Neautorizováno !

(15.00 hodin)
(pokračuje F. Beneš)

Pro paní kolegyni Horníkovou chci vaším prostřednictvím říci, že znám několik projektů, kde bytová družstva stavějí byty, jsou připravena stavět byty a budou vděčná i za tu minimální podporu, která se jim touto formou dostane.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní pana poslance Vladimíra Doležala, který je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.

Poslanec Vladimír Doležal: Děkuji, paní předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych i já vystoupil k tomuto sněmovnímu tisku. Já se domnívám, že o tom musíme hovořit, protože v prvním čtení jsme o této problematice určitě řekli hodně slov, ale byl tu jiný ministr a já jsem vycházel z toho a očekával, že tu určitě bude tentokrát lepší ministr. Bohužel jsem zklamán.

Vycházel jsem z toho, že pan ministr začne tím, že začne řešit nejdříve deregulaci bytů, a tím dospějeme k tomu, zda potřebujeme nové byty, neboli jestli není problém v dostupnosti bytů, ne jejich počtu. A já si myslím, že problém je dostupnost bytů, nikoli počet bytů. Pojďme tedy dokončit deregulaci. Zjistíme, jaká je otázka v počtu bytů, a pak se pojďme bavit o výstavbě a její podpoře. Ale podporovat jenom jeden segment trhu mi připadá nečestné a nemůže nám to do budoucna moci ani projít.

To znamená, jestli pan ministr pokračuje dále ve vytčeném cíli a cestě, která, myslím si, je špatná, tak mě to hrozně mrzí. Já se totiž domnívám, že problémem České republiky není počet bytů, ale jejich dostupnost, a proto též navrhuji zamítnutí tohoto návrhu ve druhém čtení.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano. Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo další… Pan poslanec Kvapil se nyní hlásí. Nevím, zda pan ministr chce vystoupit nyní, viděla jsem také vaši zvednutou ruku. Ne. Pan poslanec Kvapil nyní, poté pan ministr. Prosím.

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi jen několik slov. Na výboru pro veřejnou správu byly přijaty pozměňovací návrhy, které poměrně zásadně, budou-li přijaty, změní původní vládní předlohu. Je to pochopitelně z důvodů, které už zde byly řečeny, protože se ukázalo, že veřejná podpora není v Bruselu v takovém rozsahu, jak bylo původně navrhováno, dojednána, tudíž výbor pro veřejnou správu proto, aby vůbec zákon mohl být přijat a schválen, přistoupil na to, že jde o jakousi minimální podporu známou pod pojmem de minimis, a tudíž ten návrh zákona skutečně umožní stavět domy s družstevními byty o maximálním počtu zhruba 18 bytů v domě.

Je to bezesporu ústupek, a to hodně silný, od původního návrhu. V tuto chvíli je ovšem pravda, že jiná cesta neexistuje. Přesto bych však vyjádřil velké přání, a dokonce bych rád slyšel i ujištění od pana ministra, že úsilí o to, vyjednat v Bruselu skutečné, reálné a odpovídající podmínky pro podporu výstavby družstevních bytů nebude schválením tohoto zákona pohřbeno a že ministerstvo v něm bude pokračovat ve stejné intenzitě dále, aby od příštího roku nebo nejpozději od roku 2007 skutečně mohla být podpora výstavby družstevních bytů realizována v té podobě, jak bylo původně zamýšleno.

To je tedy jen má poznámka a k návrhu na zamítnutí tohoto zákona se nepřipojuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Kvapilovi. Nyní se o slovo hlásí pan ministr Radko Martínek. Prosím.

Ministr pro místní rozvoj ČR Radko Martínek Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové.

Nejdříve bych si dovolil, paní místopředsedkyně, vaším prostřednictvím vzkázat panu kolegu Doležalovi, že je mi velmi líto, že je zklamán.

