(11.20 hodin)
(pokračuje Býček)
K čemu tato kritéria byla, když nebylo s čím srovnávat, neboť jediný zadavatel nebo jediná nabídka, která byla přijata do posuzování jako nejvýhodnější, neměla oporu v ničem? Přitom když bylo v pondělí zahájeno otvírání obálek, v úterý jsme se sešli z podnětu pana ministra a bylo to vynikající setkání, kde jsme byli informováni, členové hospodářského výboru, o té skutečnosti, která nastala tím otevřením obálek, a jsme se v té rozpravě shodovali, že jestliže jsou kritéria, jestliže jsou tedy nabídky v úrovni 15 miliard, 22 a já nevím, přes 30, tak už ta váha 60 % cena je prostě nemožná, že už nemůže nikdo jiný vyhrát než prostě ty nejnižší nabídky, neboť to rozpětí mezi 15 a 30 a něco bylo už tak velké, že to prostě nešlo. Takže dva dny nebo druhý den byla tato obava po otevření obálek, kdy jsme zjistili ceny, byla vznesena.
Postupovala tedy hodnotící komise v souladu se zadávacími podmínkami, kdy hodnotila ta kritéria? To znamená váha 60 % u ceny? Nebo všechna ta kritéria prostě byla k ničemu? Nebyl už tím narušen ten postup ve výběrovém řízení a rozhodování? Neměla už v tom okamžiku, že není možnost využít kritérium, které takto bylo nastaveno, neměla být zastavena soutěž? Protože se jevilo, že když se soutěž zastaví a zveřejní se některé věci, tak výběrové řízení bude muset být s novými zadávacími podmínkami, neboť vše, co ti uchazeči nabídli, by bylo předmětem veřejnosti.
Na straně pět zprávy vlády je napsáno: Zadavatel je přesvědčen vzhledem k dále popsanému obsahu námitek uchazeče, a tudíž i podnětu, že orgán dohledu nebude mít důvod k zahájení správního řízení. - Prosím vás, je to možné, aby toto bylo napsáno a schváleno ve zprávě vlády? Kde je nezávislost dozorového orgánu, který je takto už usnesením vlády směřován? Je to vůbec možné a jaksi v té průhlednosti, když už ve vládě přijímáme stanovisko tímto směrem?
Ještě dvě takové poznámky. Zásadní v celém problému vidím, že nebyly zveřejněny důvody vyloučení v reálném čase. Pokud si to vykoledujeme, stejnak to bude post scriptum, k ničemu. Já v tom viním ministerstvo, že to úmyslně nedalo, abychom viděli, za jakých a v jakých tedy podmínkách se rozhodovalo.
Druhá poznámka, že víme a dostali jsme maily, řadu informací z tiskovek a z médií, že směřovali ti, kteří dali nabídky, své názory i na předsedu vlády. Předseda vláda tady není, tudíž nemohu se ho otázat přímo, zda s obsahem těch stanovisek byla seznámena vláda a zda nebylo vhodné, aby i ve zprávě obsah dopisu nebo obsah těchto informací směřovaných k předsedovi neměl být vyjádřen.
My mluvíme často o vzorech, které nám mají ulehčit rozhodování, jak je to provozováno v Německu, v Rakousku, ve Švýcarsku a všady ve světě. Kapsch už inzeruje v novinách, v nějakém Rudém právu nebo jenom v Právu, jak prostě je to všady dobré. Já bych chtěl položit otázku: Kdo vlastně dneska provozuje výběr mýtného v Rakousku? Kdo vlastně provozuje? Já vím, že mýtné v Rakousku zaváděla firma Autostrade, stavební část dodával Strabag, což byla jedna z podmínek, a třetím účastníkem byl Kapsch. My, jestli rozhodne Ministerstvo dopravy, musíme přijmout, že vítězem bude Kapsch, a pokládám otázku: Bude Kapsch provozovatelem s opcí na dalších pět let, anebo se vytratí z toho systému a spadne to někomu jinému? Jak to bude ošetřeno, že musí být on provozovatelem? V Rakousku není provozovatelem ani Autostrade a víme, že Kapsch dodával technologie a má ve stávajícím systému minimum komponentů.
Domnívám se, že těch otázek jsem položil dost, nebudu zdržovat jednání Sněmovny. Chtěl bych poprosit pana ministra Šimonovského, aby věnoval pozornost odpovědím na moje dotazy, abych nemusel vystupovat v interpelacích jako takových.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo panu kolegu Sehořovi, který je v tuto chvíli posledním přihlášeným. Ještě se hlásí pan poslanec Bratský. Slovo má pan kolega Sehoř.
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, diskuse k mýtu tu proběhla již v rámci novely zákona o pozemních komunikacích ve druhém čtení. Diskutovali jsme o možnostech, které Česká republika má k dispozici. Ministerstvo dopravy a vláda se rozhodly pro určité řešení s vědomím, že budoucí technologie se budou jistě dále vyvíjet. Spory se vesměs vedou o to, zda za řešení první fáze neutrácíme zbytečně moc peněz. Aby věc nebyla tak jednoduchá, tak situaci komplikují ještě notifikační jednání s orgány Evropské unie.
Osobně kritizuji vládu za polovičaté řešení bez perspektivy cílového stavu. Udělejme rychle něco, abychom mohli říci, že situaci řešíme. Co bude dál, teď neřešme. Mám představu, že pokud přijímáme spravedlivou představu zpoplatnění za výkon, cílem nemůže být nic jiného než zpoplatnění všech vozidel na všech silnicích v několika etapách podle druhu vozidel. Samozřejmě s kompenzacemi na jiných daních, které jak dopravci, tak všichni motoristé platí. V jakém časovém horizontu se tak může stát, je otázkou samozřejmě diskuse. Pokud ale přijmu tuto tezi, musím tomu také přizpůsobit zadávací podmínky výběrového řízení, respektive musím cílový stav oznámit, aby firmy věděly, co mají nabídnout nyní v návaznosti potom na další etapy v dlouhodobém časovém horizontu. Co jsme udělali u nás? Zadali jsme určitý počet kilometrů vybraných komunikací ve dvou etapách a tím to pro vládu protentokrát končí. Chování firem pak musí být pravděpodobně poněkud jiné.
V době, kdy ještě probíhala diskuse mezi fondem dopravy a Ministerstvem dopravy, jsem navrhoval, že není naším cílem odborné řešení problému, ale zadat uchazečům o tendr objem prostředků, které by stát měl inkasovat, objem prostředků, které spotřebuje provozovatel, cílový stav, časové údaje a dodržení jak našich, tak evropských norem a zákonů.
***