Neautorizováno !

(9.30 hodin)
(pokračuje Páralová)

Vyžádala jsem si další informace, protože samozřejmě u odborníků na školskou problematiku jsem s tímto problémem narazila a tvrdili, že to není možné, že by se to stalo. Skutečně tady paní píše, že její syn Pavel byl nejprve zařazen do přípravného stupně pomocné školy, a to v letech 1994 až 1997, poté byl osvobozen od školní docházky, navštěvoval stacionář, po odvolání proti rozhodnutí o osvobození od školní docházky byl opět zařazen na půl roku do přípravného stupně, od roku 1999 do roku 2002 absolvoval nižší stupeň pomocné školy, od roku 2002 do roku 2005 to bude střední stupeň pomocné školy, celkem to je šest roků. Nyní má ještě před sebou čtyři roky, ale podle současného znění zákona by to neměl absolvovat, protože mu to v srpnu bude 20 let.

To, že se náš stát nedokázal a někdy i nyní nedokáže postarat o vzdělávání těžce zdravotně postižených dětí, vedlo k tomu, že děti byly osvobozovány od povinné školní docházky ne proto, že by se nemohly vzdělávat, ale proto, že společnost nezajistila podmínky pro toto vzdělávání. Naštěstí se v této oblasti angažovaly církve a soukromá zařízení, takže se situace přece jen o něco zlepšila. Celý problém tím zdaleka nekončí, protože těžce postižené děti i po kompletním absolvování povinné školní docházky nemají dále kam postoupit. Chráněná pracoviště nejsou k dispozici, a pokud ano, jsou vhodná pro méně hendikepované občany. Pokud tyto děti budou muset školu opustit, zhroutí se jim celý smysl života, který jim docházka do školy mezi ostatní spolužáky každý den dávala. Ztratí se jim jistoty, které měly, ztratí se jim celý režim dne, který je pro tyto děti velmi nutný. Neumím si opravdu představit, co bude s těmito dětmi od září 2005, co s nimi budeme doma dělat.

Proto jsem si dovolila k tomuto zákonu, kde je také otevřen školský zákon, připravit pozměňovací návrh, samozřejmě v součinnosti s odborníky. Přečtu vám jej v podrobné rozpravě a poprosím vás o podporu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Vnímám její závěrečná slova jako přihlášku do podrobné rozpravy.

Nyní se ujme slova pan poslanec Milan Bičík, připraví se paní poslankyně Michaela Šojdrová, poté pan poslanec Karásek.

Poslanec Milan Bičík: Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych také já se ani tolik nezabýval novelou zákona 109, ale abych se krátce vyjádřil k pozměňovacímu návrhu, který byl přijat při jednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Ten pozměňovací návrh se skutečně týká úprav zákona 143 o platu a odměňování za pracovní pohotovost a zákona 563 z loňského roku, zákona o pedagogických pracovnících.

Jak zde bylo řečeno, podstatou jednoho ze tří bodů přijatého návrhu je zrušení příplatků pedagogům za přímou pedagogickou činnost nad stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti ve výši dvojnásobku, a teď pozor, průměrného hodinového výdělku. Druhým bodem tohoto návrhu je zrušení maximální hranice přímé pedagogické činnosti vykonávané pracovníky v průběhu týdne v souladu s nařízením vlády č. 75 z letošního roku a v souladu s § 23 odst. 3 zákona o pedagogických pracovnících. Třetím bodem je úprava ustanovení tohoto zákona o čerpání pracovního volna k dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků.

Já jsem přesvědčen, že jste se všichni podívali na elektronickou poštu, ve které jste obdrželi, alespoň podle návěstí, stanovisko odborového svazu pracovníků školství. Chtěl bych zdůraznit, že s ním plně souhlasím.

Krátce k tomu prvnímu návrhu. Já jsem pedagog, pracoval jsem i ve vedoucí pedagogické funkci a jsem velmi často v terénu na školách. Mohu potvrdit, že značnému počtu ředitelů školu stanovení zákona 143, ta novela § 8a, dělá v současné době potíže vzhledem k objemu limitu mzdových prostředků. V řadě případů pak dochází k tomu, že aby "vyšli" se svými prostředky, přistupují ke snížení nenárokových složek, tedy motivačních složek platů. V tom skutečně vidím minus. Faktem ale je, že když jsme tento návrh prohlasovávali 30. června loňského roku v této Sněmovně, tak si myslím, že si všichni uvědomovali, co tento návrh znamená. To, že byl schválen, jednoznačně znamená také to, že byl podložen přinejmenším částí koalice.

Co tím chci říci? V tomto směru plně souhlasím s panem zpravodajem Bartošem, který hovořil o tom, že v podstatě vláda řekne A, rozhodne se zlepšit platové podmínky pedagogů, ocenit jejich práci vykonávanou nad normální rozsah přímé pedagogické činnosti, měla by skutečně říci i to druhé písmeno abecedy B, které říká, že by ho měla materiálně zabezpečit.

K druhému bodu. Chtěl bych vás poprosit, abyste se nad tím zamysleli. Tady myslím není žádné opodstatnění. Představte si - a znovu na to upozorňuji, že tento pozměňovací návrh vlastně ruší maximální hranici přímé pedagogické činnosti pedagogů během jednoho týdne. Současné dikce zákona hovoří o tom, že nad rámec vyučovací povinnosti, stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti, může ředitel pedagogickému pracovníkovi další čtyři hodiny nařídit a další dvě hodiny s ním dohodnout. Co to znamená? Zrušení čísla 2 po dohodě v podstatě znamená, že dohodnout, a to z různých důvodů, které může mít jak pan ředitel, tak pedagogický pracovník, se kterým jedná, může dojít k tomu, že přímá pedagogická činnost bude vykonávání nikoli podle nařízení vlády, které vychází z dlouholetých zkušeností o náročnosti pedagogické práce jednotlivých pedagogických pracovníků, ale prostě a dobře podle potřeby třeba pracovníka materiálně se zabezpečit, podle potřeby pana ředitele zabezpečit provoz školy bez ohledu na děti, bez ohledu na kvalitu jeho práce.

A pokud se týká třetího ustanovení, ustanovení, které se týká úpravy čerpání pracovního volna k dalšímu vzdělávání pracovníků, skutečně tam je problematické vyjádření v části tohoto návrhu. Prosím vás, abyste si tuto část pozměňovacího návrhu dobře přečetli a promysleli si možné důsledky.

Nechci dále rozebírat, co to je jedna vyučovací hodina, co je to ten týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti, co to je průměrná mzda, co to je cena jedné hodiny anebo co to je průměrná cena jedné hodiny týdenní pracovní doby. Materiál jste k tomu dostali. Chtěl bych pouze upozornit na to, že podle modelových výpočtů, pokud průměrná cena nebo hodnota jedné hodiny podle týdenní pracovní doby představuje 110 Kč, tak podle současné právní úpravy jedna hodina toho příplatku má hodnotu těch 220 korun podle modelu. Skutečnost je 194, pouze u těch 126 korun můžeme mluvit o příplatku, který má vláda i v současné době v návrhu dlouhodobého programu vzdělání a vzdělávacích soustav, které předpokládám budeme projednávat ve Sněmovně přespříští týden. Má ho v části, která se právě týká zkvalitňování podmínek pro práci a zvyšování společenského postavení a společenského vědomí pedagogů.

***