(11.50 hodin)
Místopředseda vlády a ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dotazů je hodně, takže prosím o chvíli trpělivosti. Vezmu to od nejposlednějších, tak jak to mám zde seřazené.
Pan poslanec Koníček. - Bohužel ho zde nikde nevidím. Kdyby byl tak laskav, třeba ho bude moje odpověď zajímat.
To, co konstatoval ve svém druhém vystoupení, je možná z nedostatku informací naprostý omyl. Systém, který je požadován v zadávacích podmínkách a na který přistoupily všechny firmy, které se přihlásily, je právě opačný. Stát nevydá žádné peníze. Stát zadal takzvané, a říkal jsem to ve zprávě, odložené financování, to znamená, že dodavatel, integrátor technologických systémů, dodá všechnu infrastrukturu a všechny technologické služby bude provozovat a po půl roce dostane první splátku, to znamená, že celý systém je posunut v čase, jeho placení, aby se až po ověření systému, že je skutečně rutinní, reálný, tak teprve dostane z prvních vydělaných peněz první splátku po půl roce. Je to koncipováno tak, a velmi přísně pro dodavatele, aby stát to nestálo nic než investice do poradenských služeb, které proběhly, investice do provozovatele, kterým samozřejmě nemusí být Ředitelství silnic a dálnic. To záleží na tom, jak dopadne zítra zákon. Jsou to investice, které jsou v desítkách milionů korun proti výdajům, které jsou v miliardách korun.
Chci říci, ale je to signifikantní, že informace ve veřejných zdrojích jsou skutečně často velmi tendenční, a myslím, že je to u každé velké zakázky, kdy neúspěšní uchazeči nebo uchazeči, kteří pokládají podmínky za nevýhodné, tak se snaží po celý průběh tvorby zadávacích podmínek a vyhodnocování zpochybnit postup zadavatele nebo postup toho, který připravuje podmínky.
Naopak v Rakousku, a říkal jste, že ten systém znáte, stát po dvou letech vykoupil soukromníka, který původně instaloval celý systém, a stát za chvíli zjistil, že nemá šanci tento systém inovovat a že se musí spokojit s menší efektivností systému. Proto rakouský stát vykoupil firmu Asfinag, nebo jak se jmenovala. Jezdili tam naši experti. Já jsem tam nejezdil, tudíž mohu jen z jejich informací čerpat. Tam je to vykoupeno, stát je ten, který má palec, tak jako v České republice, bude mít palec nad inovačními cykly. Infrastruktura bude státu, tudíž náš majetek můžeme využívat na cokoliv a budeme ho využívat samozřejmě na všechny telematické služby.
V Německu byla ještě horší zkušenost. Při tvorbě zadávání jsme vycházeli ze zkušeností sousedů. V Německu stát zadal skutečně projekt TPP (?) formou se všemi problémy, které současná vláda musí řešit, ale i minulá vláda. Byl by to teprve problém, kdybychom zkušenosti u nás nepřehodnotili, německé zkušenosti byly naprosto negativní. Je tam dlouhodobá smlouva, stát musí platit za každou inovaci exkluzivnímu dodavateli, který si říká cenu, která je jeho cenou, nikoliv tržní cenou. Věřím, že bychom tento systém velmi kritizovali.
Další - poznámky pana poslance Římana. Byl jsem informován, že jeden člen výběrové komise nenavštívil studovnu ani jednou. Je to věc, kterou teď nehodnotím. Nechci ho identifikovat, vím, jak se jmenuje, ale je to věc, kterou musím respektovat, pokud má dostatek informací o nabídkách. Je možné, že se s nimi seznámil jiným způsobem. Nemohu hodnotit práci hodnotitelské komise, protože ta je tam právě proto, aby rozhodovala tak, jak dokáže získat podklady pro svá rozhodnutí. To byla možnost pro hodnotitelskou komisi, dva měsíce docházet, a myslím si a byl jsem tak informován, že většina tam chodila a studovala. Nabídky jsou velmi obsáhlé. Jedna nabídka, kterou jsem měl možnost prolistovat, je v takové krabici, která váží alespoň deset kilo, protože když jsem ji dával do trezoru, tak byla docela těžká. Byl to velmi náročný způsob prověřování jednotlivých nabídek. Z tohoto místa děkuji hodnotitelské komisi za její práci.
Na rozdíl od pana poslance Římana si nemyslím, že bychom byli v podobné situaci jako Unipetrol. Určitě to vzpomněl jenom proto, aby tato kauza tak neusínala. V tomto případě je zde orgán dohledu. To je výhoda každého veřejného výběrového řízení, nikoliv jenom rozhodnutí vlády třeba o privatizaci, že je zde orgán dohledu, který podrobně prostuduje veškeré zadávací podmínky, řekne o tom, zda komise postupovala v souladu se zákonem, zda zhodnotila, zda rozhodla v jednotlivých rozhodnutích v souladu se zákonem. Mohu to tady přečíst, pokud bude zájem, ale myslím, že je to nad rámec otázek, jednotlivé důvody, které vedly k vyřazení uchazečů. Podmínek, které zadávací dokumentace obsahovala, bylo asi sto. Byly to podmínky technické, byly to podmínky obchodní. Podmínky velmi přesně definovaly úroveň nabídky a bylo požadováno, aby jednotlivé podmínky a jejich splnění byly v dokumentaci doloženy popisem, který je reálný, a doloženým způsobem, jak hodlá uchazeč tyto podmínky plnit. Právě u některých uchazečů se rozcházelo jeho konstatování, že všechny požadavky plní, s tím, co bylo doloženo v popisech. U jednoho uchazeče chybělo splnění ze sta podmínek 39 podmínek, u kterých nebylo vůbec popsáno, jak je hodlá plnit, a z ostatních podmínek, které popsal, vycházelo, že je nemůže ani splnit. Je o tom doklad. Znovu ale říkám, je to věc orgánu dohledu. Ten má veškeré naše rozhodnutí k dispozici.
Já jsem také žádal média, která měla zájem podobně jako vy o průběh tohoto řízení a o naše námitky, které jsme měli při rozhodnutí k jednotlivým důvodům o vyřazení nabídky. Říkal jsem - ano, jestliže tisková konference týkající se neúspěšného uchazeče, tak ho požádejte, ať vám dá celý náš dopis, my ho nesmíme zveřejnit dle zákona, který přijala tato Sněmovna. Nikdy se toto nestalo, vždycky neúspěšný uchazeč z toho vyňal některé formální důvody. Ale garantuji a znovu mohu přečíst, ale bez přiřazení k jednotlivým uchazečům, důvody, které jsou velmi zásadní. Je to technická úroveň, jsou to bankovní záruky, které nebyly doloženy vůbec, že uchazeč je schopen realizovat toto dílo, nebylo tam odpovídající pojištění. To znamená, že nejde znevýhodnit ty, kteří to splnili, tím, že se připustí do soutěže někdo, kdo nesplnil základní podmínky, a nakonec by to mohlo způsobit i trestní stíhání zadavatele, protože on toto nesmí udělat. On musí vyřadit toho, kdo nesplňuje podmínky. Takový je zákon.
Soutěžní dialog není v našem zákoně umožněn. Ten je teprve v novém znění zákona, který bude zítra projednáván. Náš zákon je jiný, než je zákon v Rakousku. Tam soutěžní dialog je umožněn, a proto mohl zadavatel vyjednávat o ceně, o splnění dalších podmínek.
***