Neautorizováno !

(12.00 hodin)
(pokračuje Kučera)

Jenom, když se podíváme do krátké minulosti zpátky, v roce 2003 byl dvakrát novelizován, v roce 2004 třikrát novelizován a letos, v roce 2005, je to již druhá novela, kterou má Poslanecká sněmovna schvalovat. Zatímco ještě v roce 1999 zákon o zemědělství měl přibližně jednu stránku paragrafovaného textu, dneska je to již třináct stránek paragrafovaného textu, novela tam přidává dalších pět až šest stránek paragrafovaného textu a ve schválených pozměňovacích návrzích ze zemědělského výboru přibývá dalších pět stránek paragrafovaného textu.

Přestože zákon připravilo Ministerstvo zemědělství, je to, že doporučilo přijetí dalších 44 pozměňovacích návrhů, jasný důkaz, že to bylo přepraveno velice špatně, že je to děláno horkou jehlou na koleni a že z toho nemůže nic dobrého vzejít. A to se vracím k té výtce, kterou tu říkal kolega Papež, že snaha obejít připomínkové řízení, klasický legislativní proces, se nám zde pravděpodobně velice brzy a hodně vymstí. O tom se zpravodaj nezmínil. Nezmínil se také o tom, že při projednávání v zemědělském výboru byl vážným způsobem porušen jednací řád.

Jen veliký politický naivka si může myslet, že zákon je tu od toho, aby detailně ošetřil všechno, co podnikatel nebo člověk ve svém životě může dělat a co nesmí dělat. Bohužel socialisté již několik let ve vládě jdou právě touto cestou. Proto jsme svědky enormního nárůstu zákonů, zákony jsou nepřehledné, často protichůdné. Jsou nepřehledné jak pro právníky, tak pro soudce, ale především pro obyčejné normální lidi. Naši zemědělci se bohužel také do této oprátky ze spleti zákonů dostali.

Pokusil jsme se objasnit možnosti podnikání v zemědělství. Dal jsem písemnou interpelaci na ministra zemědělství, abychom informovali naše kolegy zemědělce alespoň o tom, když něco poruší, za co jsou vystaveni sankcím finančního charakteru, abychom sumarizovali tyto sankce, kterým jsou vystaveni. A dámy a pánové, mám zde před sebou odpověď ministra zemědělství. Je to osmdesát stran tabulkového textu, kde jsou sankce pro zemědělce uvedeny, co když neudělají, ve finančním vyjádření. Bohužel vám ještě musím říci, že těchto osmdesát stran textu sankcí pro naše zemědělce není výčet konečný. Není vůbec výčet konečný, protože tam ještě řada dalších věcí chybí, a budu znovu žádat ministra zemědělství o doplnění tohoto seznamu, abychom alespoň v něčem měli jasno.

Samozřejmě, že tento soubor sankcí vůbec neodstranil problémy našich zemědělců. Ba právě naopak. Ústřední úředníci jsou v postavení, přeženu to, až jakýchsi otrokářů a farmář prakticky netuší, ze které strany a kým bude zastřelen nebo zlikvidován. Samozřejmě, že trošičku přeháním, ale ve vztahu k tomu závažnému, co máme před sebou, přeháním relativně velice málo. Faktem zůstává, že ústřední úředníci nehledají cesty, jak by to mohlo jít lépe a snadněji. Velká část zemědělských dotací neslouží rozvoji zemědělských farem a zpracovatelských podniků, ale pochybným osobním zájmům ústředních úředníků a jejich blízkých osob. A bohužel především o tom je dnešní zákon o zemědělství a dnešní zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu.

Pokud se chvilku zastavím u zákona o zemědělství, který by měl opravdu vytvářet rámec pro stabilitu a rozvoj podnikání v zemědělství, tak se bohužel musím přiklonit k tomu názoru, který zde již byl prezentován, že novela dále prohlubuje násilnou propast mezi vlastníkem pozemků a uživatelem, což buduje velký rizikový faktor samotné existence českého zemědělství. Vládní zemědělská politika žene konflikt mezi snahou vybudovat velkostatky z majetku vzniklého okradením oprávněných osob a je možné nebo pravděpodobné, že donutí tímto postupem majitele půdy k hromadnému výprodeji této půdy cizincům. To není smysluplná cesta pro české zemědělství.

