(9.40 hodin)
(pokračuje Schling)
Pohled třetí. Vážení kolegové a kolegyně, my tady porcujeme kůži medvěda, který ještě běhá po lese. Tady se hovoří o tom, jako že ve Fondu národního majetku jsou nějaké peníze, se kterými stát neví, co má udělat, ale taková situace není. Já nepochybuji, že pan ministr financí se k této věci jasně vyjádří. Já jenom uvedu jeden aspekt, který se bezprostředně dotýká mé činností ve Státním fondu dopravní infrastruktury.
V posledních letech v průměru řekněme 15 miliard korun přicházelo z Fondu národního majetku do Státního fondu dopravní infrastruktury na financování výstavby a obnovy dopravní infrastruktury. V průměru 15 miliard, plus minus něco, někdy více, někdy méně. Ale ve chvíli, kdy tento zdroj vyschne, přestaneme stavět dálnice a železniční tratě? Nemůžeme přestat, to snad každý chápe. Odkud se tedy vezmou chybějící prostředky? Jednou z možností, a není jediná, je, že nastoupí státní rozpočet a budeme zde, respektive naši nástupci v této Sněmovně budou každoročně schvalovat dotaci státního rozpočtu do Státního fondu dopravní infrastruktury. A kde ten státní rozpočet peníze vezme? Tak samozřejmě z daní, kde jinde by je bral, pokud už definitivně vyschne zdroj Fondu národního majetku. A jestliže tam ještě dnes nějaké peníze jsou, tak je přece jasné, že už jenom na tento účel, nehledě na další potřeby a další věci, které podle zákona může Fond národního majetku financovat, tak už jenom na tento účel se téměř všechny peníze, které tam ještě dnes jsou k dispozici, spotřebují. Nehovořme o tom, že tady jsou nějaké peníze, se kterými si stát neví rady. Taková situace není a ani v nejbližších letech zřejmě nebude.
Vracím se k tomu, co jsem říkal před chvílí. V této věci je na vládě, aby konala, je na vládě, aby našla způsob, jak tyto nepochybně naléhavé potřeby finančně zabezpečit. Já jsem přesvědčen, že to vláda udělá, a pokud zde někdo navrhne usnesení, kterým by k tomu Sněmovna vládu vyzvala, tak takové usnesení jistě podpořím, ale tento návrh zákona bohužel podpořit nemohu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Schlingovi. Nyní vystoupí pan poslanec Pleva, poté vystoupí pan ministr financí Bohuslav Sobotka.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mnoho z toho, co jsem chtěl říci s drtivou kritikou vlády, zde řekl pan poslanec Schling a zastal mou roli opozičního poslance skutečně skvěle, takže já mám ulehčenou práci.
Chtěl bych jen říci, že byť nesdílím obrozenecký optimismus některých kolegů a obrozenecké nadšení nad národními institucemi, chci říci, že každá koruna, která je věnována českým památkám, je koruna dobrá. Tento zákon dává možnost vládě, aby tyto peníze na tento účel použila, a bude záležet samozřejmě na panu ministrovi kultury, jak si tuto svou pozici ve vládě obhájí.
Chtěl bych ale také opravit nějaké předřečníky a bohužel i předřečníky z řad předkladatelů, kteří zřejmě nečetli svůj vlastní návrh. Jestliže zde, kolegové, hovoříte o stavbě nové knihovny, chci vám sdělit, že v návrhu zákona se o stavbě nové knihovny nehovoří vůbec. Tam je určeno, že ty peníze smějí být pouze na rekonstrukci, nikoli na výstavbu nové knihovny. Na rekonstrukci stávajících budov jak Klementina, tak Národního muzea.
Na závěr své řeči chci přednést dva návrhy. Jednak si myslím, že jde o ryze kulturní záležitost, takže by tento tisk měl projednávat také výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Měli bychom také ve výboru posoudit, zda jsou potřeba skutečně dvě miliardy na rekonstrukci, zda jde o nutné prostředky, nebo jestli se za to budou kupovat zlaté kliky, protože tata částka na rekonstrukci těchto budov se mi zdá poněkud nadnesená; ale uvidíme s čím přijdou zástupci institucí právě do našeho výboru.
