Neautorizováno !

(16.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Referendum totiž není jenom o tom, že lidu dáme možnost rozhodovat, což je hezké, patetické a pěkně se to říká, ale je to též o tom, kdo může tuto rozhodovací činnost iniciovat. A já mám obavu, že ve chvíli, kdy svěříme takovouto pravomoc i moci zákonodárné, byť se referendum, rozhodování k moci zákonodárné nemá vztahovat podle článku 1, pak podle mého názoru mohou vzniknout problémy a může být narušena ona rovnováha jednotlivých mocí ve státě, jak jsem o tom hovořil v rámci prvého čtení v obecné rozpravě. To je věc, o které bychom měli nestranně a neideově odborně diskutovat. Bohužel musím říci, že má obava o to, že tím, že tento instrument svěříme nejen moci výkonné a občanům, ale též jiné moci, "konkurenční" moci, moci zákonodárné, takovéto nebezpečí, že vyváženost mezi mocemi bude narušena, zde zůstává. Respektive můj pocit je takový, že nebezpečí nebylo úplně odstraněno, a to zvláště v rovině vztahu k Senátu.

Je jasné, že vztah mezi Poslaneckou sněmovnou a vládou na jedné straně a Senátem a Poslaneckou sněmovnou na druhé straně je jiný než vztah mezi Senátem a vládou. Sněmovna je tu opravdu od toho, aby kontrolovala vládu, aby určitým způsobem ovlivňovala její způsob rozhodování. Tam bych si ještě osobně dovedl představit, že je možné referendum zachovat. Ovšem v situaci, kdy toto oprávnění svěříme i 41 senátorům, to znamená druhé komoře Parlamentu České republiky, pak víceméně vytváříme něco, co dosud náš ústavní pořádek neznal, a to vztah mezi Senátem a mocí výkonnou. Senát bude tímto způsobem iniciací referenda podle mého názoru moci zasahovat do výkonu moci výkonné v České republice. Neříkám, že jsem proti, ale upozorňuji, že je to určitá změna kvalitativní a hlavně kvantitativní změna, o které bychom měli diskutovat.

Druhá poznámka, která podle mého názoru nebyla úplně vyřešena na ústavněprávním výboru, a proto ji zde zmiňuji, je otázka onoho rozsahu případů, na které se má referendum vztahovat. Článek 1 odstavec 2 taxativně vymezuje případy, o kterých se referendem nemá rozhodovat, resp. situace, kdy se referendem nemá rozhodovat. Je zde mimo jiné v písmenu f) uvedeno, že referendem se nemá zasahovat do výkonu moci zákonodárné. Upozorňoval jsem na ústavněprávním výboru, že podle mého názoru je dikce tohoto ustanovení hodně vágní a není zcela jasné, co se tímto má na mysli - jestli zásahem do moci zákonodárné se má na mysli, že není možné vstupovat do samotného procesu, to znamená do dynamické části, do procesu přijímání zákonů, nebo jestli víceméně to, co patří do působnosti moci zákonodárné, nemůže být rozhodováno referendem, nebo že např. zákon jako produkt moci zákonodárné nemůže být referendem rušen. Osobně si myslím, že právě toto ustanovení, článek 1 odstavec 2 písmeno f), by v praxi mohlo přinášet problémy a mohlo by být předmětem výrazných interpretací, zda ta či ona věc je zásahem do výkonu moci zákonodárné, či případně není. Ono totiž v parlamentní republice, kde dominantním orgánem je parlament, se jen obtížně bude nacházet taková věc, kterou při extenzivním výkladu - zdůrazňuji extenzivním výkladu - nebude možné vztáhnout určitým způsobem, byť nepřímo, pod moc zákonodárnou. Osobně to považuji za ustanovení, které způsobí v praxi případně problémy.

Zajímalo by mě, jestli pan ministr nemyslí, že hrozí nebezpečí, že v případě, že referendum nějakým způsobem rozhodne o nějaké věci, že parlament, resp. moc zákonodárná může toto rozhodnutí referendem nerespektovat a rozhodnout úplně jiným způsobem. Zajímalo by mě, jestli si pan ministr nemyslí, že právě takovéto nebezpečí obsažené v písmenu f) by zde neexistovalo a v zásadě by parlament mohl postupovat proti vůli vyjádřené v referendu.

