Neautorizováno !

(12.00 hodin)
(pokračuje Emmerová)

Dále se jim zakazuje prohlásit konkurs na lůžková zdravotnická zařízení, která již mají podobu obchodní společnosti. Tento návrh byl včleněn do projednávaného návrhu zákona pozměňovacím návrhem ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně.

Chtěla bych shrnout, že návrh zákona plní na prvním místě závazky související s členstvím v Evropské unii. Pro tento jeho základní přínos navrhuji, aby s ním Sněmovna vyslovila souhlas. Na druhé straně chci říci, že podporuji i ono blokační ustanovení, neboť respektování tohoto opatření povede k tvorbě racionální sítě zdravotnických zařízení v průběhu příštího roku.

Děkuji za pozornost a prosím o podporu.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni zdravotnictví Miladě Emmerové. Ptám se, jestli se chce ke stanovisku prezidenta republiky vyjádřit zpravodaj výboru pro sociální politiku a zdravotnictví poslanec Jozef Kochan. Nemá zájem.

Otevírám rozpravu k této věci. Jako první je přihlášen pan poslanec Jiří Pospíšil. Připraví se pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil ke stanovisku pana prezidenta. Chtěl bych toto stanovisko zde podpořit svými argumenty.

Pan prezident v odůvodnění veta předloženého sněmovního tisku píše, že onen zákaz transformace krajských a obecních zdravotnických zařízení představuje vážný zásah do pravomocí krajů a obcí. Chci tuto jeho tezi zde na tomto místě výrazně podpořit. Podpořit ji argumenty, které následně uvedu. Chci mimo jiné konstatovat, že vedle toho, že jde o faktický výrazný zásah, zní pochybnosti o tom, zda je tento zásah, tato úprava konformní s naším platným ústavním pořádkem. Jinými slovy, mám za to, že tato úprava, která zakazuje krajům transformovat svá zdravotnická zařízení, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Jedním z principů demokratického právního státu je, dámy a pánové, že stát respektuje územní samosprávu jako svého partnera, nikoli jako svého vazala, kterému libovolně může zákonem přikazovat a zakazovat, cokoli se mu zlíbí. Projevem tohoto, že kraje jsou partnerem, nikoliv složkou státní moci, je mimo jiné to, že ústava v článku 8 říká, že územní samospráva se zaručuje, dále pak ústava obsahuje samostatnou hlavu, která vymezuje strukturu územní samosprávy. Zákonodárci, dámy a pánové, proto podle mého názoru, a též názoru Ústavního soudu, nemohou přijímat libovolně zákony ve vztahu k územní samosprávě a skrze tyto zákony libovolně omezovat působnost a pravomoci územních samosprávných celků. Není možné, abychom skrze zákony postupně vyprázdnili faktický obsah územní samosprávy a zachovali tak pouze formální zdání toho, že samospráva existuje. Stát má, dámy a pánové - a tady odkazuji i na rozhodnutí mezinárodních soudů - ve vztahu k samosprávě zákonem vymezit působnost a dát k výkonu této působnosti zákonem územní správě dostatečné pravomoci a finanční prostředky. Nemá proto do takto vymezené působnosti dále nepřiměřeně zasahovat.

Dámy a pánové, kladu vám otázku: Co jiného je takovýto zákaz takovéhoto omezení než nepřiměřený zásah do působnosti, kterou jsme krajům jednou svěřili? Krajům jsme jednou svěřili výkon územní samosprávy na úseku správy zdravotnických zařízení a v tuto chvíli nepřiměřeně do této působnosti znovu zasahujeme. Proto konstatuji, že podle mého názoru je takovýto zásah protiústavní, a je protiústavní i z toho důvodu, že zasahujeme do majetkových práv krajů. Kraje v zásadě svým majetkem nemohou libovolně nakládat, nemohou svůj majetek převést na nově zřízená zdravotnická zařízení ve formě obchodních společností.

