dnes, je někde kolem 70 až 100 miliard korun. Samozřejmě přesná suma známá není, protože ve všech případech ještě neproběhly soutěže a není zřetelné, jak přesně budou vypadat výdaje na jednotlivé ekologické garance, tak jak byly poskytnuty, neboť garance je vždycky maximem a sanace se potom do garance musí v každém případě vejít. To je jedna velká směnka.
Samozřejmě druhý problém, který tady zmínil už pan poslanec Schling, se týká fondu dopravy. Fond dopravy byl založen historicky tak, že existuje díky příjmům z privatizace. Kdyby neměl příjmy z privatizace, tak se zhroutí. To znamená, pokud mu neumožníme příjmy z privatizace, tak mu musíme umožnit nějaké jiné příjmy, buď z nějakých daní, nebo dotací ze státního rozpočtu. Když pominu tyto směnky, tak letos tento fond, privatizační účet, v zásadě může skončit v deficitu asi minus 11 miliard, když schválíme tento zákon, a bylo by potřeba letos čerpat, tak teoreticky může skončit v deficitu 13 miliard, což samozřejmě v tomto deficitu neskončí. Skončí na nule, protože tam nemůžeme vytvořit deficit. Zkrátka peníze tam nejsou.
Jenom chci upozornit Poslaneckou sněmovnu, že toto je směnka. Směnek bude a je celá řada. Toto se zařadí do řady těchto směnek a vláda bude muset stejně rozhodovat o tom, která z těchto směnek, v jakém časovém horizontu v příštích letech bude proplacena. Čili pokud budete hlasovat pro tento zákon, tak bych byl rád, kdybyste věděli, pro co vlastně hlasujete, že hlasujete pro další směnku na budoucí výnosy z privatizace. Pokud privatizace bude pokračovat, tak tam přijdou finanční prostředky. Vláda bude mít možnost tyto směnky postupně uhrazovat. Pokud privatizace pokračovat nebude, tak tam směnky budou ležet a budou trvat závazky, které byly potenciálně schváleny ze strany Poslanecké sněmovny.
Čili já nemám vůbec nic proti tomu, aby tento účel byl mezi směnky zařazen. Myslím si, že je těžké se tady hádat, jestli je lepší opravit Národní divadlo nebo Národní muzeum, nebo odstranit nějakou ekologickou havárii, která třeba ohrožuje pitnou vodu pro 100 tisíc obyvatel České republiky. To jsou věci, o kterých se těžko debatuje, co je důležitější. Nebo jestli je důležitější postavit obchvat nějakého města, aby se v městě zlepšilo životní prostředí a neumírali lidé, když přecházejí silnici, pokud tam obchvat není. Je velmi těžké se dohadovat, která z těchto směnek, které dnes leží na privatizačním účtu, je důležitější. To bude muset rozhodnout vláda. Příští vlády budou muset prioritu postavit mezi těmito směnkami a budou o této věci muset nějakým způsobem koncepčně rozhodnout včetně toho, zda má pokračovat privatizace, aby na privatizačním účtu se objevily další finanční zdroje. To si myslím, že už bude kardinální otázka pro rok 2007.
Znovu opakuji, tohle nejsou žádné hotové peníze, které by ležely ve Fondu národního majetku. Bude to další potenciální nárok, který bude zařazen mezi nároky, které již dnes existují, a rozsah potenciálních nároků překročí pravděpodobně hranici 100 miliard korun, které jsou nějakým způsobem potenciálně zazávazkovány. To jsou věci, které nejsou žádným tajemstvím, protože každoroční audity na Fondu národního majetku vždycky končily upozorněním auditora na to, že Fond národního majetku tady má určité závazky do budoucna, zejména v oblasti ekologických garancí a zejména v oblasti usnesení vlády, která zavázala fond k některým výdajům.
Tolik velmi stručně informace. Mé stanovisko k této věci. Byl bych rád, kdybyste skutečně věděli, o čem rozhodujete, jaký to má význam a jakým způsobem to bude zasazeno do kontextu dalších výdajů, které stát bude muset v příštích letech realizovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Bohuslavu Sobotkovi a nyní vystoupí pan ministr kultury Vítězslav Jandák.
Ministr kultury ČR Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, odpusťte, že jsme využili tuto řekl bych netradiční metodu, proti které někteří poslanci protestují. Měla to zařídit vláda, měli jsme to dát do rozpočtu. Když se dělal rozpočet, tak byla situace trochu jiná. Byl podzim, začátek podzimu loňského roku. Bohužel letošní zima, jak situaci monitorujeme, tak stav památky, jako je Národní muzeum, dovedla až skoro ke katastrofě. Tady bych rád omluvil vládu, že jsme nepočítali, že destrukce tohoto objektu bude postupovat tak, jak postupuje. Mně nejde teď vůbec, a jestli to tam zůstalo omylem, možná, o výstavbu nové knihovny. Vůbec ne. Mně jde o záchranu památek, které tady jsou. A jestli jsou někomu dražší více nebo méně, to je jeho věc, ale ony existují. Mně jde o to, abyste mysleli, když o tom budete uvažovat, že potřebujeme něco, co zachrání a udrží alespoň tento stav, v jakém jsou.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Jandákovi. Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní vystoupí pan poslanec Tomáš Dub a po něm je přihlášen pan poslanec Kužvart.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych řekl, že památek národního významu je v Praze víc. Pražský hrad, Národní muzeum, Národní divadlo, Národní technické muzeum, Národní zemědělské muzeum, Karlův most. Možná, že jich je v Praze většina, byl by to dlouhý seznam. Stará se o ně Ministerstvo kultury, stará se o ně katolická církev, stará se o ně hlavní město Praha.
Nikdo neřekne ne, že se nemá pomoci Národnímu muzeu nebo Národní knihovně. Ta péče mě trochu dojímá. Sám to samozřejmě podporuji a podpořím i návrh pana poslance Plevy na zkrácení lhůty k projednání. Na druhou stranu bych ale chtěl říci, že hlavní město Praha generuje největší část HDP České republiky a má nejmenší podíl z daňového výnosu v rámci krajů. Je to díky zákonu o rozpočtovém určení daní. Zákon jsme tady schvalovali na podzim a já jsem velice nerad, že Praha je až na posledním místě a že Praha nemá dostatek finančních prostředků, dokonce bych řekl, že se nachází pod solidární úrovní. Chtěl bych jenom poznamenat v souvislosti s dojemnou péčí, že vy všichni, kteří jste hlasovali pro to, aby Praha měla tak málo, jste hlasovali pro to, aby i ostatní památky, i pražského významu, trpěly.
Pak jsem chtěl ještě říci a doporučit panu ministru, panu vicepremiérovi Sobotkovi a panu ministru kultury, aby si mezi sebou vyjasnili, jak to vlastně s těmi financemi ve Fondu národního majetku je. Jestli tam jsou, nebo nejsou. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Dubovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Kužvart. Je posledním z přihlášených.
Poslanec Miloš Kužvart: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, já návrh zákona podporuji a je to celkem z jednoduchého důvodu. Na to, co tady zaznělo z vystoupení některých předřečníků, např. na dopravní infrastrukturu, jsme schopni, a povedlo se to v řadě případů v jiných zemích, formulovat takové nástroje, jako je např. stínové mýtné, čili finanční prostředky se dají vygenerovat. "Výhodou" toho, o čem se bavíme, je to, že oproti stovkám jiných památek, jakoby anonymních, různých kapliček, různých objektů památkových, které se rozpadají bez zájmu veřejnosti, bez zájmu sdělovacích prostředků, například Národní muzeum je na očích.
***