(11.40 hodin)
(pokračuje Petr)
K uvedenému návrhu se vyjádřila i Rada hlavního města Prahy, která přišla s podnětným návrhem v rámci tohoto návrhu zákona, aby byly doplněny záležitosti o povinnosti provozovatelů zařízení ke sběru autovraků tak, aby evidence se prohloubila. Ve zprávě Rady hlavního města Prahy se konstatuje, že výsledky provedených kontrol svědčí o tom, že dosavadní právní úprava dostatečně neupravuje nakládání s autovraky tak, aby byla co nejpřesněji vedena evidence těch, kdo je předávají, těch, od kterých jsou získávány, ale i autovraků a dílů z nich samotných. Je možno konstatovat, že stávající legislativa umožňuje rozprodávat i díly z kradených automobilů, protože není dostatečně ošetřena otázka prokázané identifikace věcí, které se za autovraky pokládají.
Předkladatelé soudí, že uvedená novela zákona o odpadech by mohla výrazným způsobem zabránit krádežím a zcizování kovového materiálu, které mohou v některých případech způsobit závažné poruchy nebo havárie, zejména při zcizování kovového odpadu z bezpečnostních zařízení.
Návrh zákona má samozřejmě dvě strany. Jistá skupina se za něj staví. Pochopitelně ti, kterým se šlape na paty, říkají, že zákon není nezbytný. Já se domnívám, že případy, kdy zcizením zejména bezpečnostních zařízení mohlo dojít anebo došlo k výrazným haváriím, jsou do jisté míry varující.
Vážení kolegové, dovolil bych si vás požádat o propuštění tohoto návrhu do druhého čtení s tím, že v rámci druhého čtení předkladatelé uvažují o tom, že budou dopracovány záležitosti týkající se živnostenského zákona a že do návrhu bude vkomponován návrh Rady hlavního města Prahy týkající se prodeje náhradních dílů zlikvidovaných a také kradených automobilů.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení kolegyně Iva Šedivá.
Poslankyně Iva Šedivá: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. Dovolte mi, abych se ve své zpravodajské zprávě zaměřila trochu víc na to, co je obsahem novely, kterou předkladatelé předložili. Chápu samozřejmě podstatu problému, který má být touto novelou řešen. Chápu to, že konkrétně na severní Moravě to je problém ještě větší než někde jinde. Nicméně je třeba dopředu, říkám to v té obecné rovině, volit pro řešení takové prostředky, které opravdu k řešení problému přispějí.
Základními požadavky, které byly do novely vtěsnány, jsou: povinná identifikace osob, která je daná svým rozsahem, je tam specifikovaná žádost na 24hodinovou prodlevu předaného odpadu na místě, tak aby mohl být před rozebíráním eventuálně vrácen zase zpátky v případě nějakého kriminalizovaného odpadu, s kterým by byl nějaký problém, a je tady jako další takový stěžejní bod požadavek na změnu živnostenského zákona, to znamená, aby nakládání s těmito kovovým odpady bylo koncesovanou živností.
Stanovisko vlády se k této věci postavilo tak, že zavedení koncesované živnosti nakládání s kovovými odpady vidí negativně. Jinak v tom stanovisku byly pouze dílčí připomínky k textaci novely.
Já bych se teď ráda zaměřila na to, jak je možno tento problém pojmout vzhledem k tomu, že je to již nějaká doba, kdy byl tento novelizační bod do Sněmovny předložen a od té doby došlo k dalšímu postupu i po stránce legislativních záležitostí. Takže podle mě je stěžejní, že od doby podání poslaneckého návrhu byla doplněna vyhláška 383/2001 Sb. Ministerstva životního prostředí, která vyšla v srpnu loňského roku ve Sbírce zákonů. Je tedy platná, měla by v praxi platit. Zde je řešena právě podstata toho, co předkladatelé požadují. To znamená, že pro kovové odpady je zde uzákoněna povinnost povinné evidence osob i u kovů, a to bez ohledu na vykoupené množství. Problém, tak je předkladatelé požadují (?), je vlastně veden pouze administrativní cestou. Nicméně je třeba ještě říci, že je poměrně jednostranný, protože tady je třeba chápat, že pokud se jedná o kriminalizovanou činnost, je třeba postihovat nejenom toho, kdo vykupuje, ale i toho, kdo ten dejme tomu kriminalizovaný odpad do výkupny přináší. Tam bohužel je problém v tom, že obvykle platí pravidlo, že je toto hodnoceno jako přestupek vzhledem k tomu, že odhadovaná škoda s tím související je hodnocena v cenách právě toho šrotu, nikoli v cenách, které by odpovídaly tomu, co se dejme tomu ztratí anebo co je ukradeno, a obvykle tyto ceny jsou nesrovnatelně, řádově nižší, než jsou ceny toho šrotu, čili postup policie potom v přestupkovém řízení se míjí účinkem. Takže to je věc, která zasluhuje svou pozornost, a myslím, že by zasluhovala pozornost právě i ze strany předkladatelů.
Další připomínky bych ráda rozpitvala v obecné rozpravě, do které se tímto hlásím. Nicméně avizuji to, že vidím v předloze poměrně velké problémy právě v textaci toho, co je předkládáno, takže jsem se v duchu rozhodla, že navrhnu Sněmovně propuštění tohoto materiálu do druhého čtení, nicméně apeluji zde na předkladatele, aby počítali s tím, že je třeba provést patřičné úpravy tak, aby byl tento zákon opravdu aplikovatelný v praxi. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu a uděluji vám jako v tuto chvíli jediné přihlášené slovo do obecné rozpravy. (Hlas: Podrobné.)
Podrobné? To je první čtení. Do obecné. Prosím, máte slovo, paní kolegyně. Další v pořadí je pan kolega Turek.
Poslankyně Iva Šedivá: Takže pro mě ten hlavní problém, který tady spatřuji, je v tom, že novela je předkládána pro všechny sběrny, výkupny i centralizovaná zařízení výkupu bez rozdílu, což vlastně narazí v praxi zcela jistě na problém. Z praxe je zřejmé, že činnost, která zde byla avizovaná jako kriminální, probíhá především na těch vstupních bodech celého hierarchického zařízení výkupu odpadů, a proto by se zde měla soustřeďovat snaha o odhalení této kriminální činnosti. Konkrétně se dá říci, že v Kovošrotu jako takovém, který je hlavním dodavatelem šrotu na našem trhu, ta identifikace dovozce je praktikována celá léta, sama jsem se osobně přesvědčila na místě, že tomu tak je, takže v tom asi problém nebude.
***