(9.30 hodin)
(pokračuje Levá)

Ročně navštíví Národní muzeum více než 40 tisíc žáků a studentů ve skupinách. Já sama jsem v Národním muzeu byla více než šedesátkrát, a to proto, že jsem učila dějepis. Každý rok, když jsem dostala jednu, dvě nebo tři třídy a učila jsem pravěk, vždy jsem žáčky do Národního muzea dovezla. Děti dostanou úkoly, pátrají po nových poznatcích a trvale si do paměti vkládají to, co tam najdou, protože dítě si nejdéle uchová v paměti takový poznatek, na který přijde samo. Nikdy jsem proto nelenila a s dětmi jsem tam jela. Nemůžeme si dovolit, aby byla tato významná národní památka nadále ponechána svému osudu.

Podobně krátkozraké by bylo, kdybychom nepodali pomocnou ruku Národní knihovně. Rádi se poměřujeme se světem, a tak je na čase, abychom se mu vyrovnali i v této oblasti. Mezi šestnácti zeměmi, kde v poslední době přestavovali staré nebo stavěli nové budovy národních knihoven, fungují Francie, Německo, Velká Británie, Estonsko, Chorvatsko, Slovinsko, dokonce i Pákistán, Tunisko a Turecko. Tady všude si včas uvědomili, že národní knihovny představují jeden ze základních pilířů moderní společnosti, kde jsou informace stejně cenné, nebo možná ještě cennější než ropa či zlato. Je smutným vysvědčením pro Českou republiku, že si tuto základní rovnici zatím nespočítala, a to přes to, že klíčové problémy naší Národní knihovny, která se potýká s chronickým nedostatkem místa v památkově chráněném Klementinu, jsou již řadu let veřejným tajemstvím.

Obávám se dne, kdy hrozivý havarijní stav budovy Národního muzea způsobí uzavření muzea a kdy se unikátní historický areál Klementina promění v mrtvé skladiště zavalené miliony knih. Dojde tak k nenahraditelné ztrátě nejen v oblasti památkové péče, ale především na poli vzdělání nových mladých generací. Měli bychom si uvědomit, pokud je čas, že Národní muzeum a Národní knihovna nejsou pro nás jen významnými kulturními památkami, ale především místem vzdělání, a to místem nenahraditelným. Naši předkové postavili tyto unikáty ne pro sebe, ale pro nás, pro další generace, a tak i my musíme myslet na ty, kteří přijdou po nás.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Levé. Nyní vystoupí pan poslanec Karas a připraví se pan poslanec Schling.

 

Poslanec Jiří Karas: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, Národní knihovna a Národní muzeum představují dva vzácné symboly svébytnosti a vyspělé kultury našeho národa. Jejich činnost naplňovala hrdostí naše předky a plným právem na ně můžeme být hrdi i my na počátku 21. století.

Postavení Národní knihovny je posvěceno výjimečnou rolí, kterou sehrála v české historii literatura. Klementinum, kde Národní knihovna sídlí, navíc odedávna patřilo k centrům české vzdělanosti a ve zdejších sbírkách se pečuje o písemnosti z počátků naší státnosti. Na odkaz minulých generací ale navazuje Národní knihovna úspěšně i v době internetu. Stále je totiž jedním z nezastupitelných pramenů kvalitního vzdělání, které je silnou zbraní k tomu, abychom jako národ obstáli v současné Evropě. Jenže milionům knih, tisícům čtenářů a moderním technologiím je historický areál Klementina příliš těsný. Pokud Národní knihovna nezíská prostředky, aby z něj vykročila ven, tak ji brzy postihne totální kolaps.

Symbolem národního vzestupu a bytostného projevu síly českého národa je i hlavní budova Národního muzea. Generace našich předků se rozhodly představit naši vlast světu skrze vzdělání, skrze poznání slavné minulosti. Více než jedno století je Národní muzeum symbolem naší země. Kolem něj šly dějiny, a bohužel i dějiny několika okupací. Přitom ta z roku 1968 poznamenala tento symbol dodnes patrnými stopami na jeho průčelí. Hlavní budova Národního muzea patří tak nějak samozřejmě do našeho povědomí a možná uprostřed oné samozřejmosti jsme si nestačili povšimnout, že tento přirozený symbol našeho státu potřebuje akutně naši pomoc. Je na nás, jak se k tomuto volání o pomoc postavíme, zda půjdeme ve stopách našich předků, kteří dokázali vnímat sílu kulturní tváře našeho národa, nebo zda necháme své symboly zahynout.

Národní muzeum a Národní knihovna představují živou paměť našeho národa. A v našich rukou nyní leží osudový verdikt, zda ji zachováme i příštím generacím, nebo ji necháme zmizet z povrchu zemského, a svou lhostejností tak přispějeme k tomu, že náš národ a kultura budou následovat osudy Atlantidy.

Dámy a pánové, prosím vás o souhlasné stanovisko s naším návrhem. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Karasovi. Nyní vystoupí pan poslanec Jaromír Schling, potom pan poslanec Petr Pleva.

 

Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se na projednávaný návrh zákona a na problém, který se pokouší řešit, podíval z trošku jiných pohledů, než jaké tady byly přednášeny doposud.

Pohled první. Je potřeba rekonstruovat budovu Národního muzea, je potřeba postavit novou budovu Národní knihovny? Určitě ano. A vystoupení, která tady zaznívala přede mnou, jsou, abych tak řekl, pláčem velmi působivým, ale na nesprávném hrobě. A to je ten pohled druhý. To, co tady teď děláme, projednávání tohoto návrhu zákona, je to něco, co nám přísluší? Já se domnívám, že nikoliv. Je přece věcí exekutivy, je věcí především Ministerstva kultury, potažmo vlády, aby se postarala o to, aby to, o čem je zde řeč, se realizovalo. A vláda se nepochybně o ty věci postará. Zatím jsem nezaznamenal, že by se postarat nechtěla.

Vláda, jak je všeobecně známo, je schopna dát peníze na cokoliv, na co se rozhodne, že peníze dá, s tou výjimkou, že Poslanecká sněmovna má samozřejmě možnost při projednávání návrhu státního rozpočtu to či ono škrtnout, ale to se v případě Národního muzea či Národní knihovny nestalo.

Abych uvedl příklad, že vláda je opravdu schopna si obstarat peníze ve chvíli, kdy se pro něco rozhodne, já zde připomenu velmi dobře známou D47. Vláda se rozhodla, že nevyužije nabídky soukromého investora, že bude financovat stavbu sama, a stavbu, kterou byl ochoten ten investor, pokud jde o stavební náklady, realizovat za 33 mld. Kč, řekla vláda, že realizuje za 55 mld. Kč, a my jsme dluhopisový program tady schválili, čili i naším rozhodnutím se bude ta stavba realizovat, jako by měl stát, měla vláda, k dispozici 55 mld. Kč na její realizaci. A tady se pohybujeme v řádu jednotek miliard, nikoliv desítek miliard.

Nic vládě nebrání přijít s návrhem nějakého způsobu financování této věci. Já tady nebudu vypočítávat x možných způsobů. Kdybychom zde hovořili o přijetí nějakého usnesení, kterým bychom vyzývali vládu, aby v dohledné době přišla do Sněmovny s návrhem na nějaký způsob financování těchto záležitostí, pak by to byla debata na místě a přiměřená našemu postavení, naší roli ve státním systému České republiky. Ale takovýmto způsobem projednávat potřeby financování rekonstrukce Národního muzea a Národní knihovny je nepatřičné.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP