Neautorizováno !

(17.50 hodin)
(pokračuje Braný)

Soudím, že tyto souvislosti bychom měli mít na paměti při posuzování lucemburských návrhů a zejména stanoviska české vlády při jejím projednávání.

Evropská ústava neexistuje, rozhoduje se stále konsensem, nikoliv většinově. Ale co vidíme? Vidíme, že pravidla Paktu stability byla nikoliv nevýznamně změněna. Vidíme, že o míře zemědělských subvencí je zřejmě již dávno rozhodnuto. Vidíme, že pro nově přistoupivší země v loňském květnu platí v mnoha oblastech nerovné podmínky. Vidíme, že liberalizace sektoru služeb nějak zamrzla. Vidíme, že i cíle tzv. lisabonské agendy tak nějak bohužel berou za své. A nejnověji vidíme de facto snahu o snížení míry ekonomické integrace, která má přece za cíl vytvoření všestranně silné a jednotné Evropy. Evropy bez velkých regionálních rozdílů v úrovni ekonomického a sociálního vývoje. Evropy v globálním měřítku vysoce konkurenceschopné a ekonomicky podstatně výkonnější, než je tomu dnes. Evropy zahraničněpoliticky silné v globálním měřítku. Ale taková Evropa není výhodná pouze pro ty dnes chudší země. Je výhodná i pro ty členské země, které jsou nejdále ve svém ekonomickém a sociálním vývoji, a možná ještě více než pro ty chudší. Ale taková Evropa bude něco stát.

A pokud unijní výdaje v příštích letech patřičně nevzrostou, nebude možno splnit to, co si pětadvacítka členských zemí předsevzala a vytyčila. A globální vývoj na Evropu nepočká a ztráty v mezinárodní pozici Evropy mohou být ne snad fatální, ale obrovské. To ať si uvědomí ti dnes silnější členové Evropské unie, tedy ona šestka bohatých. Bez tohoto přístupu bude Evropa stále zaostávat ve své výkonnosti, ve své obranyschopnosti atd. za dnes nejsilnější světovou ekonomickou, tedy ekonomikou USA, a v budoucnosti možná i za Čínou či Indií. Toto musíme mít na paměti. A proto bychom jako Česká republika měli odmítnout další snahy těch největších členských zemí Evropské unie válcovat zbytek Evropy. Kvůli tomu jsme do Evropské unie určitě nevstupovali.

Dovolte mi, vážení pánové a dámy, ještě jednou se vrátit trochu zpět, tedy k přístupu evropské šestky z prosince 2003 k přípravě finančního rámce Evropské unie pro období 2007 až 2013. Základní myšlenkou jejich přístupu bylo nejprve na úrovni Evropské unie předem stanovit, kolik bude peněz, a v závislosti na tom vypracovat politiky, jež bude třeba financovat.

Ve světle základních evropských cílů, jak jsem o tom hovořil před malou chvilkou, ovšem soudím, že je třeba, aby si Evropská unie nejprve ujasnila, co chce dělat, a podle toho pak počítala, kolik na to bude potřebovat prostředků. To by mělo být základním principem, který v minulosti také prosazovala česká vláda. Myslím, že bychom tuto pozici měli držet i nadále.

Osobně soudím, že naše vláda v dosavadních jednáních o přípravě finančního rámce Evropské unie pro období 2007 až 2013 nepostupovala špatně. Ale pozor - opakuji, až dosud. Myslím, že je důležité v doposud uplatňovaném postupu naši vládu podpořit a naším dnešním projednáváním této věci posílit vládě a jejímu premiérovi jejich mandát při nadcházejícím jednání o této věci. Není však potřeba pospíchat a věci dokončit již v průběhu lucemburského předsednictví.

Znovu opakuji, že naším základním východiskem by tedy měla být logika, kdy si Evropská unie nejprve ujasní, co chce dělat, a podle toho pak bude definování potřeb a prostředků. Řekl bych také, že tomuto základnímu východisku nejlépe odpovídá původní návrh Evropské unie a v krajním případě rozpočtová verze Evropského parlamentu.

Proto doporučuji schválit návrh usnesení Poslanecké sněmovny předložený rozpočtovým výborem. V tomto by měla být Poslanecká sněmovna jednotná. Jde přece o národní zájem par excellence, a nejenom o zájem národní, ale především o zájem celoevropský.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí se svým příspěvkem pan poslanec David Šeich. Připraví se pan poslanec Jan Schwippel, pak vystoupí pan poslanec Tomáš Dub. Nyní má tedy slovo pan poslanec David Šejch.

Poslanec David Šeich: Vážené dámy a pánové, vážená paní předsedající, já myslím, že téma finanční perspektivy EU není typickým tématem střetu mezi koalicí a opozicí. Já si myslím, že téma finanční perspektivy je více tématem národního zájmu, a jsem velmi rád, že o těchto zásadních tématech se bavíme na půdě Poslanecké sněmovny, a to bylo také důvodem, proč jsme proti vůli vládní koalice prosadili i následný bod, který se týká celkové pozice vlády České republiky na summitu EU v následujících dnech, protože na tomto významném summitu budou posuzovány otázky, které do značné míry ovlivní i období přesahující i volby v červnu příštího roku, a jsou to otázky, které zásadně ovlivní také hospodářství a hospodářskou strukturu České republiky.

Myslím, že vystoupení pana ministra financí bylo z mého pohledu spíše glosami a postřehy z průběhu jednání o finanční perspektivě nežli nějakou informací o pozici vlády. V tomto směru bych možná uvítal daleko konkrétnější informaci o tom, jaké pozice vláda chce zastávat, jaké nástroje a jaký koaliční a případně i potenciál tlaku chce v následujících jednáních využít, jaké priority, jak se lidově říká, přes které nejede vlak, jaké priority, které klade nad ostatní priority, a jaké priority, za které je ochotná bojovat a bít se i takovým způsobem, že použije případně svých vetovacích možností. Čili možná bych uvítal podstatně obsáhlejší informaci o skutečných pozicích vlády, nikoliv pouze glosy a postřehy z průběhu jednání o finanční perspektivě, která se nepochybně v čase vyvíjejí, a když se tzv. negociační balíček již počtvrté změnil a bude se jistě v průběhu vyjednávání ještě nějakým způsobem posouvat a závěrečný kompromis nebude jistě v té podobě současného předloženého negociačního balíčku. Čili klíčové a zásadní je, jaké akcenty v následujícím vyjednávání vláda chce postavit, jaké zásadní priority nad ostatní chce postavit a které priority považuje za tak zásadní, že je ochotna se za ně bít, vetovat je a prosazovat je za každou cenu, a jaké priority považuje za natolik zásadní pro Českou republiku, že takovéto tvrdé postoje chce zaujmout. Čili možná by mě zajímala informace o tom, jaké takovéto akcenty vláda má, jestli má představu o tom, které priority staví do popředí svých zájmů v následujícím jednání a jaké chce prosazovat opravdu za každou cenu ve prospěch České republiky.

Myslím si, že paradoxně snaha bohatých zemí posunout hranici finanční perspektivy do objemu prostředků, které poplynou na strukturální a kohezní politiku, posunout 1 % hrubých národních produktů, nepovažuji za Českou republiku za nikterak ohrožující. Paradoxně tato snaha nemusí být ohrožením České republiky a může být spíše posun nad 1 % HDP ve prospěch transferu na strukturální a kohezní politiku sice krátkodobým lákadlem, krátkodobým bonbonkem, ale ve střednědobém horizontu se Česká republika zřejmě stane čistým plátcem, tj. tím, kdo více do rozpočtu Evropské unie přispívá než z něj odebírá, to znamená, že si bude pouze své peníze posílat do Bruselu a potom si z nich necelých 100 %, nižší částku než 100 %, transferovat zpět, s určitými transakčními náklady, čili myslím si, že meta jednoho procenta nemusí být pro Českou republiku ohrožením.

Daleko podstatnějším ohrožením může být změna tzv. berlínské metodiky, kterou se vypočítá, zjednodušeně řečeno, chudoba či bohatost jednotlivé země, ve které se na základě řady indikátorů vypočítá, jaká země má skutečně na jaký příspěvek nárok, a řada dalších metodik, a možná tady bychom měli velmi zásadní postoj k berlínské metodice a k těm ostatním doprovodným metodikám zaujmout, protože paradoxně také částkou vyšší než 1 % HDP, ale změnou těchto metodik, můžeme dostat daleko méně než 1 % HDP v reálu, de facto, čili ačkoliv de iure bude mít nárok na vyšší podíl než 1 % HDP, tak de iure tím, že nám to přepočítají svérázným "spravedlivým" způsobem, můžeme dostat daleko méně než 1 % HDP.

***