Druhé, čím se novela zákona o zemědělství především zabývá, je evidence zemědělského podnikatele a jeho hospodářských výsledků. Tato evidence, dámy a pánové, jde daleko nad rámec potřeb státu a nabízí zde možnost pro ty, kteří budou spravovat tyto informace, k jejich zneužívání, a proto i k případné likvidaci podnikatelských subjektů. Po kritice, kterou jsem zde na toto téma v prvním čtení přednesl, sice došlo k úpravám textu, ale vůbec ne k takovým úpravám, aby zneužívání těchto informací bylo zabráněno nebo eliminováno zásadním způsobem. A to je další důkaz, že tvůrci tohoto zákona chtějí mít tyto nástroje k dispozici a chtějí mít možnost likvidovat zlobivé podnikatele v této sféře.

Je mi bohužel velice líto, že již rok leží u Ústavního soudu stížnost, která napadá některé klíčové body zákona o zemědělství. A rozhodnutí Ústavního soudu by nám mohlo napomoci hledat cestu správným směrem, kudy by se legislativa v zemědělství měla ubírat.

Tolik několik slov k zákonu o zemědělství.

Hlavní páteř financování, a tedy i faktické existence našich zemědělců se skrývá v zákonu o Státním zemědělském intervenčním fondu. Bohužel si myslím a jsem přesvědčen, že právě tento zákon je zárodkem všech neduhů našeho zemědělství, a pokusím se vám to zde vysvětlit.

Pro ty, kteří nejsou zcela dobře informováni, několik vět na prezentaci SZIFu. Ročně tento fond má rozpočet přibližně dvacet miliard korun. Z toho jedna miliarda tvoří správní výdaje a devatenáct miliard různými způsoby rozděluje. To znamená, že již můžete posoudit, jak ta administrativa průběhu financí k zemědělcům je drahá.

Intervenční fond řídila do předminulé novely meziresortní komise, ale všechny pravomoci byly pak předány pouze do rukou ředitele fondu.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás chvilku přeruším a požádám sněmovnu o klid. Myslím, že vy sám jste uvedl, jak je to důležitá norma, a přesto se zástupci téměř všech politických klubů baví, a myslím si, že o jiných věcech, než je předložený tisk 846. Takže bych poprosil kolegy nalevo, napravo i ve středu, aby vás nechali v klidu domluvit. Děkuji.

Můžete pokračovat.

Poslanec Miloslav Kučera: Děkuji vám, pane předsedající. Rozpočet SZIFu schvalovala Poslanecká sněmovna, a byl tedy podroben veřejné kontrole. To již neexistuje a žádná veřejná ani podobná kontrola na SZIFu není možná. Skončila i kontrola od vlády, která schvalovala organizační strukturu a měla tak řídicí pravomoci. Dnes již nemá. Členové dozorčí rady jsou ze zákona vázáni mlčenlivostí naprosto o všem, co se v souvislosti s fondem dozvěděli, a tak je činnost dozorčí rady naprosto vyprázdněná.

Veškeré pravomoci má osobně ředitel fondu. Může nakupovat, prodávat, dopravovat, skladovat a zpracovávat zemědělské výrobky a potraviny, a to buď sám, prostřednictvím fondu, nebo si k této činnosti vybere jiné osoby na základě jím vyhlášeného výběrového řízení. Ale pozor, dámy a pánové, na výběrová řízení tohoto fondu se nevztahuje zákon o veřejných zakázkách. A mluvíme zde o miliardových zakázkách za státní peníze. Pokud nevěříte, podívejte se prosím na příslušné paragrafy.

Fond nemusí svůj majetek využívat jen k plnění funkcí fondu podle zákona o SZIFu a nakládat s ním hospodárně a chránit jej proti ztrátě a poškození. Takovéto ustanovení bylo ze zákona vypuštěno a dnes může fond, tedy ředitel fondu, nakládat se svěřenými prostředky zcela libovolně a vždy je to v souladu se zákonem. Ředitel fondu může dokonce dle své libovůle odpouštět vracení neprávem poskytnutých dotací. Slyšíte dobře. To je krásná funkce! Fond neboli ředitel fondu může nejenom prodávat, ale "jiným způsobem převádět" intervenčně nakoupené výrobky a potraviny nebo z nich zpracované výrobky a potraviny. Ředitel fondu může tedy darovat komukoli cokoli a vždy to bude v souladu se zákonem.

***