(16.10 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Princip proto spočívá v té rovině, že dlužník, ona společnost, opět přichází s nějakým plánem, ve kterém navrhuje strukturální a jiné změny, které mají vést k tomu, že společnost se postupně oddluží, že bude třeba částečně též i rozprodána, ale hlavně že začne produkovat určitý zisk, ze kterého budou její dluhy uspokojeny. Výhodou reorganizace je její výrazná variabilita, kdy záleží právě na dohodě věřitelů a dlužníka, na způsobu uspokojení a opět záleží na specifických podmínkách té které situace.
Třetí věcí, dámy a pánové, vedle diskuse o posílení věřitelů při výběru správce konkursní podstaty, o větší možnosti věřitelů zvolit si způsob řešení úpadku je postavení oddělených věřitelů. Asi si vzpomínáte, že právě postavení oddělených věřitelů bylo hlavním problémem, proč poslanecká novela zákona o konkursu a vyrovnání zde před rokem a něco neprošla. My si stále myslíme, že oddělený věřitel, který má svou pohledávku nějakým způsobem zajištěnou, například zástavním právem, má být zvýhodněn a má mít určité prerogativy, které běžný dlužník nemá. Není to o tom, že zajištěný dlužník je velký dlužník nebo malý dlužník, není to o tom, že bychom preferovali nějakou skupinu typu banky atd. Je to o tom, že věřitel, který si zajistí svoji pohledávku určitým způsobem, má mít jiné právní postavení než věřitel, který takto nečiní. Proto v našem návrhu přicházíme v zásadě s německou úpravou, která umožňuje téměř stoprocentní uspokojení odděleného věřitele, s tím, že určitá část z takto získané částky, třeba z prodeje zástavy, je vložena do solidárního fondu. Náš návrh obsahuje čtyři procenta. Říkám, že vycházíme z německé úpravy a můžeme o percentuální výši dále diskutovat případně na ústavněprávním výboru.
Co je novinkou oproti poslanecké iniciativě ve vztahu k odděleným věřitelům, je skutečnost, že náš návrh přináší oddělenému věřiteli možnosti na počátku úpadkového řízení se rozhodnout, zda bude chtít, aby jeho pohledávka byla řešena během úpadkového řízení, či zda bude chtít, aby byl uspokojen zcela odděleně, aby si sám zpeněžil např. zástavu, sám se uspokojil, a pak zbytek částky poskytl zpět do podstaty, která vzniká v rámci úpadkového řízení. Toto může přispět k větší flexibilitě. Opět jsme touto úpravou byli inspirováni v zahraničí a je to opět na diskusi, zda takovou variantu pro řešení oddělených věřitelů zavést, či nezavést.
Hovořil jsem též o zkrácení délky řízení. Zmiňoval jsem, že náš návrh zavádí určité lhůty. Totéž obsahoval poslanecký návrh. Co je určitou novinkou a co též neobsahuje vládní návrh, je skutečnost, že my upravuje možnosti řešení incidenčních sporů při popírání pohledávek. V zásadě omezujeme okruh subjektů, které mohou popírat jednotlivé pohledávky. Náš návrh upravuje takovou úpravu, že popírat pohledávky v zásadě buď může pouze správce konkursní podstaty, nebo dlužník. Chce-li tak činit jiný věřitel, pak toto činí skrze konkursního soudce, nikoli sám přímo tím, že podá incidenční žalobu. Vycházíme zde opět ze zahraničních právních úprav a z naší zkušenosti. Ty právě časté šikanózní incidenční soudní spory vedou k neúměrné délce konkursního řízení a právě na incidenčních sporech vázne v dnešní době většina konkursů.
Co chci ještě na závěr říci k představení našeho návrhu, je skutečnost, že náš návrh stejně jako poslanecká iniciativa obsahuje tzv. insolvenční rejstřík, to znamená veřejný seznam, ve kterém by byly obsaženy informace, údaje o probíhajících řízeních, a to z toho důvodu, aby si jednotliví účastníci řízení mohli okamžitě vyhledat, v jakém stadiu řízení je, jaké skutečnosti v řízení nastaly atd. To znamená, že insolvenční rejstřík povede k větší informovanosti účastníků řízení a ke zvýšení jejich právní jistoty.
