Neautorizováno !

(15.10 hodin)

Poslankyně Lucie Talmanová: Omlouvám se, vážený pane předsedo, že jsem neudala přesný termín, ale jsem přesvědčena, že takto hluboký zásah do systému poskytování zdravotní péče v České republiky, jak je obsažen ve sněmovním tisku 810, opravdu nelze projednávat bez přítomnosti ministryně zdravotnictví. Umožní-li mi to jednací řád, aby tato rozprava byla přerušena minimálně do přítomnosti ministryně zdravotnictví, potom ano. Neumožní-li mi to jednací řád, tak je mi líto.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Petr Tluchoř. Připraví se opět Jaroslav Krákora.

Poslanec Petr Tluchoř: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, nastoupil jsem do této ctihodné Sněmovny před rokem a pomalu jsem začínal mít pocit, že už mě toho mnoho nemůže překvapit. Tato šílenost, kterou teď projednáváme, ale všechny mé představy překonává.

Tedy nejprve procedura. Neexistuje jasná, projednaná a schválená koncepce Ministerstva zdravotnictví nebo zdravotnictví České republiky. Za poslední rok, tedy během svého funkčního období, předložila paní Emmerová hned tři. Poslední z 10. 6. snad vzala vláda alespoň na vědomí. Seriózní debata o seriózní koncepci v Parlamentu je ale rozhodně v nedohlednu.

Pan poslanec Krákora předložil za této naprosté impotence Ministerstva zdravotnictví návrh zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Poté předložil jeho komplexní pozměňovací návrh. K němu další komplexní pozměňovací návrh a ještě jeden nebo možná dva komplexní pozměňovací návrhy komplexních pozměňovacích návrhů. Jeho kreativita a kreativita jeho našeptávačů z řad České lékařské komory, nemocničních odborů a prý i samotného ministerstva by snad zasloužila metál, kdyby nešlo o tak vážnou věc.

Jak proboha chcete projednávat návrh, který jeho předkladatelé před každým projednáváním vymění v deskách, a vždy se tváří, jako že teď už se to opravdu povedlo? Jak proboha chcete projednávat návrh, který by zásadním způsobem změnil tvář českého zdravotnictví, a přitom nemít projednanou a schválenou koncepci zdravotnictví a přijaty slibované klíčové zákony o zdravotnických zařízeních, o financování zdravotnictví a další?

Pan poslanec Krákora se proslavil již tím, že se snažil k zákonu o hluku přilepit zákaz pro kraje nakládat svobodně se svým majetkem. Je na pováženou, když jeden z významných funkcionářů této Sněmovny, a teď se omlouvám, vnáší do legislativního procesu takovýto svinčík. (Potlesk poslanců ODS.)

Na základě tohoto si dovolím využít § 35 a navrhnout Sněmovně, aby požádala výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, aby do určené lhůty 31. srpna 2005 zvolil svého nového předsedu. (Opět potlesk poslanců ODS.) Zároveň z těchto procedurálních důvodů nemohu jinak, než navrhnout, aby Sněmovna vrátila sněmovní tisk 810 k novému projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

A teď k obsahu návrhu jako takovému. Přijetí právě projednávaného návrhu zákona by znamenalo návrat k předlistopadovému systému provozu a financování nemocnic. Jde prozatím o nejbrutálnější popření liberalizačních změn, které nastaly v tomto resortu po roce 1989. Nemocnice podle tohoto zákona by vznikly ve všech okresních městech, ve všech okresech, byly by řízeny Ministerstvem zdravotnictví, platila by povinnost uzavřít smlouvy o úhradě zdravotní péče na dobu neurčitou. Čili nemocnice by byly stejně jako před 15 lety hrazeny státem, který by dříve či později musel převzít zdravotní pojišťovny, protože ztrátu, kterou by nebylo pro manažery těžké vyrobit, by samozřejmě platil stát. Vytratila by se veškerá soutěž, usilování o pacienta, kvalitu a efektivitu. Zásadním způsobem by bylo destruováno prostředí, které se doposud ve zdravotnictví vytvářelo.