Ostatně, dámy a pánové, pro tyto své argumenty jsem schopen citovat z různých nálezů našeho Ústavního soudu. Ústavní soud podobnou doktrínu ve vztahu k územní samosprávě zastává. Všichni víte, že Ústavní soud například zrušil omezení obsažená v zákoně o krajích, která zakazovala krajům disponovat po dobu deseti let svým majetkem. Ústavní soud velmi kritizuje to, že smíšený model samosprávy nutí naše obce a krajů, aby ze svých peněz dotovaly přenesený výkon státní správy. Ústavní soud též výrazně kritizoval zákon, který přenesl na kraje společně s nemocnicemi a jinými organizacemi obrovské dluhy, které vznikly v době, kdy tyto nemocnice a jiné organizace spravoval stát.

Dámy a pánové, já vás proto v tuto chvíli velmi vyzývám: Respektujme veto prezidenta republiky, respektujme to, že ono rozhodnutí zakázat transformaci nemocnic je podle mého názoru na hraně ústavnosti. Pojďme nepodpořit tento návrh a pojďme podpořit veto prezidenta. V opačném případě mám obavu, že tento návrh skončí u Ústavního soudu a Ústavní soud potom bude tím posledním arbitrem, který rozhodne, zda návrh je či není protiústavní. Sám za sebe říkám, že pokud návrh projde Sněmovnou, připravím podání k Ústavnímu soudu a podpořím jej.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Slovo má pan poslanec Antonín Seďa, poté se nechám vystřídat v řízení schůze, jsem přihlášen řádně do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, prezident republiky ve svém stanovisku k vrácenému zákonu o ochraně veřejného zdraví nejprve kritizuje zapracování směrnic Evropských společenství v oblasti hygieny jako zesílení restrikcí a regulací. I když tato kritika není ze strany Václava Klause důvodem k vrácení zákona, sama tato kritika ukazuje na negativní postoj pana prezidenta k současné politice Evropské unie. Jako by si pan prezident dostatečně neuvědomoval, či dokonce nechtěl uvědomit, že je již Česká republika členem Evropské unie. A také osobně nevěřím tomu, že by panu prezidentovi vadilo zkvalitnění ochrany zdraví občanů naší země.

Nicméně pan prezident si vzal za důvod vrácení zákona omezení pravomocí územních samosprávných celků, konkrétně se jedná o § 99a, který údaje omezuje krajům racionálně nakládat se svým majetkem a dokonce brání postavit nemocnice na zdravý ekonomický základ. Jsem si jist, že tento důvod pro vrácení tohoto zákona je ryze politický. Snahou zákonodárců je totiž zakázat převádění zdravotnických zařízení na obchodní společnosti do doby přijetí zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, a tím umožnit členům zastupitelstev krajů a obcí, aby si mohli vybrat, která z forem vlastnictví je pro občany i pro zřizovatele výhodnější. Zároveň, a to je také nepodstatné (?), znemožňuje prohlášení konkursu na lůžková zdravotnická zařízení, která již mají podobu obchodních společností, a to opět do doby přijetí zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení.

Jsem si jist, že uvedený § 99a je ku prospěchu občanů České republiky, a proto vás, vážené kolegyně a kolegové, prosím o přijetí tohoto zákona.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Antonínu Seďovi. Nyní vystoupí místopředseda Poslanecké sněmovny pan Vojtěch Filip. Připraví se pan poslanec Josef Janeček.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, paní a pánové, záměrně jsem se nechal vystřídat v řízení schůze. Nechtěl jsem o tom mluvit ráno, když jsme mluvili o převodech dluhů ze zdravotního pojištění na konsolidační agenturu, chci o tom mluvit teď, protože nyní se dotýkáme toho, o co jde v § 99a, který jsem vkládal jako pozměňovací návrh do zákona o ochraně veřejného zdraví.

Za prvé jsem přesvědčen o tom, že do tohoto zákona vložený paragraf patří jak věcně, tak tematicky.

Za druhé jsem přesvědčen, že nejde o žádný protiústavní postup, jak o tom mluví kritici tohoto paragrafu. Jde jen o to, že v Ústavě České republiky je samozřejmě vyhrazena samospráva krajů, její nakládání s majetkem. To nikdo nezpochybňuje a nezpochybňuje to ani vůči jiným.

***