Neautorizováno !

(11.20 hodin)

Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se velmi stručně vyjádřila k tomuto návrhu zákona.

Musím upozornit předkladatele na to, co oni, pokud vím, ani ve své důvodové zprávě nezmiňují. To je to, že nic nebrání těmto dětem, aby se zúčastnily jazykové přípravy v přípravných třídách. Já bych poprosila přece jen, kdyby paní předkladatelka tuto věc zohlednila. Zejména na to upozorňuji ty, kteří se budou rozhodovat pro návrh na zamítnutí tohoto návrhu. Ještě jednou tedy zdůrazňuji, že nic nebrání nic tomu, aby tyto děti se zúčastnily jazykové přípravy v přípravných třídách, pakliže jsou v obci zřízeny, pakliže v nich je volná kapacita.

Co považuji za zásadní problém tohoto zákona, je vznik nového nároku na nové vzdělávací kapacity. Jestliže upravujeme a jistým způsobem omezujeme jazykovou přípravu i pro děti národnostních menšin, domnívám se, že tento návrh je návrh, který jde za hranice možností, které v současné době naše vzdělávací kapacity mají. Mám na mysli to, že by šlo o nárokové financování tohoto vzdělávání. Je možné samozřejmě v dohodě s obcí, v dohodě s krajem takovou jazykovou přípravu zřídit, pakliže zřizovatelé těchto škol budou chtít podpořit vzdělávání těchto dětí a jejich jazykovou přípravu.

Osobně nepodporuji návrh na rozšiřování nárokových vzdělávacích kapacit pro děti, které přicházejí ze zemí jiných než Evropské unie.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan kolega Bartoš. Prosím.

Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, návrh paní kolegyně Rujbrové a dalších reflektuje tu skutečnost, že u nás přibývá oprávněně trvale žijících cizinců, proto i jejich dětí plnících v našich povinnou školní docházku. Podle stávající úpravy, já jsem to říkal již ve zpravodajské zprávě, v § 20 odstavec 1 školského zákona je umožněno vzdělávání dětem všech cizinců oprávněně pobývajících na území České republiky, a to ve stejném rozsahu, v jakém je poskytována dětem našich občanů. U občanů Evropské unie se podle stávající právní úpravy přístup ke vzdělávání předpokládá automaticky. U ostatních cizinců zákon předepisuje prokázání oprávněnosti pobytu na území České republiky.

Podle § 20 odstavec 2 školského zákona, který reflektuje požadavek příslušné směrnice Evropské unie, se v případě dětí občanů členských států Evropské unie, které v České republice plní povinnou školní docházku, navíc krajům, a to chci říci, nad rámec běžné vzdělávací péče ukládá povinnost zajistit pro tyto děti bezplatnou přípravu k jejich začlenění do základního vzdělávání podporu výuky mateřského jazyka a podporu kultury země původu. Návrh paní kolegyně Rujbrové a dalších v podstatě doporučuje rozšířit tuto předmětnou povinnost krajů pro případy cizinců, kteří nejsou občany Evropské unie. To je ten zásadní rozdíl.

Lze jistě souhlasit s argumentací předkladatelů, že podobná úprava by zlepšila podmínky pro vzdělávání dětí cizinců mimo členské státy Evropské unie. Jen zlepšení stavu nebo výhodnost však nemůže být argumentem dostačujícím. Požadavek, který je předmětem návrhu, má totiž nepochybně také nezanedbatelný aspekt ekonomický. Není od věci si uvědomit, že souhrnná jednotková výše finanční podpory vzdělávání dětí cizinců, čili normativ na žáka, je vyšší než podpora, která je z veřejných prostředků investována do vzdělávání dětí našich občanů. Podobný požadavek pro děti občanů Evropské unie je doprovázen na druhé straně recipročně právem občanů České republiky žijících trvale na území některého z členských států Evropské unie. Nic podobného však neplatí pro děti našich občanů žijících mimo Evropskou unii.