Celý zákon jde proti principům vývoje ve vyspělých zemích, které jdou cestou snižování počtu nemocnic a akutních lůžek a zvyšování podílu privátního sektoru. Zákon se navíc vlamuje do základních principů samosprávy České republiky zaváděním jakési kvalifikovanější většiny pro jeden úzce vymezený druh rozhodování. Například k převodu, k prodeji či bezúplatnému převodu jakéhokoliv sebevětšího majetku obce či kraje stačí souhlas normální většiny. K prodeji vysloužilé kopírky z kanceláře ředitele nemocnice bude nyní potřeba třípětinová většina zastupitelstva kraje či obce.

Zákon zavádí fatální nerovnost v podmínkách pro jednotlivá zdravotnická zařízení. Nemá zde rozhodovat kvalita a efektivita poskytované zdravotní péče, ale politické rozhodování ministra a jeho stranických kolegů. Zákon nutně povede k likvidaci zdravotních pojišťoven, a nezbývá než se zeptat, zda to není jeden z hlavních záměrů tohoto návrhu. Zákon tzv. spádovostí bourá jednu ze základních vymožeností polistopadového zdravotnictví - svobodnou volbu lékaře nebo nemocnice. Co znamená povinnost pro nemocnici přijmout pacienta, který tam patří? To jako ostatní ho přijmout nemusí? Samozřejmě že musí. A to nemluvím o tom, co bude s takovými nemocnicemi, které se jejich vlastníci rozhodnou na nezisková zařízení nepřevést. Vystaví stát vedle nich nemocnici novou a té stávající sebere smlouvu s pojišťovnami? Nebo ji rovnou znárodní?

Zkrátka, jedná se o bolševický paskvil, který je v rozporu snad úplně se vším, o co jsme od listopadu 1989 usilovali. (Potlesk poslanců ODS.) Pokud jste se rozhodli, soudružky a soudruzi, zestátnit české zdravotnictví, řekněte to rovnou. Možná by ale stálo za to ještě nechat chvíli krajům na to, aby daly tato zařízení do pořádku, a až potom vyhlásit nějaký nový "Vítězný únor".

Z tohoto důvodu se připojuji samozřejmě k návrhu na zamítnutí. (Potlesk poslanců ODS.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: S faktickou reakcí se hlásí poslankyně Anna Čurdová.

Poslankyně Anna Čurdová: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi pouze jednu faktickou poznámku směrem k vystoupení pana kolegy z ODS. S lidským zdravím a s lidským životem se nedá hazardovat. Nemůže být předmětem jakéhokoliv konkurenčního boje. V tom je ten obrovský rozdíl mezi vaší Modrou šancí a naším sociálně demokratickým programem. (Potlesk poslanců ČSSD.)

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Je přihlášen pan poslanec Jaroslav Krákora. (Ne.) Do podrobné, ale je tady obecná. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jozef Kochan. Pak paní poslankyně Zdeňka Horníková.

Poslanec Jozef Kochan: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, komplexní pozměňovací návrh pana poslance Jaroslava Krákory obsahuje závažné nedostatky jak v oblasti vnitrostátního práva, tak i v kompatibilitě k právu Evropského společenství. V současné době, když harmonizujeme naše právo s evropským, v tomto případě je to pravý opak.

Za prvé. K ustanovení částí I § 31 a k části IV - Změna zákona č. 48/1997 Sb., o veřejné zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Nejdříve k ustanovení části I § 1 a 2 ve spojení s § 31.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení poskytuje nejen ústavní péči, ale může poskytovat i ambulantní péči, popřípadě vykonávat další doplňkovou činnost. Podle ustanovení § 2 odst. 1 tohoto návrhu zákona může veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení ve smyslu tohoto návrhu zákona zřídit pouze Česká republika nebo územní samosprávný celek - obec nebo kraj.

Právo Evropského společenství neupravuje, jak by měl vypadat sociální systém členského státu Evropské unie, včetně systému poskytování zdravotní péče. Tento systém však musí být nastaven tak, aby nezakládal rozpor s právem Evropského společenství, zejména pravidly vnitřního trhu. Veškeré odchylky od těchto pravidel musejí být náležitě ospravedlněny.

Z hlediska uvedených obecných požadavků práva Evropského společenství jsou problematická následující ustanovení.

1. Návrh zákona ukládá všem zdravotním pojišťovnám povinnost uzavřít s veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením neprodleně po jeho vzniku smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče.

***