(11.40 hodin)
(pokračuje Říman)
Proč to spojuji? Z jednoho prostého důvodu. Soutěž na prodej Unipetrolu se dlouho jevila jako soutěž, která byla dobře zmanažována, která byla standardní, ve které se nic podezřelého neodehrálo. Pak do věci vstoupila krátká reportáž jedné televize, která mimochodem, jak se ukazuje z jednání vyšetřovací komise, tak vlastně s prodejem Unipetrolu de facto nijak nesouvisela, a když, tak jen vzdáleně, okrajově a nepřímo, nicméně vlastně díky této nepřímé události se začala zkoumat vlastní privatizace, a najednou při bližším, velmi podrobném pohledu na tento proces se začíná ukazovat, že v mechanismu fungování státní administrativy v tomto procesu došlo evidentně a s vysokou pravděpodobností, nepředjímejme výsledky vyšetřování, k závažným nedostatkům.
Vzpomínám to proto, že mám trošku pocit, že způsob výběru firmy na dodávku mýtného systému je tomu trošku v něčem podobný. I tady se zdá na první pohled, jako by všechno bylo v pořádku, ale obávám se, a položím k tomu i nějakou otázku, že kdybychom zašli do podobnějšího zkoumání celého procesu, tak i v tomto případě by začali vyskakovat různí čertíci pochyb, proč to bylo tak, proč to nebylo jinak, proč to nebylo zřetelnější a jasnější. Nerad bych se dočkal toho, že tady budeme za půl roku, dříve nebo později, ustavovat další vyšetřovací komisi a poté plakat nad rozlitým mlékem.
Co je mi nepochopitelné a co bohužel pan ministr nevysvětlil, co nevysvětlila ani písemná zpráva z 12. prosince, kterou máme k dispozici, je způsob vlastního hodnocení. Už se tady o tom zmiňoval kolega Sehoř. Podobné nejasnosti najdeme i ve veřejných sdělovacích prostředcích, kdy na jedné straně je evidentní z některých vyjádření, že tři ze čtyř firem byly vyloučeny na základě formálních nedostatků, a pak zase přijde vyjádření třeba samotného ministra, který říká, že některé nabídky uchazečů obsahovaly zásadní technické nedostatky, tedy nikoliv formální nesplnění nějakých kvalifikačních předpokladů. Otevřete-li si kterýkoliv článek, který se zabývá touto problematikou, tak tam najdete takové věty, které si navzájem protiřečí, počínaje zprávami ČTK a konče velkým článkem v posledním Euru. Těmto protimluvům se nevyhýbá ani ona ministerská zpráva, kde na jedné straně je jasná věta "zadavatel uvádí, že pokud v hodnocení zůstane jen jedna nabídka, nelze tuto dále hodnotit". Dále věta "nabídl technické řešení, které neodpovídá zadávacím podmínkám", tedy technické řešení. Dále "uchazeč formálně splnil prokázání předmětných skutečností" - to je, jako kdyby kvalifikačními formálními požadavky prošel - "ale nabízené plnění nemá technické parametry", tedy hodnotilo se technické řešení. To je moje první otázka.
Druhá otázka je, jestli se nabídka vítězné firmy po technické stránce vůbec hodnotila, protože tady máme zase vyjádření jakéhosi poradce z firmy Veřejné zakázky, která ministerstvu pomáhala tendr organizovat, který říká: "s tím, že když postoupila jediná nabídka, nebylo co hodnotit". Já si to překládám tak, že vítězná nabídka hodnocena nebyla, a jde o to, zda je vůbec funkční a byla vyhodnocena na základě toho, že tři předchozí formálně propadly, což je ale zase podivné, protože jiná vyjádření hovoří o tom, že propadly technicky.
Poslední věc, která mě také velmi zaujala, takže se na ni chci zeptat, je to, jestli je pravda, že někteří členové hodnotící komise se vůbec neobtěžovali studovat podkladové materiály, protože je tady věta - je zase z tisku, ale je v uvozovkách jako citát - kdy předseda této komise a současně náměstek ministra pan Kubínek říká "musejí se při tom vždy zapsat", tedy když jdou materiály studovat, takže víme, že někteří tam nebyli ani jednou, což by opět vrhalo poměrně podivný vhled na průběh celé záležitosti.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nevidím žádné přihlášky. Prosím, pane kolego.
Poslanec František Koníček: Děkuji. Dovolil bych si stručně vystoupit víceméně s technickou poznámkou k tomu, co tady padlo. Já rozumím tomu, že jakékoliv oddalování nikomu asi velký užitek nepřinese při současném zatížení komunikačních toků. Na druhé straně je ale třeba také upřímně říci ekonomicky jednu věc. Zatímco u ostatních projektů v okolních zemích, pokud byly realizovány, a prosím, abychom si to uvědomili, financoval zpravidla dodavatel či provozovatel stát a potom postupně mu bylo placeno z toll collection, u nás ten systém, tak jak je navrhován - napřed peníze stát z rozpočtu vydá, zaplatí z velké části, a postupně je bude umořovat. Kdybychom se na to dívali úplně spravedlivě, tak ten systém je otočený. Proto také dochází k dělbě separátní dodávky a potom postupně provozování ŘSD. Buďme tady v tom upřímní a řekněme si, že to bude klást nároky na státní rozpočet, které budou postupně kompenzovány příjmem z výnosu mýtného. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. O slovo požádal ještě pan kolega Říman.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Já jsem se chtěl jenom zeptat pana ministra - mohu přímo, že?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Přímo ne, od toho jsem tady já.
Poslanec Martin Říman: Já se necítím býti odborníkem na jednací řád, ale měl jsem pocit, že u ministrů je to jinak. To je jedno.
Každopádně vnímám to, že se nikdo nehlásí do diskuse, ani pan ministr. My jsme položili nějaké otázky, tak se chci zeptat, jestli na ně hodlá, nebo nehodlá odpovědět.
Místopředseda PSP Ivan Langer: To je otázka na pana ministra, který ji slyšel. Já se znovu ptám, kdo se hlásí do obecné rozpravy. Sděluji, že v okamžiku, když ji uzavřu, už dále nikdo nemůže vystupovat kromě osob s přednostním právem vystoupit. Dobře, obecnou rozpravu končím.
Dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem panu ministrovi. Poté přistoupíme k rozpravě podrobné.
***