(16.20 hodin)
(pokračuje Chytka)
Zde se navrhuje v podstatě onen institut oddlužení, aby se řeklo, kolik je schopen splácet, jaké minimum ze svého platu si nechá po nějakou dobu, a po této době, byť by nesplatil 100 % spotřebitelských úvěrů, bychom udělali červenou čáru a měli bychom za to, že svým závazkům dostál.
Jsem rád, že za tímto systémem oddlužení stojí a že jej podporují i ti, kteří ty spotřebitelské úvěry poskytují, tedy jednotlivé bankovní ústavy. Já se však domnívám, že zrovna u tohoto ustanovení budeme muset velice pečlivě měřit, možná dvakrát, třikrát, než rozhodneme, protože je zcela jasné, že český člověk je velice chytrý, mnohdy až vychytralý, tak aby se nám nestalo, že schválně si vezme ony spotřebitelské úvěry, protože ví, že nakonec spadne do oddlužení a že nezaplatí celou částku, ale například jenom 70 %. To už je, myslím si, ta správná diskuse, minimálně pro ústavněprávní výbor.
Vážené dámy a pánové, možná že mezi námi jsou kritici tohoto sněmovního tisku 1044, který skutečně zanáší mnoho nových prvků. Já se sám musím přiznat, že s některými ustanoveními, když jsem si je přečetl, jsem nejdříve taktéž nebyl schopen se vyrovnat. Je to například odpovědnost věřitelů za správnost přihlášky pohledávky. Tady je vlastně popsáno, že pokud dotyčný věřitel přihlásí pohledávku, ta není správcem konkursní podstaty uznána, probíhá typický incidenční spor a dotyčný věřitel prohraje, tak má zaplatit u poslaneckého návrhu pana doktora Pospíšila tuším pětinásobek, u vládního návrhu jednonásobek dotyčné pohledávky jakožto určitý peněžitý trest. Já jsem se zamýšlel nad tím, jak je možné, že ten, kdo se domáhá u soudu svého práva, je potrestán, když ten soud prohraje. Avšak pokud si vezmeme ten sněmovní tisk trošku podrobněji a čteme další ustanovení, zjistíme, že věřitele, který konal s péčí řádného hospodáře, se pokuta netýká, a netýká se to ani toho věřitele, který se v průběhu incidenčního sporu vzdá toho, že by vykonával práva spojená s onou pohledávkou. Rázem se na tento institut můžeme dívat úplně jinak a rázem je zcela evidentní, že je to institut, který celý proces konkursu a vyrovnání může jenom urychlit. Já se domnívám, že kolega doktor Pospíšil zde měl na mysli v podstatě jakýsi pokus o affidavit. Ten bychom mohli my na tuto oblast definovat tak, že jakýkoliv věřitel může přihlásit pohledávku, ale nesmí lhát. Pokud se mu prokáže, že zalže, pak se dopustil trestného činu. Kolegové to však neřeší, že je to trestný čin, ale jsou zde určité finanční sankce.
Pochopitelně, vážené dámy a pánové, že je jsou otázky, které bych chtěl projednat a na které jsem nedostal úplně ani při podrobném prostudování tisku 1044 uspokojivou odpověď. Je to ono postavení zajištěných věřitelů či oddělených věřitelů a otázka, zdali přiměřené náklady se správou majetku mohou či nemohou překročit 5 % z výtěžku zpeněžení. Tady se domnívám, že kdybychom toto ustanovení aplikovali, tak by se mohlo dokonce i obrátit proti samotným zajištěným věřitelům, protože si dovedu představit, že pokud existuje nějaká nemovitost, dejme tomu dům, který by měl střechu, kterou by teklo, a máme teď podzim, a správce konkursní podstaty by váhal, zdali střechu opravit, či ne, protože by si říkal "já tu střechu opravím, ale potom opravné náklady překročí 5 % zpeněžení, a tak střechu neopraví, tím se samozřejmě nemovitost znehodnotí a možná by následně zajištěný věřitel mohl získat v celkovém výsledku méně peněz. Co je však zajímavé a o čem pan doktor Pospíšil zde mluvil, je právě onen institut - dobrá, jestliže ale oddělený věřitel se domnívá, že správce konkursní podstaty se nedobře stará o dotyčný majetek, že by oddělený věřitel se o to mohl lépe postarat, lépe zpeněžit majetek, tak se odděleně uspokojí sám. To je jistě myšlenka, která stojí za to, abychom se jí zabývali.
Vážené dámy a pánové, ze všeho, co jsem chtěl říci, vyplývá, že doporučuji, abychom tento sněmovní tisk propustili minimálně k projednání ústavněprávnímu výboru, a na diskusi v tomto výboru se již dopředu těším. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Přerušuji nyní projednávání bodu 134, sněmovního tisku 1044.
Zahajuji projednávání
44.
Vládní návrh zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
/sněmovní tisk 1120/ - prvé čtení
Prosím opět místopředsedu vlády a ministra spravedlnosti Pavla Němce o úvodní slovo k tomuto tisku.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se domnívám, že je zcela evidentní, a na tom si myslím, že se shodují všechny poslanecké frakce, že dozrál čas k tomu, aby došlo ke kodifikaci úpadkového práva, a proto také předkládám vládní návrh zákona o úpadku a způsobech jeho řešení. O některých parametrech tohoto vládního návrhu se zmínil i pan poslanec Pospíšil při příležitosti představení svého poslaneckého návrhu. Já budu hovořit spíše o obecných principech vládního návrhu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení, neboť se domnívám, že odborná právní debata o jednotlivých normách tohoto nového úpadkového zákona patří spíše do výboru.
Rád bych zdůraznil skutečnost, že stávající právní předpis, zákon 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je založen na systému, který byl poplatný době schválení tohoto právního předpisu a není schopen reagovat na současné požadavky v ekonomických vztazích.
Návrh nové úpravy úpadkového práva předpokládá přijetí zákona o úpadku a způsobu jeho řešení, tzv. insolvenčního zákona, a zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o úpadku, tedy tzv. zákona doprovodného nebo změnového, chcete-li. V návaznosti na zmíněné návrhy zákonů jsme také předložili do vlády návrh zákona o insolvenčních správcích a Asociaci insolvenčních správců České republiky, který by měl být dalším kamenem moderní právní úpravy českého insolvenčního práva. Předpokládám, že tento návrh bude projednán ve vládě 10. listopadu.
Nová právní úprava insolvenčního práva, která je obsažena ve zmíněných návrzích zákonů, zcela mění přístup k problematice úpadku podnikatelských, ale také nepodnikatelských subjektů. Stěžejním aspektem nového přístupu je posílení sanačního principu, tedy snaha o řešení situace úpadku dlužníka nelikvidačním způsobem, a to s cílem zachovat funkční subjekty v ekonomickém prostředí. V návrhu insolvenčního zákona je tento princip vyjádřen především v institutu reorganizace, který je inspirován úpravou insolvenčního práva v ostatních zemích Evropy, ale také v USA.
***