(12.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Řekněme si upřímně, že ono jich ani moc nebylo. Škodou vlastně byla buďto ztráta majetku, pozemku, nebo ztráta bydlení, ale tady se většinou nahrazovalo nějakým jiným bydlením typu tři plus jedna v panelové zástavbě.
Svět se ale změnil. Dnes při vyvlastnění nedochází jenom "k těmto ztrátám", ale ke ztrátám podstatně jiným. Protože v soukromém vlastnictví dneska nemusí být pouze zahrádky nebo obydlí, ale mohou to být celé provozovny, ať už poskytující služby, výrobu atd. atd. To § 11 řeší pouze velmi obecně. V podstatě neexistuje v našem právním řádu žádný návod, jak tyto ztráty nahrazovat. V odst. 2 § 11 je uvedeno, že kromě náhrad, to znamená obvyklé ceny pozemku nebo stavby, náleží vyvlastňovanému též náhrada stěhovacích nákladů, nákladů spojených se změnou místa podnikání a dalších obdobných nákladů, které vyvlastňovaný účelně stanoví. Nikde není specifikováno, co se tím myslí. Nikde není specifikováno, kdo a jak to bude určovat. Bude to onen správní orgán? Bude to nějaký jiný orgán? Bude to soud? Na základě jakého návodu to, co vlastně nikdy neexistovalo, co se nikdy nepoužívalo, jak se to bude stanovovat?
Jsem přesvědčen, že pakliže vláda přistoupila k napsání a předložení zvláštního zákona o vyvlastnění, tak toto mělo být významnou složkou onoho návrhu. Jinak v podstatě zůstává návrh zákona tam, kde skončil stávající právní předpis, stavební zákon. Mohla se vláda poučit například ze zemí, kde k pošlapání soukromého vlastnictví nedošlo a kde s těmito otázkami mají jisté zkušenosti. Nemusela chodit daleko, třeba do sousedního Rakouska, kde uvedu příklady. Zákon počítá i s úhradami takových ztrát jako provozní porucha spojená s vyvlastněním, náklady na přeložení provozu, dokonce ztráty na základě odprodeje skladu zboží nebo přizpůsobení zařízení novému stanovišti atd. Dokonce není-li možné uvolněnou pracovní sílu z dané provozovny, která je vyvlastňována, využít jinak, nahradí se i tyto ztráty, atd. atd. Je to v zákoně poměrně precizně formulováno a má to svoji logiku.
Tak jak je to uvedeno obecně v tomto návrhu bez jakékoliv specifikace, s tím budou mít příslušné orgány zásadní problémy. Samozřejmě že příslušné orgány to až tak pálit nebude. Bude to pálit zejména ty, kteří budou vyvlastňováni.
Nejsou řešeny věci, o kterých jsme už mluvili na podzim, kdy se poprvé začalo hovořit o vyvlastňovacím zákonu - co s tzv. zbytkovými pozemky. Když se například vyvlastňuje pro výstavbu dálnice jistý pruh, tak v mnoha případech už není možno vyvlastnit všechny pozemky a zbudou jisté kousky, se kterými dotyčný majitel vlastně nemá možnost nějak rozumně naložit. Je to ztráta, kterou zákon neřeší.
To je podle mého soudu kromě procesních nedostatků, o kterých tady už bylo hovořeno mými předřečníky, zásadní nedostatek zákona. Jako by předkladatel vůbec nepochopil, že se změnila doba a že ztráty na majetku jsou dnes daleko širšího rozsahu, než tomu bylo před šestnácti lety.
Poslední poznámka se týká § 7, kdy je konstatováno, že vyvlastněním zaniká také věcné břemeno váznoucí na pozemku. To je novinka. To ve starém zákoně nebylo. Pokládám to za poměrně nebezpečné, zbytečně tvrdé nařízení, protože pro toho, kdo je oprávněný z onoho věcného břemene, to může znamenat značné komplikace. Nevidím důvod, pakliže je konstatováno, že například právo nájmu bytu vyvlastněním nezaniká, proč by mělo zanikat i právo věcného břemene.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo zatím poslední přihlášeny do rozpravy, kterým je kolega Václav Mencl. Prosím.
Poslanec Václav Mencl: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, přestože neprojednáváme současně stavební zákon, což je jistě chyba, tak si dovolím upoutat vaši pozornost právě k němu, a to právě ve vazbě na vyvlastňování. Stavební zákon totiž významně rozšiřuje současné důvody pro vyvlastnění a zavádí nově rozhodnutí o výměně pozemku, přičemž konstatuji ze zákona, že úřad územního plánování může ve veřejném zájmu a k ochraně nezastavěného území před neodůvodněným zřizováním nových zastavitelných ploch a k ochraně a rozvoji hodnot nezastavěného území rozhodnout o výměně pozemku určeného regulačním plánem atd. Dále zákon říká, že úřad územního plánování rozhoduje, a současně říká, že na řízení o vydání rozhodnutí o výměně pozemku se nevztahují ustanovení zvláštního zákona o vyvlastnění upravující vyvlastňovací řízení.
Samozřejmě de iure výměna pozemků vyvlastněním není. De facto pro vlastníka to má stejný význam jako jeho vyvlastnění.
Navíc tedy kromě veřejně prospěšných staveb a veřejně prospěšných opatření se to také týká všech navrhovatelů, kteří mají vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nejméně 90 % plochy řešené regulačním plánem. Konstatuji, že to je tak neuvěřitelně vysoké navýšení současných vyvlastňovacích možností, že ani nevěřím skutečně, že to mohl napsat někdo do tohoto zákona, tedy v tomto případě předložit vláda.
Druhým institutem, který je zcela nový, je tzv. předkupní právo k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo veřejně prospěšné opatření, které má obec nebo kraj. Znamená to prakticky, že jestliže v územním plánu je komunikace, náměstí, nějaké veřejné prostranství někde určeno, tak samozřejmě obec pro to má právo vyvlastnění, pokud ho chce realizovat. Ale je zcela nepochopitelné, že věc, která je namalována s realizací třeba za 20 let, bude podrobena předkupnímu právu. Mimochodem, územní plán potom může být změněn a také takové příklady už ze života obcí známe. Tento pozemek se stane předmětem spekulace. Považuji za nemožné, aby takovýto institut byl ve stavebním zákonu.
K samotnému vyvlastnění. Norma, kterou teď projednáváme, zákon o vyvlastnění, se tváří, jako by to bylo jen takové vylepšení stávajícího stavu, jako by to mělo jít jenom hladčeji, lépe, ale přitom je na něm evidentně vidět, že byl dělán dodatečně k již vlastně zpracovanému stavebnímu zákona a není s ním zesouladěn, a to minimálně o věci, které jsem zde tedy konstatoval.
Já bych tady chtěl požádat, aby skutečně byl vrácen k dopracování, protože jsem přesvědčen, že není v našich silách tyto dva zákony zde sladit. Jestliže už stavební zákon projednáváme, dali jsme mu delší lhůtu, myslím, že by Ministerstvo mělo být schopno velmi rychle tyto dvě normy zesouladit. Děkuji za slovo.
Samozřejmě se tím připojuji k návrhu na vrácení či vrácení k dopracování či zamítnutí. Děkuji.
***