Neautorizováno !

(14.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

Je tady pan poslanec Václav Grüner? Je. Prosím, pane poslanče, já bych vás požádal, abyste nám k jednání výboru ještě něco řekl.

Poslanec Václav Grüner: Vážený pane předsedo, vážený zástupce vlády, dámy a pánové, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví na své 37. schůzi konané dne 25. května 2005 projednal návrh poslanců Františka Beneše, Jaroslava Gongola, Miroslava Opálky a Svatomíra Recmana na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 894. Po odůvodnění zástupce skupiny předkladatelů Miroslava Opálky, zpravodajské zprávě poslance Grünera a po rozpravě výbor pro sociální politiku a zdravotnictví nepřijal žádné usnesení.

Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám písemné přihlášky, takže hlásíte se rovnou do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.

Poslanec Václav Grüner: Děkuji za slovo. S návrhem novely zákona číslo 155/1995 Sb. jsem vyslovil svůj nesouhlas již v prvém čtení a nic na mém stanovisku nezměnilo ani projednávání ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Kdybych pominul většinu výhrad, které jsem v prvém čtení uváděl, dvě základní pominout nemohu.

Ano. Souhlasím s názorem předkladatelů, že došlo k určité nespravedlnosti při výpočtu vdovských důchodů, které byly vypočteny před 1. 1. 1996, ale nesouhlasím s odhadem dopadu navrhované úpravy na státní rozpočet ve výši 30 milionů korun, jak předkladatelé uvádějí. Podle výpočtu pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí by změna platila celkem pro 85 tisíc vdov a v prvém roce by to představovalo částku kolem 400 milionů korun.

Druhá moje výhrada se týká skutečnosti, že existuje pravidlo, že každá napravená nespravedlnost plodí nespravedlnosti další, a tím tento proces napravování vlastně nikdy nekončí. Jsem přesvědčen, že tento návrh je nesystémový a všechny tyto nespravedlnosti může odstranit teprve návrh nové důchodové reformy.

Z těchto důvodů dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Zazněl návrh na zamítnutí. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Prosím pana poslance Beneše. Bude reagovat.

Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Já se pokusím jenom krátce reagovat. V České republice odchází každoročně do důchodu kolem 29 tisíc vdov. Je tedy vyměřováno kolem 29 tisíc vdovských důchodů. Jestliže mluvíme o tom období, které jsem zmiňoval, a mluvíme o období, které je v § 69 zákona o důchodovém systému řešeno mimořádným způsobem, dokonce retroaktivně, protože v roce 1996 se zavedly vdovecké důchody a zavedly se zpětně od toho roku, tak v tom paragrafu je také uvedeno, že nárok na vdovský důchod podle odstavce 1 vznikne jen v případě, že manžel vdovy zemřel po 31. prosinci 1990. To znamená, že už v roce 1995 byli zákonodárci ochotni se vrátit k některým nespravedlnostem.

Jestliže u nás ročně získává nárok na vdovský důchod asi 29 tisíc žen, tak lze oprávněně předpokládat to, co jsem uváděl na počátku - jestliže na počátku toho období součet vdovského důchodu sólo a součet důchodu starobního činil onu hranici, že omezení, které by bylo nespravedlivé proti tehdy platnému souběhu, by bylo v minimálním počtu případů. Zcela výjimečně, mimo statistický soubor náhodného rozdělení. Souhlasím s tím, že od roku 1993 do roku 1995 se tento zákon může týkat několika desítek tisíc žen. Podle mých předpokladů je ta částka asi poloviční.

Nedivil bych se proto také, kdyby z důvodu, že prý chybějí v důchodovém systému peníze, někdo předložil návrh, abychom onu částku, symbolickou pravda, 400 korun, ponížili. To si představit dovedu. Nechápu důvod, který zde byl uveden, jako důvod, který by měl být rozhodující pro naši sněmovnu.

To je vše, co k tomu mohu říci. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Prosím, hlásí se pan poslanec Opálka.

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně, abych krátce reagoval na slova zpravodaje. Kdybychom vzali v úvahu, že přepočtená částka opravdu činí 400 tisíc korun, tak spočítejte, kolikrát se vejde do 10,7 miliardy, které byly vybrány za rok 2004 za důchody.

Druhá poznámka. Pokud se jednou nespravedlností neodstraní spravedlnosti jiné, musím říci, opravňuje nás, když máme možnost odstranit nespravedlnost jednu, tuto neodstranit, protože se nedostane na druhé?

Třetí poznámka. Nevím, jestli by se panu zpravodaji tyto argumenty tak lehce říkaly do očí těm vdovám, které roky čekají na to, jestli si někdo této nespravedlnosti všimne. V této sněmovně a do techniky se to říká lehce. Ale v té konfrontaci je to horší.

Myslím si, že tato sněmovna a předchozí sněmovny přijaly řadu odškodňovacích zákonů a vůbec jim nevadilo, že se jedná i o miliardy korun. Přimlouvám se tedy za to, aby návrh na zamítnutí ve třetím čtení nebyl podpořen.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě se hlásí do obecné rozpravy pan poslanec Grüner.

Poslanec Václav Grüner: Pane předsedo, vaším prostřednictvím bych chtěl vzkázat panu poslanci Opálkovi, že jsem říkal 400 milionů, ne 400 tisíc. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo dál? Pan poslanec Opálka.

***