Neautorizováno !

(10.50 hodin)
(pokračuje Škromach)

Ale chtěl bych zdůraznit, že příprava proběhla velmi zodpovědně ve spolupráci se všemi účastníky, kteří se v tomto systému pohybují, a to jak poskytovateli, tak hlavně klienty tohoto systému.

Myslím, že je velmi důležité, že se podařilo nalézt rovnováhu mezi často rivalskými vztahy mezi domácí péčí a ústavní péčí. Jednoznačně se dostáváme do situace, kdy je upřednostňována domácí péče jako základní péče s tím, že ústavní péče nastupuje ve chvíli, kdy není možné, reálné domácí péči poskytovat. Myslím si, že i toto by mohlo řešit určitým způsobem převis v poptávce například po službách v domovech důchodců a podobně. Samozřejmě bude, a nechci to skrývat, znamenat i určité dopady finanční do státního rozpočtu, protože předpokládáme, že by mělo dojít k nárůstu přibližně asi o třetinu objemu prostředků na tyto služby oproti stávajícímu stavu. Ale já osobně považuji tyto prostředky za efektivně vynaložené, a chceme-li zkvalitnit služby pro lidi se zdravotním postižením, pro občany přestárlé a podobně, tak samozřejmě k tomu musíme vytvořit podmínky, a to i finanční.

Věřím, vážené paní poslankyně a páni poslanci, že umožníte průchod tohoto zákona do druhého čtení, kde určitě bude prostor i pro další odborné diskuse. Velmi bych uvítal, kdybychom využili co možná nejkratší doby na projednání, protože víme, jak dlouho někdy trvá projednávání zákonů v tomto parlamentu. Bylo by dobře, kdybychom stihli tento zákon projednat do konce našeho volebního období. Myslím si, že dlouhodobě na něj čekají statisíce lidí, kteří jsou na tomto systému závislí.

Dovoluji si ještě podotknout, že vlastně to je jeden z posledních systémů v České republice, kde neproběhla reorganizace nebo změny od roku 1989 a stále vycházíme z předpisů a podmínek, které pocházejí z 80. let minulého století.

Takže věřím, že to dobře dopadne, a těším se na spolupráci v této věci.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane ministře. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pan poslanec Koníček František.

Poslanec František Koníček: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, já bych zahájil asi tím, kde pan ministr skončil, a rád bych sdělil, že skutečně se jedná o předlohu, kde v rámci těch všech sociálních zákonů, které již byly projednány vládou a postoupeny Sněmovně, se jedná vlastně o poslední normu, která řekněme je již těžce právně revidovatelná a vyžaduje zásadní nikoliv novelu, ale změnu koncepce. Tedy po zákonu o hmotné nouzi, o životním existenčním minimu, po zákonu o zaměstnanosti, zákonu o státní sociální podpoře se dostáváme k tomu řekněme sociálně nejcitlivějšímu a to je poskytování sociální péče osobám, které jsou odkázány na pomoc jiných.

Jak již bylo řečeno, jedná se o předlohu právní normy, která nahrazuje několik zákonů zabývajících se touto problematikou, pocházejících převážně z 80. let minulého století. Je zcela zřejmé, že v té době byl pohled na tuto problematiku poněkud odlišný a zejména i ta role toho jedince, který byl zahrnut a jehož se ten systém poskytování sociální péče týkal, byla poněkud jiná.

Rád bych zmínil, že minulá úprava byla rekodifikována celou řadou novel, které jistě byly pozitivní, ale v podstatě lze konstatovat, že jakékoliv další novely a inovace stávající právní úpravy je ve své podstatě neúčelná, neefektivní, ne-li tedy nemožná. Čili ten prostor se zcela vyčerpal a je na místě, že vláda projednala a předává Parlamentu nový zákon, který je založen i na zásadně změněné koncepci.

Chtěl bych tedy říci, že se bavíme o systému vztahů, který je velmi komplikovaně založen na existenci objektivních skutečností osob, jichž se bezprostředně týká. Je zcela nepochybné, že takovýto souhrn nebo systém vztahů nutně potřebuje mít zákonnou oporu. Z tohoto hlediska mi dovolte jenom, abych připomněl několik aspektů toho, co dnešní a současná právní úprava neposkytuje nebo negarantuje a co je třeba napravit nebo vygenerovat tímto novým předpisem.

Za prvé bych rád řekl, že role jedince, kterého se tato předloha týká, se mění v subjekt, na který pasivně působil pasivní systém, do jakési aktivnější role uživatele, který spolupůsobí a spolurozhoduje o formě, míře a rozsahu té sociální služby, kterou pokládá za potřebnou.

Dále je napravována záležitost, která byla dlouhodobá, protože vlastně neexistovalo v současné právní úpravě jednotné posuzování ať už zdravotního stavu, nebo například práv nebo povinností poskytovatelů co do rozsahu a kvality poskytovaných služeb. Ta minulá nebo současná právní úprava nedefinovala ani zcela jasně rovné postavení všech poskytovatelů, a to zejména s poukazem na to, že kromě veřejnoprávních struktur, které byly pověřeny výkonem sociálních služeb, je tady celá řada subjektů mimo ty veřejnosprávní struktury. A tady ta rovnost postavení nebyla zcela garantována.

Dále je zapotřebí také zmínit, že proběhnuvší reforma veřejné správy přinesla celou řadu nových skutečností a fenoménů a ne zcela vždy se daří současné právní úpravě řešit kompetence mezi jednotlivými subjekty té veřejnosprávní struktury. Tato předloha se o to pokouší podstatně lepším způsobem.

Co je ale také důležité - nebyl doposud žádný jednoznačný systém, který by definoval kvalitu poskytovaných sociálních služeb. A tato předloha přichází s tímto jako vymezujícím řekněme ustanovením, které mluví o standardu kvality a následně - to je pro mě také důležité, protože jde o vynakládání veřejných zdrojů - je schopna je i tedy kontrolovat kontrolními mechanismy, které definuje opět ve svých ustanoveních.

Současně s tím je možné odstranit další nedostatek a to je přehled a monitoring toho, kolik, jak a kam je poskytováno veřejných prostředků k zajištění sociálních služeb, a to je vytvoření jednotného informačního systému, který tato předloha předpokládá.

Z hlediska jakési zásadní inovace, pokud jde o filozofii a o trend, je nutno říci, že existující právní úprava vůbec neinkorporovala takové moderní trendy, které jsou v současné sociální politice běžné, a to je zejména intenzifikace procesu sociální inkluze, začleňování a nastolení rovného postavení subjektů v tomto systému.

Dovolte mi ve své druhé části zdůraznit některé hlavní principy změny předlohy tak, aby bylo zřejmé, kde dochází opravdu k poměrně ne nepodstatným, ale zásadním změnám.

***