Dámy a pánové, tolik několik poznámek k poslaneckému návrhu nového zákona o úpadku. Představil jsem spíše základní filozofické směry, kterými náš návrh je ovlivněn, které jsou v našem návrhu promítnuty.
Chci k tomu říci, že vedle tohoto návrhu, jak sami víte, je v tuto chvíli na půdě Poslanecké sněmovny vládní návrh, který se v lecčems podobá poslanecké iniciativě. Osobně se domnívám, dámy a pánové, že pro kvalitu konkursního práva v České republice by bylo nejvhodnější, pokud by oba návrhy, jak poslanecký, tak vládní, byly propuštěny do druhého čtení, tak aby příslušný výbor, pravděpodobně ústavněprávní výbor, mohl paralelně projednávat oba návrhy, aby oba návrhy mohl podrobně analyzovat, zjistit, který návrh je kvalitnější, ten případně podpořit, či vytvořit nějaký jiný kompromisní návrh. Myslím si, že propuštění obou tisků by určitě vedlo ke zvýšení kvality konečného konkursního zákona, který snad po tolika letech Poslanecká sněmovna konečně přijme.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím zpravodaje pro prvé čtení pana kolegu Radima Chytku, aby se ujal své zpravodajské role.
Poslanec Radim Chytka: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, všichni, jak zde sedíme v této místnosti, víme, že náš právní řád reaguje na dění ve společnosti. Diskuse, mnohdy vášnivé diskuse, které zde probíhají, směřují k tomu, zda náš právní řád reaguje na dění ve společnosti tu lépe, tu hůře.
V tuto chvíli bych chtěl vaši pozornost upřít ke sněmovnímu tisku 1044, což je poslanecký návrh pana dr. Pospíšila a dalších řešící úpadkové právo, ale i ke sněmovnímu tisku 1120, což je vládní návrh zákona řešící tu samou materii, tedy konkurs a vyrovnání. Podle mého totiž je nám poprvé předkládána základní rekodifikace, která má ambice řešit budoucí dění ve společnosti.
Domnívám se, že pan dr. Pospíšil zde již řekl, že se nechal inspirovat zahraničními zkušenostmi. Já se domnívám, že to není na škodu, ba naopak. Právě proto, že víme, jak v jiných zemích úpadkové právo probíhá, jaké je postavení jednotlivých podniků, jak zrychlit celý proces konkursu a vyrovnání, myslím si, že tím se nechali autoři inspirovat. Výsledek jejich snažení je právě obsažen v těchto sněmovních tiscích.
Co mám na mysli? Když zalistujeme ve sněmovním tisku 1044, první, co nás překvapí, je odstavec ohledně reorganizace podniku. My jsme dosud znali v podstatě pouze institut vyrovnání. U velkých podniků je však nově navrženo k tomu, aby se podnik, který se dostal do určitých finančních potíží, mohl se svými věřiteli vyrovnat a mohl fungovat, mnoho možností, jak toho dosáhnout. Například vydání akcií, to znamená emise nových akcí, a tyto akcie by byly převedeny na novou právnickou osobu. V této právnické osobě by věřitelé měli svou majetkovou účast. Jistě velice zajímavá myšlenka hodná našeho zřetele. Dále je tam navrhována např. fúze podniků, změna zakladatelského dokumentu a další a další možnosti.
Jsem rád, že autor pan dr. Pospíšil se však nezabýval jenom těmi velkými podniky, ale zabýval se i těmi menšími, dokonce i samotnými občany. A to je opět další ustanovení, kterému můžeme souhrnně říci oddlužení. Toto oddlužení funguje v zahraničí, a já myslím, že velice rychle se jím budeme muset zabývat i u nás v České republice, neboť si dovedu představit, že někteří naši občané podlehnou reklamám a půjčí si několik spotřebitelských úvěrů. Tu dotyčný by rád měl novou automatickou pračku, tu novou hi-fi věž, nakonec se rozhodne jet na Kanárské ostrovy, taktéž si půjčí, aby mohl uspokojit celou rodinu a mít krásnou dovolenou. Když se však vrátí, tak zjistí, že spotřebitelských úvěrů je už tolik, že není schopen svým závazkům dostát.
***