Pokud se týká vlastního obsahu toho, co tady zejména kolegové Horníková a Doležal říkali, já bych chtěl některé věci uvést na pravou míru. Jednak není pravdou, že by v Evropě bydlení nebylo podporováno. Je podporováno, je podporováno docela masivně. Otázka je samozřejmě, jaké podmínky jsou stanovovány pro další finanční období. A ujišťuji vás, že při projednávání parametrů dalšího finančního období to nebyla jenom Česká republika, která upozorňovala na to, že je potřeba řešit bydlení a vzít ho jako další segment, který by bylo nutné podpořit.

Bydlení je zdánlivě složitá věc, ale ve skutečnosti je věcí velmi jednoduchou. Chcete-li si pořídit byt, tak ten byt se zpravidla musí vystavět, pokud si chcete pořídit byt nový. A aby se vystavěl, tak na stavbu jsou běžné náklady, tudíž tedy náklad na metr čtvereční, na určité množství podlahové plochy. To je na jedné straně rovnice. Na druhé straně rovnice jsou potom reálné životní podmínky lidí, resp. jejich kupní síla, úroveň jejich životních příjmů. A jestliže se v zemi nedostává toho, aby tady tato rovnice byla vyrovnána, tak jsou potom jenom dvě možná řešení. Buďto se nebude stavět, anebo ten rozdíl, to znamená ten nedostatek peněz na straně obyvatelstva, se musí něčím pokrýt. Je docela běžné, a nejenom v České republice, která na tom není určitě tak jako mnohé jiné země, že státy na to reagují prostě tím, že tuto rovnici dorovnávají.

Bylo tady řečeno, že vláda podporuje jeden segment bydlení. Není to samozřejmě vůbec žádná pravda, protože v naší zemi se podporují různé druhy bydlení, podporují se hypotéky, to znamená vlastnické bydlení, podporují se stavební spořitelny, to znamená také vlastnické bydlení. Podporují se byty pro sociálně slabé obyvatele, to je nájemní bydlení. A nyní přicházíme s tím, že se také snažíme podpořit další segment, a tím segmentem je družstevní bydlení. Jestli se tedy paní kolegyně ptala, co vlastně tento zákon podporuje, jestli nájemní, nebo vlastnické bydlení, tak já jí na to odpovídám, že podporuje družstevní bydlení.

Bylo tady také hovořeno o řadě dalších věcí, jestli ten zákon je, nebo není v souladu s evropskými normami. My všichni, kteří jsme strávili na tomto zákoně čas v příslušném výboru, tak víme, že ten původní návrh bohužel nebyl v souladu s evropskými směrnicemi, a právě proto na to reagoval výbor tím, že uložil ministerstvu jej přepracovat a tu přepracovanou verzi potom znovu projednal, nechal znovu projít zkráceným připomínkovým řízením, projednat znovu vládou a projednat to také s Evropskou unií. A v této chvíli je zcela zřejmé, že zákon, tak jak je v současné době, je v souladu s Evropskou unií. Je ovšem v souladu takovém, o kterém tady hovořil kolega Kvapil, že ten zákon byl do značné míry omezen, a takto omezený je vám předkládán.

Kolega Doležal říkal, že je nejdříve potřeba deregulovat nájemné a potom zjistit, jak to vypadá, jestli těch bytů je dost, nebo málo. Já si myslím, že deregulovat nájemné je potřeba, o tom není podle mého názoru sporu, nicméně spoléhat na to, že budeme deregulovat a pak se podíváme, kolik je bytů, to si nemyslím, že je správná metoda.

Všude ve světě se nové byty stavějí, hledají se nové formy, jak uspokojit tuto základní lidskou potřebu, a já vůbec nevidím důvod, proč bychom měli opakovat počátek devadesátých let, kdy se u nás v podstatě bytová výstavba zastavila. Nota bene v podstatě stávající hospodářský rozvoj je mimo jiné také nesen tím, že lidé investují poměrně značně do bydlení, že se stavějí nové byty, a to všech kategorií, jak velikostních, tak vybavenosti, tak určenosti. A myslím si, že je to doklad toho, že je ekonomika na vzestupu a že to je správný směr.

Pokud se týká toho pravidla de minimis, není pravdou, že nevíme, co pravidlo de minimis vlastně znamená.

***