(12.00 hodin)
(pokračuje Koudelka)
To, čím se tady strašilo, že se něco nového zavádí - tak se nic nového nezavádí. Zachovává se stávající úprava, a pokud tak zásadně ODS tato úprava vadila, tak ji klidně mohla zrušit v první polovině devadesátých let, kdy měla dostatečnou většinu. Ale i tehdy tato úprava tehdejší vládě vyhovovala.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec František Beneš. Omlouvám se, ještě s faktickou poznámkou pan kolega Mládek.
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych vaším prostřednictvím vznesl dotaz na pana poslance Kučeru. Já neberu právo panu poslanci Kučerovi být fundamentalistickým ochráncem vlastnických práv, ale pokud takovým je, tak se ho ptám, co udělal pro ochranu vlastnických práv těch sedláků, jejichž majetky poničili účastníci technoparty. Já si dovedu představit, že podpoří vlastní stranu v kritice všeho, co dělá policie, ale očekával bych od něj, že řekne "ano, bylo třeba zasáhnout na ochranu vlastnických práv", a možná zkritizuje, že to policie neudělala profesionálně. Ptám se ho, co udělal na ochranu těchto vlastnických práv, která byla očividně pošlapávána.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Předpokládám, že pan kolega Kučera slyšel. V toto chvíli má slovo pan poslanec František Beneš.
Poslanec František Beneš: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda nám předložila zcela nový zákon. Dosud totiž byla identická problematika vyřešena ve stavebním zákoně č. 50/1976 Sb. a všichni to víte. Proto jsme očekávali, že i nový stavební zákon, tisk č. 998, který už tuto problematiku neobsahuje a odkazuje na zákon speciální, bude projednáván souběžně se zákonem o vyvlastnění. Bohužel se tak nestalo. Je to škoda, ušetřili bychom si dnešní dlouhé dopoledne. Nechci ale důvody zkoumat.
Celá problematika, která je obecně nazývána vyvlastněním, je velmi citlivá. Obecně se uznává, že problém, který nelze ve veřejném zájmu řešit dohodou, je třeba upravit zákonem. Obdobné zákony existují v mnoha zemích a vláda je ostatně v důvodové zprávě také připomíná. Uvedu proto jen, že na Slovensku ponechali stávající stav i stávající stavební zákon a jen doplnili a rozšířili okruh vyvlastňovacích důvodů, připomenu, že i o ochranu velkých soukromých investic, a změnili výši náhrady. V tisku 1015 jde v podstatě o totéž - zrušit současnou náhradovou vyhlášku a výrazně zvýšit uhrazované částky. To se podařilo definicí tzv. obvyklé ceny.
Osobně mám proti tomuto postupu vážnou výhradu, která spočívá v samém principu vyvlastnění. Pokud někdo při výstavbě dálnice má přijít o svůj zemědělský pozemek, měl by mít přednostně nárok na identický či lepší pozemek náhradní, aby na něm mohl dále zemědělsky podnikat. Jenomže o to asi právě nejde.
Zákon, jehož potřeba objektivně existuje, přináší samozřejmě leccos nového. Hlavní změnu vidím v nahrazení orgánu, který o vyvlastňování rozhoduje. Dosud jím byl obecní stavební úřad a nově vyvlastňovací úřad, kterým je úřad obce se sídlem okrsku, to je trojková obec.
Nové a rozumné jsou lhůty pro platnost vyvlastňovacího výroku, a vítám upřesnění informací o probíhajícím vyvlastňovacím řízení v katastru nemovitostí. Za samozřejmost pak považuji zachování práva na nájem bytu. Pochopitelně podporuji také ustanovení o zákazu převodu nemovitosti po zahájení řízení, ale nemělo by to znemožnit jiné možnosti vyřešení spoluvlastnických podílů a zjednodušení postupu pro dosažení žádaného cíle. Těmi postupy jsou například další dohody či soudní zrušení spoluvlastnictví.
Velmi rozsáhlé spoluvlastnictví vůbec považuji za hlavní překážku při správě pozemků, a proto uvažuji o možnosti navrhnout a právě do tohoto návrhu zákona zařadit ve výboru zřízení dříve obvyklého tzv. rolnického nedílu, to je hranice, pod kterou by velikost pozemku při reálném rozdělení nesměla klesnout. Návrh však budu ještě konzultovat se specialisty z katastru, z Českého úřadu zeměměřického a katastrální. Obdobný instrument existuje na Slovensku.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se ještě hlásí pan kolega Kučera, poté s řádnou přihláškou pan poslanec Říman.
Poslanec Miloslav Kučera: Děkuji. Chtěl bych reagovat především na pana Koudelku, a to poměrně smutně, protože mě mrzí, že jako právník nevidí tu velkou změnu, která se v tomto návrhu děje. Nevidí tu změnu, že soudy prakticky nebudou moci rozhodovat, zda jde či nejde o veřejný zájem, ale jenom o tom, zda je to ve schváleném územním plánu. Tím prakticky bude moc soudní vyprázdněna dle mého názoru, a nejen dle mého názoru, a bude tím strašně zeslabeno právo vlastníků hájit své zájmy. To mě na něm velice mrzí, ale nemohu s tím nic dělat, pravděpodobně o tom nakonec bude rozhodovat většina tady ve Sněmovně, případně Ústavní soud.
Ale na trapnou otázku pana Mládka, která myslím si zesměšnila autora samotného, reagovat nebudu. Věřím, že to pochopí.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. S řádnou přihláškou pan poslanec Říman. Po něm se přihlásil ještě pan poslanec Václav Mencl.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Dámy a pánové, já bych se chtěl pozastavit nad jedním institutem návrhu zákona, když o procesních nedostatcích tohoto zákona hovořili moji předřečníci.
I člověk, který se bytostně domnívá, že úcta k soukromému vlastnictví je základním kamenem naší civilizace, musí občas připustit, že někdy se bohužel vyvlastňovat musí. Jak už bylo řečeno, mělo by se tak dít i podle české ústavy pouze ve výjimečných a skutečně oprávněných případech. A když už tedy k tomu bohužel dojde, tak bychom měli primárně dbát na to, aby náhrada, která bude vyvlastňovanému poskytnuta, byla skutečně spravedlivá, přiměřená a vyjadřovala veškerou ztrátu, kterou dotyčný tímto vyvlastněním - (Řečník se na chviličku odmlčel a předsedající mu napověděl "utrpí".) - utrpí. Děkuji za nápovědu. Jak jsem řekl, dobrý předsedající sleduje dění ve sněmovně v každém okamžiku.
To je věc, která mě na návrhu tohoto zákona trápí. Jde o § 11. Bohužel, z dikce § 11 je evidentní, že předkladatel zůstal ve svém myšlení na úrovni vyvlastňování v dobách minulého režimu, kdy existovalo pouze tzv. osobní vlastnictví a potom socialistické vlastnictví a vyvlastňování bylo problémem samozřejmě v podstatě pouze vůči osobnímu vlastnictví, protože socialistické vlastnictví se řešilo jinak. V osobním vlastnictví lidé tehdy nemívali nic jiného než buď nějaký pozemek, zahradu, kousek políčka, nebo obydlí k účelům bydlení. Pak náhrady za vyvlastnění byly poměrně jednoduché. Vypočetla se nějakým způsobem /teď nebudu hodnotit, jestli spravedlivým, nebo nespravedlivým/ hodnota tohoto pozemku nebo obydlí, případně se poskytlo tzv. náhradní obydlí /zase v kvalitě, kterou tady nebudu hodnotit/ a jiné škody nebyly vůči vyvlastňovanému připuštěny.
***