Neautorizováno !

(9.30 hodin)
(pokračuje Doktor)

Je třeba také říci, že Česká konsolidační agentura si tyto pohledávky nenechá. Nemůže, protože je schválena strategie zániku, protože Česká konsolidační agentura vyprodává portfolio svých aktiv, a rozprodá také tyto pohledávky. Jinými slovy, tvrdit, že je to pouze a výhradně pomoc soustavě účtů zdravotních pojišťoven, zdravotního pojištění, je jenom část pravdy, protože ti neplátci se velmi rychle ocitnou v situaci, kdy budou pohledávky dobývány, a i tady mi chybí onen nástroj, kdy by zdravotní pojišťovny měly před sebou jasnou tíži spoluúčasti toho, aby napříště spravovaly své pohledávky lépe, protože fakt, že jim zaplatíme jedna ku jedné, to znamená zaplatíme celých 3,8 miliardy, je sice věc, která jim pomůže v tom fiskálním vyjádření - pan ministr může samozřejmě vzápětí odpovědět, že ty peníze se dostanou v konečném důsledku až k lékařům, jimž jsou pozdržovány platby - ale samotný fakt, že dostanou zaplaceny jedna ku jedné, je jistá rovina morálního hazardu.

Řekl-li jsem, že ta ztráta, finanční vyjádření nákladů celé operace, bude činit čtyři miliardy, tak vycházím z kvalifikovaného odhadu, není to nic, co bych si vymyslel. Vzhledem k povaze pohledávek, vzhledem k tomu, jak uvedl pan ministr a opakoval jsem to i já, že to jsou pohledávky ze společnosti v konkursu, bude ta cena, za kterou dokážeme pohledávky prodat, velmi minimální. Vzhledem k tomu, že si Česká konsolidační agentura bude muset najmout poradce, kteří budou stát další náklady, lze odhadovat, že ta ztráta dosáhne číslo, které jsem uvedl, a sice čtyři miliardy koruny.

Chtěl bych jasně uvést, že převod pohledávek na Českou konsolidační agenturu, převod tohoto balíku pohledávek zdravotních pojišťoven, je v rozporu se schválenou strategií zániku. Česká konsolidační agentura se bude muset velmi velmi snažit, aby do závěru roku 2007, tak jak je to stanoveno usnesením vlády, tak jak je nastavený exitový program strategie ukončení, stihla rozprodat, stihla dokončit všechny náležitosti spojené i s touto operací. Vláda si je vědoma toho, že naprosto zbytečně zatěžuje její administrativu a zatěžuje už beztak velkou ztrátovost celé této instituce další ztrátou ve výši čtyř miliard.

Také zde pan ministr neřekl, že ty čtyři miliardy zaplatíme z veřejného rozpočtu. Prostě o tolik se zvýší ztráta soustavy veřejných rozpočtů. Jsou to čtyři miliardy korun, které nakonec budou muset ze svých kapes vyndat opět daňoví poplatníci. To zde také jasně nezaznělo.

Jestliže zde pan ministr financí v průběhu té napjaté rozpravy na téma privatizace Unipetrolu uvedl, že onen dopis, kterým byl i ve věci Unipetrolu upozorněn na to, že operace nařízená představenstvu, resp. České konsolidační agentuře, je v rozporu s obezřetným podnikáním, pak v této věci dostane tentýž dopis, jen s tím rozdílem, že i teď se chci ohradit proti jeho tvrzení, že je to něco, co je zcela obvyklé, že takový dopis dostává velmi často a že je to dokonce ze zákona. To prostě není pravda. Já jen dopovím, že je to bohužel velmi často obvyklé, obvyklé proto, že nám vláda občas nařizuje velmi nestandardní operace znamenající zbytečnou ztrátu. A ne ztrátu pro Českou konsolidační agenturu, ale ztrátu pro daňového poplatníka.

Chtěl bych, aby se pan ministr vyrovnal s mými námitkami. Myslím, že zazněly zřetelné důvody, proč Občanská demokratická strana nemůže podpořit tento sněmovní tisk, resp. návrh na takovéto oddlužení. A myslím si, že námitka, že daňoví poplatníci stejně nakonec zaplatí saldo této operace, jinými slovy zaplatí další čtyři miliardy korun za věc, která je navržena, je zřejmá.

Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane poslanče. Poprosím dalšího. Je to pan poslanec Janeček. Připraví se paní ministryně Milada Emmerová. Nyní prosím pana poslance Janečka.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, vážené kolegyně, dámy a pánové, člověk vždycky musí uvažovat, zdali vystupovat vůbec k tomu tématu, které se naprosto pravidelně v naší Sněmovně opakuje, a to je ono vždy nové a nové zjištění, že v našem zdravotnickém systému chybějí peníze.

Když si řekneme, jak je to možné, proč se ty situace stále opakují, musíme si odpovědět: Zřejmě je to proto, že nejsme právním státem. Kdybychom byli právním státem, kdybychom dodržovali zákony, kdybychom ctili to, na čem se Parlament České republiky usnesl, tak bychom věděli, že není možné odpovědně regulovat zdravotnictví bez toho, aniž by byl například schválen zdravotně pojistný plán. A já bych vás rád upozornil, že zdravotně pojistný plán nebyl schválen ani na rok 2004, že není zdravotně pojistný plán schválen ani na rok 2005. V tomto okamžiku bych očekával, že zde bude předložen zdravotně pojistný plán na rok 2006.

On totiž zákon o zdravotní pojišťovně má mnoho velmi zajímavých ustanovení. A já bych doporučoval hráčům, kteří se pohybují v oblasti zdravotnického byznysu a dělí si oněch dvě stě miliard, aby si ten zdravotně pojistný plán přečetli. A kdybychom si dokonce ten zdravotně pojistný plán a zákony ho doprovázející, tedy zákon o zdravotní pojišťovně, dali dohromady, tak zjistíme například jednu věc. V zákoně se říká, že zdravotně pojistný plán musí být předložen jako vyrovnaný. Představte si, že bychom přijali vyrovnaný zdravotně pojistný plán, schválili bychom ho a dodržovali. To by samozřejmě bylo výborné, ale řada oněch zájmových skupin by byla velmi nespokojená, neboť by nemohly dosáhnout toho, čeho dosáhnou vždycky znovu a znovu, tj. dalších peněz do našeho zdravotnictví.

Takže já bych chtěl poprosit všechny, kteří to mají ze zákona jako povinnost, aby se postarali o to, aby základní dokumenty, kterými jsou bezesporu zdravotně pojistné plány všech pojišťoven, ale především zdravotně pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny, byly předkládány včas a aby se nestalo to, co se stalo se zdravotně pojistným plánem na rok 2004, že byl před projednáním vzat zpět, což bylo samozřejmě v rozporu s ústavou a ústavním pořádkem tohoto státu.

Všimněte si ještě jedné další věci. Když se bavíme o systému zdravotnictví, tak se bavíme o penězích, o tom, že chybějí, ale vůbec se nebavíme o pacientech. Vůbec nekontrolujeme, zda těch dvě stě miliard… Tady není nikdo, kdo by pravidelně efektivně kontroloval kvalitu poskytované péče, kdo by kontroloval spokojenost pacientů, aby se nestávalo to, co jsme mohli číst ve veřejných sdělovacích prostředcích, že u nás pacienti umírají nikoli proto, že by neměli léky, těch mají dost, farmaceutický průmysl dokáže u nás prodat kde co, ale umírají proto, že mají například špatný pitný režim.

Podívejme se na to, jak vzrostly výdaje na léky například od roku 1998 do současnosti, a položme si otázku: Skutečně takhle dramaticky vzrostla kvalita léků, které nakupujeme? Rozhodně ne. Je to výsledek velmi dovedných intrik, velmi dovedných manipulací s finančními toky.

A tady se čeká na něco jiného - zdali někdo dokáže napravit cenotvorbu uvnitř systému, zda skončíme s onou praxí, že vyhlášky, které řídí finanční toky, nebudou v podstatných částech ovlivňovány mimo dohodovací řízení, zda cenotvorba bude skutečně transparentní a nebude pouze popisovat sílu jednotlivých hráčů v onom systému našeho zdravotnictví, který je na finance tak bohatý a má dvě stě miliard korun.

Problém a důsledek je samozřejmě naprosto demoralizující, neboť důsledek toho, že zdravotnictví není řízeno ve prospěch pacienta, je jednoznačný: Totiž ti, kteří mají nízké mravní zásady, mají vysoké příjmy.

***