Neautorizováno !
(10.00 hodin)
(pokračuje Říman)
Nebudu poukazovat na to, že vyvlastnění je krajní řešení, které bychom vždy měli odvažovat na lékárnických váhách, protože vyvlastnění je legalizovaná krádež, to tak prostě je, a měli bychom velmi přísně posuzovat, kdy to je nezbytné, kdy se bez toho společnost absolutně neobejde a kdy je možné jiné řešení. Já chci právě hovořit o tom, že ta jiná řešení zde určitě jsou, pouze podle mého soudu z důvodu jisté lenosti, možná zapomnětlivosti příslušných institucí, a tedy příslušných lidí, zaměstnanců státu, se tyto možnosti nevyužily, nevyužívají se a je snaha tyto nedostatky, úřední, lidské, překonat touto hrubou záplatou.
Ty problémy, o kterých chci mluvit, jsou dva. Jeden už tady byl naznačen kolegou Bratským, koneckonců i předkladatelem panem kolegou Schlingem, totiž to, že v nedávné době, na počátku letošního roku, vydal Pozemkový fond tyto pozemky nebo některé pozemky, poměrně rozsáhlé, v řádu desítek hektarů, na místě, kde má stát ona přistávací a vzletová dráha. O tom, že ta dráha by tam měla být umístěna, se neví od včerejška ani od minulého týdne, ale ví se to mnoho a mnoho let a slovo šlendrián pro postup Pozemkového fondu je slovo v tomto případě velmi slabé. Jestliže pan poslanec Schling hovořil o nutnosti přijmout zákon, aby se zabránilo spekulacím, tak ta hlavní spekulace už proběhla a provedl ji stát tím, že jeden jeho úd, Pozemkový fond, vydal pozemky v řádu téměř 100 ha soukromým osobám, i když věděl, že tam ta vzletová dráha bude. Pravděpodobně to není kriminální čin, ale má to k němu nepochybně velmi blízko. Já nepovažuji za možné, aby se tato lumpárna tak jednoduše smazala tím, že se přijme tento zákon. Je třeba ji šetřit, vyšetřit a viníky exemplárně potrestat.
Druhý problém, který se týká už těch zbývajících vlastníků, ne spekulantů, ale normálních vlastníků, kterých je v tuto chvíli několik desítek, kteří ještě neprodali a kteří v mnoha případech vlastní tyto pozemky po generace, tak je otázka výkupní ceny a ta je v případě této stavby velmi kuriózní. Díky tomu, že se jedná o stavbu o délce kolem 3,5 km, tak dráha zasahuje do několika katastrů, přičemž jeden konec leží ještě na katastru Prahy a druhý konec leží na katastru Středočeského kraje a nějakých obcí ve Středočeském kraji. Výsledkem této neobvyklé situace je to, že na jednom konci je nabízená výkupní cena více než dvojnásobně vyšší než na konci druhém. Myslím, že z lidského hlediska se nikdo z nás nemůže divit těm, kteří jsou na tom horším konci a nechtějí prodat, když vědí, že ti na tom opačném konci získávají 2,5násobek. Jde přece o jednu stavbu a těžko lze říci, že by jeden konec byl z hlediska ekonomického, provozního, technického důležitější než ten levnější konec. Kdyby zainteresované úřady, zejména Česká správa letišť, projednaly možnost výjimky s Ministerstvem financí v této kuriózní situaci, jsem přesvědčen, že by jim bylo vyhověno, aby nabízely stejnou cenu, tu vyšší samozřejmě, všem vlastníkům pozemků. Jsem přesvědčen, že by spousta dalších rebelantů, tedy těch, kteří nechtějí odprodat, padla, a možná že by pak zbyli opravdu jen ti spekulanti, a to už by, vážení předkladatelé, byla samozřejmě jiná debata. Bylo by to řešení daleko elegantnější než tento násilný mocenský akt.
Tyto dvě věci, o kterých jsem hovořil, je třeba řešit jinak než tím, že prostě přijmeme zákon a mocensky zasáhneme v neprospěch lidí, kteří se nemohou bránit. Já jsem o tom několikrát hovořil s představiteli České správy letišť, byl to zřejmě dialog hluchého se slepým, ale přesto se nevzdávám toho, že pokud by Ministerstvo dopravy či vláda a Ministerstvo financí opravdu vyjádřily svůj zájem v této věci pozitivně jednak, tak by bylo možné to vyřešit i poměrně rychle bez tohoto paskvilu, který máme před sebou.
I v této souvislosti dávám návrh na zamítnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní bude hovořit místopředseda vlády a ministr dopravy pan Milan Šimonovský, připraví se pan poslanec Miloš Kužvart.
Místopředseda vlády a ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jistě není v České republice mnoho staveb, které by si zasluhovaly pojmenování "veřejný zájem". Jsou to stavby zejména silniční, dopravní stavby obecně, myslím tím dálnice a rychlostní komunikace, které nám umožní propojení s Evropou a umožní vůbec, aby ekonomika mohla dýchat.
Podobně je na tom letiště Praha. Je to vstupní brána České republiky do celého světa a je to nezbytná podmínka nejen rozvoje cestovního ruchu, ale je to také podle mého názoru nezbytná podmínka rozvoje obchodu a podnikání, protože většina cest po Evropě a ze světa se samozřejmě odehrává leteckou dopravou a v tom je Praha pro celou Českou republiku nesmírně významný uzel. Zájem, který o leteckou dopravu a rozšíření letiště a jeho kapacity je, je vlastně životní zájem České republiky. To, že dokážeme uspokojit poptávku a dokážeme se stávajícími kapacitami zajistit veškerý zájem o cestu do Prahy a z Prahy do celého světa, je mimořádné úsilí nové společnosti, státního podniku Letiště Praha. To pro ty, kteří ještě používají starý název Česká správa letišť. Letiště Praha je společností, která se soustředila při zvyšování kapacit zejména na výstavbu nového terminálu.
Zhruba před třemi lety jsme vůbec nevěděli, jestli se nám podaří získat finanční prostředky mimo státní rozpočet, protože státní rozpočet účast nezajistil, a to byla také mimořádná situace, kdy se vlastně soustředila veškerá pozornost na novou kapacitu terminálu. To se podařilo zajistit a následně každý rok se aktualizovaly veškeré úvahy o vybudování nové vzletové a přistávací dráhy, protože tato dráha by bez kapacitních odbavovacích prostor nebyla k ničemu. To znamená, že se postupovalo po etapách a ty kapacity se nasadily hned, jakmile začala být jasná situace s cenovým terminálem.
To, co se odehrálo na Pozemkovém fondu, prošetřuje vedení státního podniku Letiště Praha, ale mohu z těch dosavadních výsledků a informací říci, že s největší pravděpodobností nedošlo k ničemu nezákonnému. Zákony o Pozemkovém fondu neupravují nikterak postupy, kdy by měl Pozemkový fond se obracet na zájemce, kteří by měli zájem realizovat na pozemcích, které Pozemkový fond předává na restituce, svou výstavbu. Tudíž Letiště Praha ani Ministerstvo dopravy nebyly těmi, na které se Pozemkový fond obracel se žádostí, zda neexistuje nějaký zájem na ponechání pozemků ve státním vlastnictví. Pozemkový fond se obrátil na stavební úřad, obrátil se na stavební úřad, který je pověřený výkonem této státní správy.
***