Neautorizováno !

(10.50 hodin)
(pokračuje Rujbrová)

Byla by mu proplacena, aniž by mu byly sdělovány další informace o účtu věřitele, a byla by proplacena pochopitelně pouze v případech, že účet by u tohoto peněžního ústavu veden byl, a následně by byl informován soud. Je to jedna z možností, o které, jak věřím, zde můžeme diskutovat.

Kolegyně a kolegové, vím, že je to pouze jedna z možných cest, jak přispět k řešení obtížné vymáhatelnosti práva v českých podmínkách, ale věřím, že budete připraveni diskutovat o tom, zda je nebo není schůdná. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Zuzce Rujbrové a nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Eva Dundáčková.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní poslankyně Rujbrová tady jménem předkladatelů přednesla návrh novely občanského soudního řádu a zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti, jehož cílem má být zjednodušení vymáhání pohledávek a zlepšení postavení věřitelů v České republice. Protože paní předkladatelka poměrně pečlivě popsala a přednesla, v čem návrh spočívá, když dovolíte, já vás seznámím se stanoviskem vlády, které je, řekněme mírně řečeno, zdrženlivé, víceméně zamítavé a vyjadřuje s tímto návrhem zákona nesouhlas, a to s poukazem na to, že zejména zablokování peněžních prostředků, které má dlužník u peněžního ústavu, u plátce mzdy nebo u svého dlužníka, by podle návrhu mělo být vydáno v nalézacím řízení, tedy v době, kdy pohledávka je sporná a není přiznána pravomocným rozhodnutím soudu. Dále ve svém vyjádření poukazuje vláda na to, že existují i jiné instituty, zejména předběžná opatření, které dávají možnost k tomu, aby podobný institut zajištění peněžních prostředků, které jsou někde deponovány, byl také proveden. To k věci, která se týká zablokování peněžních prostředků a která i podle mého názoru jako zpravodajky je poněkud sporná. Pokud by byla vykládána nevhodným způsobem, mohla by vést na druhé straně k újmě a k některým neoprávněným zásahům do práv těch, kteří by byli neoprávněně nařčeni z toho, že jsou dlužníky. Vím, že institut je vázán na rozhodnutí soudu, který vydává platební rozkaz, a zdá se mi, že tam určitá jistota je. Je to přece jenom něco, co vyvolává určité rozpaky.

Na druhé straně návrh obsahuje i další návrhy, které jsou podle mne sympatické, a to jednak návrh na to, aby mohl věřitel účinnějším způsobem než dosud se zapojit do vymáhání svého již soudem přiznaného práva. Já myslím, že to je věc, která za diskusi rozhodně stojí. Pak ještě druhý návrh, a sice návrh na to, aby také zaměstnanci, kteří se stali věřiteli svých zaměstnavatelů, mohli být uspokojováni v rámci rozkazního řízení, to znamená, aby mohlo být rozhodováno platebním rozkazem, a tedy nikoliv v senátu, jak bylo doposud.

Tady si neodpustím jen krátkou poznámku, že ne vždycky, když má Sněmovna úmysl chránit účastníka řízení, který je považován, jak jsem nedávno byla poučena panem dr. Filipem, za nerovného účastníka pracovněprávního vztahu, v okamžiku, kdy mu poskytujeme ochranu, ne vždycky ve skutečnosti mu ochrana poskytnuta je. V tomto případě úmysl toho, jak posílit a poskytnout větší ochranu zaměstnanci, vedl k prodloužení zbytečného sporu, neboť je nezbytné, aby bylo rozhodováno ve sboru, a nikoliv v rozkazním řízení.

Čili přinejmenším tyto dva návrhy stojí za to, aby Sněmovna o nich diskutovala a aby hledala nějaké další možnosti, jak pomoci a urychlit práva vymáhání pohledávek v České republice, a proto se přimlouvám za to, abychom pustili návrh do druhého čtení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní zpravodajce Evě Dundáčkové a otevírám rozpravu. V tuto chvíli mám jednu přihlášku, a to od pana poslance Pospíšila.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k předložené novele občanského soudního řádu a exekučního řádu. Chtěl bych se vyjádřit ke třem částem, byť tato novela obsahuje i jiné změny, přičemž, přiznám se, mám-li to stručně hodnotit na úvod, tak s první změnou v zásadě souhlasím, druhou považuji za naprosto nepřijatelnou a třetí za nadbytečnou.

