(Jednání pokračovalo v 16.31 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Dostala jsem informaci, že pan poslanec Janeček se urychleně blíží do sněmovny, tak prosím ještě chvilinku vydržíme.
(Poslanec Janeček vchází do sálu. Potlesk.) Tak, a můžeme začít.
Tento návrh jsme projednávali v úterý 13. prosince. Vedli jsme obecnou rozpravu, kterou jsme přerušili. Budeme tedy v této obecné rozpravě pokračovat. Zatím ale nemám žádnou písemnou přihlášku do obecné rozpravy. Vidím, že se z místa hlásí pan poslanec Stanislav Fischer. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Fischer: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, protože neskončila ještě obecná rozprava a mně se předevčírem dostal do rukou zajímavý článek, který se týká bezprostředně toho, o čem jsme tady jednali v uplynulých dnech, považuji za důležité vás s ním seznámit. Je to článek z amerického lékařského časopisu. V překladu do češtiny má název Tvrdá realita kolem zdravotní péče v USA. Vyšel v americkém lékařském časopisu v říjnovém čísle. A autoři jsou Henderson, Meyers, Ibrahim a Tierney.
Spojené státy čelí vážným problémům ve zdravotní péči, problémům týkajícím se finančních nákladů, dostupnosti, kvality péče a postupnému poklesu počtu poskytovatelů péče. Situaci lze charakterizovat pomocí několika paradoxů.
Paradox číslo 1. I když USA vydávají více peněz na zdravotní péči, roste počet nepojištěných osob. USA vydávají na zdravotní péči více než kterákoli jiná země světa. Během následujícího desetiletí vzroste podíl hrubého domácího produktu vydaného na zdravotní péči na 20 procent. Náklady na zdravotní pojištění vzrostly od roku 2001 o 60 procent. Náklady na preskripci léků vzrostly jen za poslední rok o 20 procent. Je to pochopitelné, neboť Američané jsou starší, nemocnější, obézní a očekávají modernější a lepší léčbu. I přes tyto výdaje stoupají počty nepojištěných osob. Každý šestý člověk v USA je nepojištěný. Například v roce 2002 došlo k nárůstu o 1,4 milionu.
Paradox číslo 2. Přes zvýšené náklady a externí dozor se nezlepšuje kvalita zdravotní péče. Kvalita péče se značně liší podle etnické příslušnosti a ekonomických možností pacientů. Afroameričanům se dostává horší zdravotní péče nežli bílým Američanům. Zdravotní péče je fragmentována, postrádá systematický přístup k řešení a dosud provedená administrativní opatření se do jisté míry míjejí s účinkem.
Paradox číslo 3. I když roste potřeba primární péče, klesá zájem o kariéru lékaře v primární péči. Problémem je i skutečnost, že absolventi lékařských fakult se zdráhají věnovat primární péči. Nabyli přesvědčení, že primární péče je hůře placena a poskytuje menší profesní uspokojení. Absolventi proto preferují místa rezidentů v nemocnicích a na renomovaných klinikách s vyhlídkou na kariéru dobře placených specialistů v atraktivních oborech.
Paradox číslo 4. I když společnost potřebuje více školených lékařů v první linii a výzkum na této úrovni, lékařské fakulty se zaměřují na výdělečnou činnost -
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pardon. Já vás, pane kolego, na chvilinku přeruším a poprosím především svoje kolegy, aby se usadili do lavic a věnovali pozornost vašemu vystoupení.
Prosím, můžete pokračovat.
Poslanec Stanislav Fischer: Znovu tedy celou větu. I když společnost potřebuje více školených lékařů v první linii a výzkum na této úrovni, lékařské fakulty se zaměřují na výdělečnou činnost na úkor činnosti edukační. Je zřejmá například nerovnováha mezi počty studentů medicíny a rezidenty v nemocnicích. Počet studentů přicházejících k promoci zůstává již dvě desetiletí stejný, ale počty rezidentů v nemocnicích, tedy mimo primární péči, prudce vzrůstají. Navíc lékařské fakulty dostatečně neřeší nedostatek lékařů vědecky pracujících v první linii.
Paradox číslo 5. Politický kapitál je cennější než operační kapitál. Zdravotní péče je v pořadí třetí prioritou po válce v Iráku a po ekonomii. Současné rozpočtové priority ztěžují řešení uvedených problémů ve zdravotnictví. Rozpočtový deficit je více než 400 miliard dolarů. Očekává se, že systém do 15 let zbankrotuje, a to přitom na systém Medicate bylo v posledním roce vynaloženo více peněz nežli na vzdělávání.
Závěr. I ekonomicky bohatý stát, jakým jsou USA, se potýká s narůstajícími vážnými problémy v oblasti financování a organizace zdravotnictví. To je konec toho článku.
Cesta, na kterou nás zde vedou odpůrci přijetí tohoto zákona, o kterém teď jednáme, vede k tomu, co zde bylo popsáno americkými lékaři jako situace v USA. Proto myslím, že by projednávání tohoto zákona nemělo být odkládáno a mělo by být dokončeno.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, mám ještě další dvě přihlášky do obecné rozpravy, a to pana poslance Máčeho a paní poslankyně Šojdrové. Takže nyní má slovo pan poslanec Miroslav Máče. Prosím, pane poslanče. (Nevole poslanců klubu ČSSD.) Prosím o klid.
Poslanec Miroslav Máče: Já bych jenom trochu něco rád řekl, vážená předsedající, k tomuto problému. Pan poslanec Filip dobře řekl, že jde o chybu Poslanecké sněmovny z roku 2000. Chyba spočívá v tom, že tím, že se majetek nemocnic převedl na kraje, přirozeně noví majitelé se chovají tak, že chtějí maximalizovat své bohatství zisky. Je to přirozený smysl v podstatě každého vlastníka kapitálu. Samozřejmě ta kalkulace zdravotních výkonů je popsaná tak, že v podstatě nelze tento zisk maximalizovat, to znamená, nezbývá nic jiného těmto multimajitelům, pokud jako chtějí striktně dodržovat svá majetková práva, že teda ty své nemocnice, nebo nemocnice, které dostali, chtějí prodávat. To je ovšem velice špatné, protože skutečnými majiteli těchto nemocnic ani nejsou ti, co je vlastní, ale ti, co tam pracují. (Hluk v sále.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Já prosím o klid. Prosím, abychom nechali dokončit pana poslance Máčeho jeho příspěvek.
Poslanec Miroslav Máče: Já jsem chtěl říci to, že podstata toho všeho spočívá v tom, že ti, co jsou nyní vlastníky, se stanou pouze poskytovateli toho kapitálu, že tu nejde o to, že by v podstatě ten kapitál ztratili. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. A nyní paní poslankyně Michaela Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, pane ministře, já vás vůbec nebudu zdržovat dlouhým projevem. Já mám prosbu na organizační výbor, aby napravil chybu, která se stala.
***