Neautorizováno !

(15.00 hodin)
(pokračuje Janeček)

Druhým problémem je způsob odměňování, protože 16třídní tarifní systém, o kterém v podstatě rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví, tedy orgán, který není zodpovědný za výsledek hospodaření jednotlivých zdravotnických zařízení, může kdykoliv - a řekněme si to otevřeně, například před volbami - zvyšovat tyto platby a vlastně dostávat zdravotnická zařízení do velmi obtížných ekonomických situací. Oba tyto nešvary si však tento návrh zákona podržel, to je jak účetní osnovu, tak způsob odměňování.

Kromě toho tento návrh koliduje s návrhem zákona o zdravotnických zařízeních a veřejných službách ve zdravotnictví a změně některých zákonů, tak jak je v současné době zpracováván a rozesílán do připomínkového řízení Ministerstvem zdravotnictví.

Čili já rozumím tomu, že je tady politická vůle ten návrh zákona přijmout, ale na druhé straně bych byl nerad, kdybychom říkali, že tím byl vyřešen nějaký systémový problém našeho zdravotnictví. Nebyl tím vyřešen, protože k tomu, aby byl vyřešen, bychom museli nastavit úplně jiná kritéria. Museli bychom říci, že garantem dostupnosti zdravotní péče není zdravotnické zařízení, protože je neziskové, ale protože je nejlepší. My bychom měli konečně začít hodnotit kvalitu, a jestliže zdravotnické zařízení není nejlepší, tak by nemělo mít nárok na smlouvu jen kvůli tomu, že je zřízeno jako neziskové. Není tady hodnocena právě ona průběžná kvalita.

Víte, že když jsme se bavili o možnostech získání toho, kdo bude garantem dostupnosti, tak tady jednoznačně - Poslanecká sněmovna to před lety na můj návrh přijala - zvítězila myšlenka výběrových řízení. Tato myšlenka se znovu objevuje v onom citovaném návrhu zákona, který v současné době připravuje Ministerstvo zdravotnictví. Čili z hlediska systémovosti by bylo samozřejmě nejvhodnější počkat na onen vládní návrh a tyto dva návrhy nějakým způsobem skloubit tak, abychom potom v onom novém návrhu nemuseli novelizovat tento.

Tolik můj komentář k této navrhované právní úpravě. Já jako zpravodaj budu samozřejmě sledovat diskusi. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Janečkovi. To byl první vystupující v obecné rozpravě. Mám tu písemné přihlášky do obecné rozpravy. Já je přečtu. Je to paní poslankyně Lucie Talmanová, pan poslanec Petr Tluchoř, Jaroslav Krákora, Jozef Kochan. To jsou přihlášky do obecné rozpravy.

Jako první vystoupí paní poslankyně Lucie Talmanová. Připraví se pan poslanec Petr Tluchoř.

Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení předkladatelé, dámy a pánové, nestává se mi to příliš často, ale na úvod svého projevu, který bude mnohem kratší, než měl původně být, mi dovolte poděkovat svému předřečníkovi, zpravodaji tohoto zákona, se kterým se ztotožňuji ve všech výhradách, poznámkách a konstatacích, které k tomuto zákonu zde učinil, s jednou jedinou výjimkou. Nedomnívám se, že by komplexní pozměňovací návrh, tak jak byl přijat ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, byl opravdu natolik výrazným zkvalitněním, že bychom mohli prohlásit, že sněmovní tisk číslo 810 ve finální podobě přispěje k řešení tristního stavu českého zdravotnictví.

V rozpravě při prvním čtení tohoto sněmovního tisku, tohoto návrhu zákona, jsme myslím vyjádřili veškeré svoje pochybnosti se samotnou filozofií tohoto návrhu, takže nebudu opakovat, že tuto filozofii nepovažujeme za příliš šťastné řešení, že jsme přesvědčeni, myslím tím poslanecký klub, který zde reprezentuji, že namísto toho, aby zákon respektoval realitu spočívající v existenci pluralitního systému poskytovatelů ústavní péče s celou řadou právních forem státních a nestátních zdravotnických zařízení a stanovil všem typům zdravotnických zařízení omezení garantující dostupnost a především kvalitu péče, zachování potřebného rozsahu sítě a ochranu majetku státu v rámci procesu transformace lůžkové péče - protože i na toto jsme ochotni přistoupit, že toto bylo jednou z ambicí předkladatelů - snaží se naopak touto cestou vtěsnat všechny odlišné právní formy, které teď existují, do jedné jediné formy veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení.

