Neautorizováno !

(12.00 hodin)
(pokračuje Langer)

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 71. Ptám se, kdo je pro, vrátit tento návrh zákona výboru k novému projednání. Kdo je proti?

Konstatuji, že z přítomných 151 pro návrh 61, proti 35. Tento návrh nebyl přijat.

Tím končím druhé čtení tohoto návrhu zákona.

Dalším bodem našeho programu je bod číslo

Z pověření vlády tento návrh uvede místopředseda vlády pan Martin Jahn, případně ministryně školství Petra Buzková. Prosím, pane místopředsedo, ujměte se slova.

Místopředseda vlády ČR pro ekonomiku Martin Jahn: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, ve druhém čtení vám dnes předkládám zákon o veřejných výzkumných institucích. Tímto zákonem je do českého právního řádu zaváděna nová forma právnické osoby - veřejná výzkumná instituce, která umožní efektivnější využití finančních prostředků a majetku, zlepšení spolupráce vědeckých a výzkumných institucí s privátním sektorem a zvýší objem prostředků v českém výzkumu a vývoji a také zlepší podmínky pro převod výsledků výzkumu a vývoje do praxe.

Návrh zákona byl dne 22. dubna 2005 projednán výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Navržené změny upřesňujícího charakteru byly schváleny ve formě komplexního pozměňovacího návrhu. Všechny navržené změny byly předem konzultovány s předkladateli a dotčenými subjekty. Komplexní pozměňující návrh je tedy výsledkem konsensu a má i mou podporu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane místopředsedo. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 857/1. Prosím zpravodaje výboru kolegu Vladimíra Koníčka, aby nás informoval o jednání a závěrech výboru.

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu se vládním návrhem zákona o veřejných výzkumných institucích zabýval dne 20. dubna 2005 a po odůvodnění náměstkem místopředsedy vlády doktorem Blažkou, náměstkem ministryně školství doktorem Kolářem, mé zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona ve znění, které máte uvedeno ve sněmovním tisku 857/1.

Protože se jedná o komplexní pozměňovací návrh, doporučuji, abychom vzali tento komplexní pozměňovací návrh za základ jednání a pozměňovací návrhy byly podávány k němu.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji za vystoupení zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu - a zřejmě bychom měli považovat váš návrh za procedurální. Nebo chcete o něm nechat hlasovat? Považoval bych to za jistější pro vás a pro vaši práci, pane zpravodaji.

Dobře, takže bychom rozhodnutím v procedurálním hlasování učinili závěr, který by znamenal vzít usnesení výboru podle sněmovního tisku 857/1 za základ dalšího projednávání tohoto návrhu zákona. Pro jistotu vás odhlásím a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Přikročíme k hlasování.

Zahájil jsem hlasování číslo 72. Kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem, tedy aby sněmovní tisk 857/1 byl vzat za základ našeho dalšího jednání? Kdo je proti?

Z přítomných 101 pro návrh 95, proti 1. Návrh byl přijat.

Pan kolega Koníček bude mít jednodušší práci.

V rámci obecné rozpravy sděluji, že mám dvě písemné přihlášky - pana kolegy Fischera a pana kolegy Břetislava Petra. Prvnímu jmenovanému uděluji slovo.

Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, než přejdu k věci, abych se zde zmínil o tom, že současně s naším jednáním, které velmi významně může ovlivnit rozvoj naší vědy, probíhá mezinárodní konference organizovaná společností Česká hlava, která má název "Věda a technika - budoucnost Evropy", a dopolední téma "Zodpovědnost vlád za rozvoj vědy a techniky" a odpoledne "Věda, trh a průmysl", kde má vystoupit řada osobností, mimo jiné také přítomný pan místopředseda vlády Martin Jahn, paní ministryně Buzková a další. Doufám, že obě tato jednání přispějí skutečně k rozvoji a zlepšení situace naší vědy.

Bohužel v době, kdy bylo první čtení tohoto návrhu zákona, jsem byl sklácen chřipkou, a proto si dovolím zde přednést několik poznámek, ke kterým jsem se chystal tehdy, a upustím od úmyslu podávat pozměňovací návrhy, protože je skutečností, že tyto zákony jsou dostatečně silně provázány a jejich změny a úpravy by do toho asi vnášely zmatek a komplikace. I když mám k některým částem těchto zákonů nebo hlavně toho základního řadu výhrad, tak považuji za vhodné, aby byl zákon schválen v té podobě, v jaké byl předložen, a potom život ukázal, kde je potřeba provést úpravy, o jejichž potřebě v budoucnu nepochybuji.

Můj vztah k tomuto zákonu je trochu zvláštní, možná nenazval bych to střetem zájmů, protože mým jediným zaměstnavatelem za celý život byla Akademie věd. 1961 až 1970 to byla Slovenská akademie věd a potom od roku 1971 do odchodu do důchodu v roce 2002 to byla Československá a Česká akademie věd. To, o čem se zde jedná, jsem měl dostatek možností poznat a vypěstovat si určitý vztah k vědě i k tomu, o čem dnes jednáme.

Tato transformace, kterou zde máme schválit, je skutečně velmi významná a hodně změní v životě našich vědeckých institucí. To, že se zavádí právní subjektivita, dává ústavům velké možnosti, ale také velkou odpovědnost a velké závazky. Je pro mne otázkou, protože na ústavu už nepracuji od doby, kdy jsem poprvé přišel do Parlamentu v roce 1998, jak jsou ústavy na tyto možnosti a také povinnosti, které z toho vyplynou, připraveny. Mám někdy dojem, že vcelku se tento návrh setkává s velkou podporou, ale v některých případech si myslím, že se to může podobat nadějím, které naši občané vkládali do kuponové privatizace - že se rázem stanou bohatšími nebo zbohatnou, a potom skutečnost se ukázala jiná.

Je třeba, aby v předstihu, než začne tento zákon platit, ústavy a pracoviště, kterých se to týká, posoudily, jaké mají své postavení ve vědě, jaké mají slabiny, jaké se pro ně otevírají příležitosti, ale také jaké bude nebezpečí s tím spojené. Je řada drobných problémů, které v zákoně nejsou osvětleny nebo vzpomínány, ale které mohou také vyvolat řadu konfliktů. Například byla vytvořena v předchozích desetiletích celá řada vědeckých areálů, kde třeba v jedné budově sídlí tři ústavy. Teď všechny tři ústavy budou mít právní subjektivitu, a kdo a jak bude spravovat tu budovu a různé služby? Bude se to také členit na tři, nebo bude společná, nebo se zase zařídí nový institut, který to bude mít, a v jaké vazbě bude s jednotlivými ústavy? To je takový administrativně-právní problém, řekl bych.

Co vidím jako pozitivum a sílu návrhu? V podstatě zakotvuje a kodifikuje svobodné bádání. Nemyslím, že situace by u nás byla nějak zvlášť obtížná nebo tragická, ale v historii takové případy nepochybně byly.

***