Dámy a pánové, co však považuji za velký problém, který v tuto chvíli však není zcela aktuální, ale také můžeme o něm v budoucnosti opět rozhodovat ve vztahu k mezinárodní situaci, je samotná evropská ústava, kvůli které, alespoň jak jsem vnímal z neformálních rozhovorů, tento návrh zákona byl předložen. Přijmeme-li tezi, že evropská ústava měla být přijímána Poslaneckou sněmovnou a Senátem, a spadá-li podle platného ústavního pořádku případně takováto pravomoc do moci zákonodárné, pak by referendum, jak je navrženo v tomto návrhu zákona, v zásadě nemohlo být aplikováno na evropskou ústavu. Jinými slovy, dámy a pánové, mám za to, že předložený tisk by nemohl sloužit k tomu, k čemu byl původně zamýšlen, to znamená, nemohl by případně sloužit k přijetí evropské ústavy.

Dámy a pánové, tolik z mé strany několik poznámek. Upozorňuji, že se jedná spíše o postřehy, které je možno vnímat jako náměty pro další diskusi, nikoliv dogmatická tvrzení. Chci pouze ukázat, že nad předloženým tiskem je možné dále vést diskusi, že referendum není jenom o tom "ano, referendum chceme, nebo referendum nechceme", ale je to též o tom, jakým způsobem případně tento výrazný ústavní instrument upravit, aby v praxi nevznikaly problémy.

Já jsem se snažil naznačit, dámy a pánové, že předložený sněmovní tisk bohužel i po diskusi v ústavněprávním výboru obsahuje pasáže, které mohou být různě interpretovány a mohou tak v praxi přinést výrazné nepříjemnosti. Proto, dámy a pánové, si dovoluji na závěr svého vystoupení dát návrh na zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Dalšími přihlášenými do obecné rozpravy jsou paní poslankyně Fialová, která se připraví a vystoupí, potom pan poslanec Marek Benda, poté pan poslanec Jičínský.

Poslankyně Jiřina Fialová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, tisk 914, vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu, tedy o všelidovém hlasování, se má stát chybějícím článkem Ústavy České republiky, který by v některých zásadních záležitostech vnitřní nebo zahraniční politiky státu umožnil přímý výkon státní moci občanům.

Navržená ustanovení vycházejí jednak z politického pohledu na věc, jednak z platného právního řádu, kde ve značném rozsahu jsou přebírána ustanovení volebního zákona.

Článek 1 odstavec 4 předloženého návrhu zní: Právo hlasovat v celostátním referendu má každý občan České republiky, který nejpozději druhý den konání celostátního referenda dosáhl věku alespoň 18 let.

Domnívám se, že právo hlasovat by měli mít toliko občané České republiky s trvalým pobytem na jejím území. Občané České republiky trvale žijící v zahraničí se totiž bezprostředně nepodílejí na tvorbě národního produktu a míra i relevantnost jejich informací o situaci v České republice může být tudíž problematická, přičemž důsledky jejich projevu vůle v referendu ponesou především všichni občané, kteří v České republice žijí trvale. Vzhledem k tomu, že své právo hlasovat v referendu by tito občané v naprosté většině případů vykonávali v zahraničí, je problematická i účinná kontrola průběhu referenda, včetně kontroly řádného průběhu předreferendového období, tj. zákaz agitace, zákaz zveřejňování výsledků průzkumu apod. Rovněž postih přestupků a správních deliktů v souvislosti s porušením povinností stanovených prováděcím zákonem je v podstatě nemožný. Výsledný efekt by pak naprosto neodpovídal vynaloženému úsilí a finančním nákladům.

Článek 2 odstavec 1 stanoví, že prezident vyhlásí referendum, předloží-li mu tento návrh společně nejméně 101 poslanců nebo 41 senátorů, vláda nebo nejméně 500 tisíc občanů České republiky, kteří tak učiní formou petice.

***