A dále, abychom nebrzdili projednávání tohoto tisku, chci navrhnout zkrácení lhůty k projednání ve výborech na 20 dnů, tak aby již příští schůze výboru mohla tento návrh projednat, aby na příští schůzi Poslanecké sněmovny mohl postoupit do druhého a třetího četní.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Váš návrh je hlasovatelný pouze se souhlasem předkladatelů. Nepředpokládám, že by s tím nesouhlasili.
(Předsedající se obrací k ministrovi kultury.) Pane ministře, můžete, ale jste v situaci, kdy je přihlášen pan ministr Sobotka, ale dohodněte se, kdo vystoupí dříve. Mně je to úplně jedno. Takže jako druhý po panu ministrovi Sobotkovi vystoupí ministr Jandák.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím, že všichni jistě cítíme, že je to trochu nestandardní situace, že v zásadě o takových věcech bychom měli diskutovat při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu. Chtěl bych připomenout, že při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu zde trávíme čas dlouhými diskusemi ve výborech i na plénu o částkách, které jsou třeba i stokrát nižší než suma, která je předmětem tohoto projednávání. Pokládám za trošku nestandardní snahu projednat to takto rychle, protože si myslím, že to je docela vážné téma. Jedná se o dvě miliardy korun, to vůbec nejsou malé finanční prostředky. Nevím, jestli je dobře, aby tady postupně vznikal styl, že jednotlivé kapitoly státního rozpočtu, protože každá by určitě našla nějaký bohulibý vítaný cíl, budou přicházet do Poslanecké sněmovny a budou jakoby vytahovat individuální finanční prostředky z celkových disponibilních zdrojů veřejných rozpočtů.
Už jsem tu zažili v minulosti různé debaty, byla zde debata speciálně o Motole, o tom, že by se měly vzít speciální prostředky a dát je na rekonstrukci Motola. Musím říci, že ačkoli tady byla před třemi lety vzrušená debata, tak ta rekonstrukce začíná až letošní rok. V té době, kdy bychom ty peníze dali, tak by tři roky ležely na účtu a nic by se nedělo, protože ten projekt nebyl dostatečně připraven, aby to mohlo začít.
To je moje první otázka, kterou mám, jestli ten projekt je dostatečně připraven, aby to, že teď rozhodneme o poskytnutí finančních prostředků, znamenalo, že bude urychlen, to znamená, kdy vůbec bude možné začít s pracemi na výstavbě nové knihovny nebo na rekonstrukci Národního muzea. Druhá otázka je, kolik to celé bude stát. Za ty dvě miliardy tyto věci nepořídíme. My tady spouštíme nějakou větší investici, která bude muset být financována z veřejných rozpočtů a bylo by dobře, aby zde bylo řečeno, o jakou celkovou částku se bude jednat na tyto projekty, kolik bude stát rekonstrukce Národního muzea, kolik bude stát výstavba nové knihovny, rekonstrukce Klementina, v jakém časovém horizontu ta investice proběhne a z čeho se to zaplatí. Jestliže teď to spouštíme těmi dvěma hypotetickými miliardami z Fondu národního majetku, tak musíme vědět, na co ty finanční prostředky půjdou, z čeho půjdou a jak celá věc bude pojata v příštích letech.
Já mám také rád Národní muzeum, ještě víc mám určitě rád Národní knihovnu a dokázal bych si představit celou řadu jiných užitečných věcí, na které bychom také mohli dávat finační prostředky, Nechci zpochybňovat bohulibost toho záměru, vůbec nechci zpochybňovat aktivitu ministra kultury, který to má v popisu práce, aby byl aktivní a snažil se při každé příležitosti na tyto dvě významné instituce sehnat nějaké prostředky. Protože pravda je, že jsou v zanedbaném stavu. Je to prostě odpovědnost všech vlád, které tady v minulosti byly. Prostě nedokázaly tuto věc posoudit jako prioritu, byly jiné priority a finanční prostředky do této oblasti nešly. Nechci zpochybňovat ani význam těchto institucí pro český národ, ani nechci zpochybňovat to, že tyto instituce jsou podfinancované z pohledu investic a že by nepotřebovaly finanční prostředky. Jen prostě nevím, jestli toto je ten nejlepší způsob, jakým zajistit rekonstrukci Národního muzea a rekonstrukci, popřípadě výstavbu Národní knihovny v Praze.
Další věc se týká toho, o jaké peníze se vlastně jedná. Musím říci, že v zásadě toto je poukázka na finanční prostředky, které se potenciálně v budoucnu mohou na privatizačním účtu objevit.
***