V rozpravě při prvním čtení jsme zde vedli dlouhou polemiku o ústavnosti nebo neústavnosti této předlohy. V tom jsem se opírala i o vyjádření vlády k tomuto poslaneckému návrhu zákona, tak jak je obsažen ve sněmovním tisku 810. Já jsem stále přesvědčena, že tento návrh zákona je v rozporu s naším ústavním pořádkem, že obsahuje řadu věcných, organizačních a ekonomických nedostatků, a z mého pohledu je komplexní pozměňovací návrh k tomuto tisku neodstraňuje. To je také fakt, že je legislativně nepřípustnou novelou zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, kterou ani nezrušuje, ani nemění. To se také v komplexním pozměňovacím návrhu nepodařilo odstranit.

Dámy a pánové, já vím, že bezpochyby zde proběhne velmi široká obecná rozprava a posléze i podrobná, kde nám budou předkládány další a další pozměňovací návrhy, které neprošly výborem pro sociální politiku a zdravotnictví. Několik jich už máme na stole. Ale mým zásadním problémem v tuto chvíli je nepřítomnost ministryně zdravotnictví. Jsem si vědoma, že předkladatelem tohoto sněmovního tisku není Ministerstvo zdravotnictví, i když zástupce předkladatelů pan doktor Krákora řekl, že u komplexního pozměňovacího návrhu, tak jak byl přijat výborem pro sociální politiku a zdravotnictví a který má být základem dnešního projednávání, tomu tak v podstatě je, neb tento komplexní pozměňovací návrh označil za společné dílo Ministerstva zdravotnictví a České lékařské komory. 7. června letošního roku Ministerstvo zdravotnictví rozeslalo do připomínkového řízení návrh zákona o zdravotnických zařízeních a veřejných službách ve zdravotnictví a změně některých zákonů. Nejsem si vědoma, že by Ministerstvo zdravotnictví tento návrh zákona z tohoto připomínkového řízení stáhlo nebo že by paní ministryně rezignovala na ambici tento zákon předložit. Opět je mi strašně líto, že při projednávání tak velmi zásadní změny v systému poskytování zdravotní péče v České republice paní ministryně není přítomna.

Její představa, tak jak se s ní můžeme všichni seznámit v podobě věcného záměru zákona o zdravotnických zařízeních, je následující: "Je třeba zajistit účelnou organizaci zdravotnických služeb s posílením role krajů a obcí. Kraje budou zodpovídat za zajištění potřebné kapacity zdravotní péče na svém území. Vzhledem k tomu, že je navrhována zodpovědnost kraje za dostupnost zdravotní péče na svém území, stanoví se právo kraje na vyhlašování výběrových řízení a na rozhodování o jeho výsledku. Ministerstvo zdravotnictví stanoví povinnost vyhlásit výběrové řízení na vysoce specializovanou péči a na péči v odborných léčebných ústavech lázeňských zařízení."

S tím nelze než souhlasit, ovšem dnes máme před sebou zákon, který zcela ignoruje a eliminuje institut výběrového řízení, který ukládá zdravotním pojišťovnám kontraktační povinnost uzavřít smlouvu s nestátním neziskovým, respektive pardon, neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením, který vznik tohoto zdravotnického zařízení, resp. roli zřizovatele omezuje pouze na stát a kraj, resp. obec.

Takže mým prvním návrhem, kterým se odvolávám na proběhlou obecnou rozpravu v prvním čtení, je opět návrh na zamítnutí tohoto zákona, protože tento zákon nejenže neřeší všechny problémy českého zdravotnictví, jak je zde popsal zpravodaj, ale de facto vytváří novou síť státních zdravotních zařízení a zcela eliminuje jakoukoliv konkurenci a smysluplnost poskytování lůžkové zdravotní péče v systému českého zdravotnictví. O tomto návrhu se bude hlasovat až ve třetím čtení, takže jako doplňující návrh navrhuji, abychom po obecné rozpravě nebo před ukončením obecné rozpravy projednávání tohoto tisku přerušili do doby přítomnosti ministryně zdravotnictví, která by nám měla sdělit, protože podporuje návrh zákona, sněmovní tisk 810, jak je toto v souladu s jejím vlastním návrhem zákona o zdravotnických zařízeních. Bohužel se nemůžeme odvolat na koncepci zdravotnictví, neb tuto neznáme.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Paní poslankyně, vy jste navrhovala přerušit před ukončením obecné rozpravy, ale když je přerušení, musí být řečeno do kdy.

***