Neautorizováno !

(14.30 hodin)
(pokračuje Frank)

Já to považuji za krajně nešťastnou formulaci, protože lze v každém případě zvlášť následně vést spory o tom, zda byly obě - a dokonce ta jedna z nich může být spekulativní - podmínky naplněny.

V návrhu zákona je uvedeno velmi nejednoznačně a v podstatě není zřejmě jasné, jak se bude v praxi prokazovat, co je a co není utajovanou informací. Z textu návrhu zákona je i zřejmé, že nebyl asi dostatečně zvážen rozsah nebo charakter informací, které je úřad oprávněn bezplatně požadovat, a to zejména po právnických a fyzických osobách. Mají-li to však opravdu být jakékoli informace, což ze samotného textu nevyplývá, dovolím si říci, že nejsou dány ani žádné záruky, že budou dány informace jakéhokoli druhu. Mám pocit, že v návrhu zcela chybí i větší ochrana této skupiny osob před možná - nazvu to tak - neodůvodněným obtěžováním ze strany státu.

Já to připomínám proto, že takovýchto formulací je v návrhu zákona více, a opakuji, že se asi nedají napravit pozměňovacími návrhy.

Nebudu podávat návrh na vrácení k přepracování ani na zamítnutí, ta vůle k tomu prostě není, ale chci vám pouze oznámit, že osobně jsem přihlášen do podrobné rozpravy, kde jsem sice předložil písemné pozměňovací návrhy, které si dovolím ještě upřesnit. V této chvíli děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Jste vlastně jediný, kdo se… Prosím, pan poslanec Klas také do obecné rozpravy.

Poslanec Jan Klas: Děkuji, pane předsedo. Návrh zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, který máte na lavici pod tiskem č. 880, se konečně dostal k projednání ve Sněmovně, kdy jsme museli posouvat termín účinnosti stále platného zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných informací, v posledních dvou letech nejméně třikrát, což už samo o sobě svědčí o tom, že se jedná o poměrně složitou a úzce specializovanou problematiku.

Při schvalování prvního zákona v červnu 1998 se prosadila varianta, která je v některých bodech přísnější než podobné úpravy v ostatních státech NATO. Při jednání s našimi zahraničními kolegy, poslanci parlamentů států NATO, jednoznačně vyplynul závěr, že poslanci obecně, ale i poslanci-členové komisí, kteří kontrolují zpravodajské služby, nejsou prověřováni, a přitom u nás se jedná celkem o prověření sedmi poslanců, kteří kontrolují Bezpečnostní informační službu, sedmi poslanců, kteří kontrolují Vojenské obranné zpravodajství, čtyř poslanců, kteří pracují v komisi, která pracuje s materiály Státní bezpečnosti, a pět poslanců v rámci komise pro kontrolu používání operativní techniky Policie České republiky.

Na moji otázku při jednání se zahraničními kolegy, proč nejsou prověřováni, byla odpověď velice jednoduchá. Mají totiž mandát od voličů a za jejich bezúhonnost a bezpečnostní spolehlivost nese veškerou zodpovědnost ta politická strana, která je do kontrolních komisí nominovala. A samozřejmě jejich soukromý život v případě, že by zatajili některá fakta, zároveň kontrolují všudypřítomná média. Přitom tito poslanci - převážně je to v Německu a v Itálii - mají několikanásobně vyšší kontrolní pravomoci, než máme my, kteří jsme držiteli osvědčení na nejvyšší stupeň utajení, to znamená přísně tajné.

Tento nejvyšší stupeň utajení nám byl stanoven samotnými zpravodajskými službami. Za sedm let, dámy a pánové, co vykonávám funkci předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti BIS, jsem nikdy s informací na stupni "přísně tajné" nepracoval. Asi třikrát jsem byl seznámen s informací na stupni "tajné". Převážná část informací je na stupni "vyhrazené" a "důvěrné". Tady sami vidíte, že současný systém není nastaven optimálně. Proto je nutné upravit některé citlivé pasáže zákona do rozumné podoby.

Hlavními problémovými místy předloženého zákona je § 14, který obsahuje výčet bezpečnostních rizik, a především § 58, který stanovuje zvláštní přístup k utajované informaci a obsahuje celou řadu sporných odstavců, především odstavec 11. Já se k těmto odstavcům vrátím v podrobné rozpravě.

Přestože výbor pro obranu a bezpečnost požádal svým usnesením předsedu vlády, aby nový zákon obsahoval tzv. veřejnostní kontrolu, předložený zákon tuto žádost ignoruje. Proto bude potřeba tuto práci, bohužel na úkor našeho času, udělat tady a teď ve Sněmovně. Po tom, co jsme mohli sledovat v médiích, ale i po tom, co jsem já prožil osobně v rámci dvojího prověřování ze strany Národního bezpečnostního úřadu, poprvé v roce 1999, podruhé v roce 2004, vás velmi žádám o podporu právě těch pasáží, které se budou částečné kontroly Národního bezpečnostního úřadu týkat.

Určitým pozitivem návrhu nového zákona je zavedení lhůt pro vydání osvědčení fyzickým a právnickým osobám. Dnes platná právní úprava dává prostor NBÚ pro téměř nekonečné natahování času pro šetření požadovaných úkonů. Na druhé straně ale i k neuvěřitelným zkrácením tohoto šetření. Znám příklady z praxe, kdy na stejný stupeň, stupeň "přísně tajné", byl jeden člověk prověřován tři a půl měsíce a za tři a půl měsíce dostal osvědčení na nejvyšší stupeň utajení, druhému člověku to trvalo 19 měsíců. Samozřejmě sami vidíte, že to není nastaveno dobře.

Rozumným se také jeví návrat k soudnímu přezkumu na základě podání žaloby v těch případech, kdy NBÚ osvědčení odmítne vydat. Dosavadní kolegium státních zástupců bylo pouze provizorní institucí a je dobře, že nový zákon ji vypouští.

Problémů k řešení je poměrně dost, a proto je bude třeba v rámci druhého čtení napravit. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo dál do obecné rozpravy? Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Žádný návrh na vrácení návrhu zákona do výboru tuším nezazněl. To si jenom kontroluji u zpravodaje pana poslance Klase. Nezaznělo nic, takže můžeme začít rozpravu podrobnou. A do podrobné rozpravy se opět přihlásil pan poslanec Václav Frank a pak pan poslanec Macháček.

Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, děkuji. Já bych se chtěl kolegyním a kolegům omluvit, protože jsem předložil písemně pozměňovací návrhy k danému zákonu, ale protože jsem si uvědomil, že je potřeba některé věci upravit, prosil bych načíst nové znění na druhé stránce, které se týká § 82 a 124.

Navrhuji proto, aby § 82 měl nový text tohoto znění: "Podmínku bezúhonnosti splňuje fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu nebo trestného činu vztahujícího se k ochraně utajovaných informací, pokud se na ni nehledí, jako by odsouzena nebyla."

Dámy a pánové, navrhuji to proto, že je to stejný text s § 8, a i když jde trochu o jinou souvislost, myslím, že není důvod k jinému rozsahu a odlišné definici.

***