(11.30 hodin)
(pokračuje Sehoř)
Nepovažuji za vhodné, aby provozování mýta spotřebovalo asi 30 % vybraných prostředků, když v Evropě existují systémy, kterým stačí 5 až 6 %. Výpočet je velmi jednoduchý. Když si představíte 22 miliard na deset let, máte to 2,2 miliardy ročně. Když k tomu přičtete náklady, které s tím bude mít pravděpodobně Ředitelství silnic a dálnic, tak toho bude ještě o něco víc. Když vybereme těch deset miliard, o kterých mluví pan ministr - a to nejsem úplně přesvědčen, že to bude tolik, myslím, že to bude spíš o dvě miliardy méně, bude záležet samozřejmě na sazbách, které vláda určí - potom podíl nám říká, že se pohybuje mezi 25 % a výše. Kdyby se stalo, že po pěti letech, jak máme právo změnit technologii a začít s něčím jiným, tak se náklady provozovatele zdvojnásobí a budeme se pohybovat kolem více než 50 %. To je naprosto nemyslitelné. Ty peníze musejí přijít do silnic a nemohou přijít do realizace systému.
Při minulé diskusi jsem kromě jiného informoval Sněmovnu, že hospodářský výbor si vyžádal u pana ministra potřebnou informaci o hodnocení výběrového řízení. Mezitím jsme dostali na lavice materiál z 12. 12., o kterém zde už byla řeč a který je určen pro toto jednání Sněmovny. Musím říci, že toto ale nepovažuji za vysvětlení v průběhu vyhodnocení výběrového řízení. Chybí mi jasné uvedení podmínek, to znamená kritérií hodnocení a jejich vlastní vyhodnocení. V materiálu se říká, že nebylo co hodnotit, protože tři nabídky nevyhověly formálně a pak nebylo již co vyhodnotit. Na druhé straně se jinde mluví o tom, že nabídka sice měla formálně požadovaný doklad uveden, ale z ostatních materiálů vyplývá, že fakticky příslušný požadavek není splněn. To ale předpokládá, že nešlo jen o formální kontrolu, ale o hodnocení. Nebo se snad hledalo u někoho tak dlouho, až se něco našlo? Předložený materiál toto podezření nerozptyluje.
Nejsem si jist, jestli by nebylo za této situace, kdy zůstal jen jeden soutěžící, vhodné soutěž zrušit a vypsat novou s obecnějšími podmínkami a cílovým stavem. Možná by to za těch sedm miliard, které bychom mohli ušetřit, stálo. Možná že by to byl i větší rozdíl než sedm miliard, protože nové nabídky by jistě šly rapidně dolů. Původní představa o realizaci zněla v projektu na 11 až 13 miliard korun. Možná bychom za to mohli postavit tunely Dobrovského v Brně nebo jinou užitečnou stavbu. Uvědomuji si, že by nám v příštích několika letech unikalo několik miliard korun za nezpoplatnění našich silnic, to znamená, kdybychom nezavedli to mýto. Proto by bylo potřeba zajistit provizorní řešení např. pouhou povinností řidičů vybraných vozidel zaplatit mýto za odjeté kilometry z rozdílu údajů na tachometru. Jistě by šlo o levnější způsob do vyřešení definitivního stavu. Ostatně tento způsob by byl vhodný i na rok 2006, bez ohledu na to, jak dopadne diskutované výběrové řízení.
Vážené kolegyně a kolegové, nemám žádný návrh, který by uzavíral tuto rozpravu. Já si jen přeji, aby dnešní rozhodnutí vlády nebylo ostudou pro budoucnost. Moje obavy se dnešním jednáním nijak nerozptýlily. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Bratský, který je zatím posledním přihlášeným do rozpravy.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, diskusi bych možná zavedl trochu jinam než všichni kolegové předřečníci, protože zpochybnění už zde padlo hodně. Myslím, že vláda, když vycházela ještě předtím, než vypsala výběrové řízení, z nějakého zadání, které vznikalo na Ministerstvu dopravy, by si měla položit otázku, zda se nedalo hledat nějaké jiné řešení vybírání mýtného, jestli neexistuje jiný systém. Byl jsem upozorněn třeba na CCS Monitor, který je ve verzích off-line i in-line. Platby státu by mohly být měsíční, podle ujetých kilometrů, stanovila by se cena za kilometr a procento odměny pro CCS systém, který je zaveden v celé Evropě, mimo jiné i včetně karet na benzin. Umí měřit mýtné, ale to nejen na dálnicích, tudíž i na jiných typech silnic, je modernější než např. vládou vybraný Kapsch, umí i přestávky a rychlost aut. Hlavně - a nyní by měl poslouchat jiný pan ministr, v tomto případě pan místopředseda vlády a ministr financí Sobotka - zavedení tohoto systému by stát nestálo ani korunu.
To je ale možná problém, se kterým se potýkáme - investičně levná řešení možná ne vždy vyhovují všem. V případě úvah, netvrdím, že to musí být zrovna CCS Monitor, které by nestály investiční prostředky, které by nestály výkupy pozemků, přípravu rozsáhlých staveb, které by byly mnohem jednodušší na zavedení systému, a stát by měl jenom finance z vybíraného mýtného, zda tato cesta by pro náš stát nebyla jednodušší, nejlevnější a vlastně lepší. Moje otázka míří spíš tímto směrem a budu rád, když na ni získáme odpověď. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. V tuto chvíli mám dvě přihlášky - pan kolega Hovorka, poté pan kolega Říman.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, z diskuse, kterou jsem poslouchal, mám dojem, že po každém výběrovém řízení, kdy na jedné straně jsou vítězové, na druhé straně jsou poražení, vždy nastává diskuse o tom, jestli výběr byl správný, jestli se postupovalo rozumně a správně ve výběru.
Z diskusních příspěvků vyplynulo, že pravděpodobně by bylo nejlépe, kdyby před každým výběrovým řízením, které bude vláda vypisovat na každou důležitou zakázku, se podmínky výběrového řízení tvořily ve Sněmovně - jak váha jednotlivých kritérií, jak způsob hodnocení apod., protože potom bychom předešli jakýmkoli pochybnostem.
Myslím si ale, že je třeba při rozhodování, které bude před každým z nás a bude především před vládou, je třeba mít na paměti, že jsme se rozhodli, že chceme systém výběru mýtného spustit, že to je důležitá věc, že můžeme nyní zpochybňovat soutěž atd., ale může to znamenat, že celý systém nebude spuštěn a dál bude pokračovat devastace silniční sítě, aniž by se alespoň část prostředků vracela tam, kam patří, to znamená do rekonstrukce obnovy silnic a dálnic. Mějme to na paměti při rozhodování. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Říman.
Poslanec Martin Říman: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, hovoříme zde o jedné velké veřejné zakázce a já se nemohu ubránit srovnání s jinou veřejnou zakázkou, kterou v současné době prověřuje vyšetřovací komise této Poslanecké sněmovny. Já jsem členem této vyšetřovací komise. Je to zakázka na prodej majetkového podílu státu ve společnosti Unipetrol, což je sice zakázka jakoby obrácená - tady se něco od soukromníka kupuje, tam se něco soukromníkovi prodávalo - nicméně princip, že o tom rozhodují státní orgány, zůstává stejný. A ten je také podstatný.
***