V zásadě musím říci, že se ztotožňuji s tím, co napsala vláda ve svém stanovisku. Stanovisko je velmi fundované, rozpracované, a pouze řeknu to, co považuji za důležité, ale se vším jsem v souladu s tím, co říká, v tomto případě výjimečně, vláda.

Věc, která podle mého názoru stojí za úvahu a je podle mého názoru přínosem pro zaměstnance, je nová úprava § 172 odst. 2, kdy se rozšiřuje užití platebního rozkazu, a to na případy, kdy zaměstnanec uplatňuje vůči zaměstnavateli nárok na pracovní odměnu. To si myslím, že je dobrá úprava, jde dobrým směrem. Je fakt, že praxe nedostatek úpravy v tomto úseku pociťovala a nová úprava může umožnit, že se zaměstnanec rychleji dostane ke své odměně.

Co však považuji podle mého názoru za principiálně zcela nepřijatelné, je nové ustanovení § 172a, nový paragraf. Musím říci, že vláda to dostatečně popsala. Já však upozorním na některá další úskalí. V čem tkví tato nová a podle mého názoru nebezpečná úprava. Tkví v tom, že peníze dlužníka nebo toho, kdo je označen za dlužníka, abych mluvil přesně, nikoliv že soudem je uznán za dlužníka, ten, kdo je označen za dlužníka a proti němuž je podána žaloba v případě rozhodnutí v podobě platebního rozkazu, tak mu může být zablokován jeho majetek, resp. jeho finanční prostředky ve výši částky uvedené v platebním rozkazu. Bez toho, že by se tento potenciální dlužník mohl vyjádřit, nakolik jsou argumenty uvedené v žalobě správné a pravdivé, resp. nakolik se zakládají na reálných skutečnostech. Jinými slovy, potenciální dlužník bude výrazně poškozen na svých právech, protože nebude moci manipulovat se svými prostředky, a to mohou být výrazné částky, bez toho, že by vůbec byla slyšena jeho vůle a jeho názor. To znamená, je zde podle mého názoru porušen jeden ze základních principů civilního procesu, nechť je slyšena i druhá strana, a pak nechť v případě jsou i činěny určité zásahy do jejího právního postavení.

Já si myslím, dámy a pánové, že stojí za úvahu posilovat postavení věřitelů v boji s dlužníky. Na druhou stranu, dámy a pánové, nemůžeme přijímat takovou úpravu, která způsobí ono pověstné, že při vylívání vody z vaničky vylijeme i dítě. A to je podle mého názoru tento případ. My totiž nebojujeme při ochraně věřitele proti dlužníkovi, my bojujeme v tomto případě a dáváme ochranu tomu, kdo se prohlásí za věřitele a někoho označí za dlužníka, aniž by to bylo prokázáno. A to je podle mého názoru zcela nepřijatelné. Já si myslím, že takováto úprava může mít až likvidační charakter v některých případech a může být výrazně zneužívána. Dovedu si představit případ, kdy v rámci konkurenčního boje mezi firmami jedna firma označí druhou firmu za dlužníka, podá nějakou žalobu, bude vydán takovýto plaťák, řečeno lidově, a majetek firmy bude zablokován. Bude zablokován do doby, než se prokáže opak, než se například prokáže, že nejsou důvody pro podání takovéto žaloby pro blokaci majetku, a než se prokáže, že argumenty v žalobě uvedené jsou nepravdivé. Mezitím firma, která bude mít zablokované finanční prostředky, může zkrachovat. Tím mám na mysli to, co označuji za likvidační následky. Dámy a pánové, toto ustanovení opravdu může takovýmto způsobem v praxi fungovat a může podle mého názoru způsobovat výrazné poškození druhého účastníka soudního řízení, resp. žalovaného.

***