I z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že předložený návrh není dostatečně argumentačně podložen. Navíc je navrhováno uložit krajům novou povinnost, aniž je detailně zkoumána možnost krajů takové povinnosti dostát. Na oba sporné aspekty ostatně upozorňuje také stanovisko vlády. Navíc ani předkladatelé evidentně netuší, jaké ekonomické dopady by přijetí jejich návrhu mohlo znamenat. V důvodové zprávě je pouze vágně napsáno, že možná nějaké budou, ale asi nikoliv zásadní. To podle mého názoru není úplně relevantní zdůvodnění a podložení právě této předlohy. Protože výdaje na podobnou činnost by musely kraje hradit takříkajíc v rámci rámce, lze domyslet, že by se tak možná stalo na úkor financování standardní služby někoho jiného. Přitom i dnes existuje možnost, aby podobné služby kraje nebo obce v konkrétních případech a v součinnosti s příslušnými školami byly podpořeny. Uložit krajům povinnost, navíc povinnost, jejíž věcný a organizační i ekonomický rozměr není dostatečně znám, mi nepřipadá příliš šťastné řešení.

Proto mi, dámy a pánové, dovolte, abych navrhl zamítnutí sněmovního tisku 942. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní uděluji slovo paní ministryni Buzkové.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petra Buzková: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je zde předkládán návrh, který by bezesporu pro děti, které žijí se svými rodinami na území České republiky a které jsou občané zemí, které nejsou členy Evropské unie, zajistil podstatně vyšší komfort při vstupu do základního vzdělávání. S jako takovým bych s tímto zákonem bych bezesporu souhlasit mohla. Nicméně tento návrh zákona má samozřejmě celou řadu problémů.

První problém je ten - na otázku, proč podporujeme předškolní přípravu dětí ze zemí Evropské unie a nepodporujeme předškolní přípravu dětí ze zemí mimo Evropskou unii, je odpověď taková, že nejenže podporu dětí ze zemí Evropské unie vyžaduje směrnice Evropské unie, ale na druhou stranu tato podpora je samozřejmě reciproční. Znamená to, že pakliže bude české dítě žít legálně na území kterékoli jiné země Evropské unie a bude se připravovat na plnění základní školní docházky, bude mít také v této zemi bezplatnou podporu jazykové přípravy a přípravy na vykonávání školní docházky. V zemích, které nejsou členy Evropské unie, takováto reciprocita není.

Dobrá, mohli bychom si říci - Česká republika je vyspělý stát, který si může dovolit podporovat děti lidí, kteří přicházejí do České republiky pracovat. Nicméně je zde potřeba si položit otázku, zda si Česká republika skutečně takovouto podporu může dovolit. Jako ministryně školství na jednu stranu mohu říci, že by se mi líbilo, kdybych mohla říci: ano, Česká republika si může takovouto podporu dovolit, proto ji schvalme. Já bohužel musím říci, že si zdaleka nejsem jista tím, zda si Česká republika může takovouto podporu dovolit. Je velice těžké vyčíslit dopady tohoto zákona z toho důvodu, že zdaleka nejsou jasné počty dětí, kterých by se týkal. Nicméně první kvalifikovaný odhad je zhruba 300 milionů až půl miliardy korun. Upozorňuji na to, že nedokáži najít cestu, jak získat takovéto finanční prostředky do rozpočtu kapitoly 333 pro rok 2006 a pro další roky. Upozorňuji také na to, že ve školství je skutečně celá řada problémů, kam bych si dokázala představit směrování těchto peněz dříve, a to prioritnějším způsobem než do této oblasti, např. zmiňuji normativy na žáka v regionálním školství.

Na závěr bych tedy chtěla říci, že myšlenka tohoto zákona se mi líbí, ale bohužel ji v tuto chvíli nepovažuji za realizovatelnou.

***