Neautorizováno !

(18.00 hodin)
(pokračuje Šeich)

Jsem rád, že i následný bod týkající se celkové pozice vlády bude zařazen na schůzi Poslanecké sněmovny. Jsem rád, že se pokoušíme najít konsensus v těchto otázkách. Mrzí mě, že možná k následujícímu bodu byl natolik odmítavý postoj vládní koalice, protože samozřejmě není možné jednat pouze o finanční perspektivě, ale jakýsi bonbonek ve formě finančního bonusu Poslanecké sněmovně, a nebavit se také o tom, co bude s evropskou ústavní smlouvou, nebavit se o tom, co s finanční perspektivou velmi úzce souvisí. To znamená, jaká v následujícím období Evropská unie bude.

Velmi bych také varoval před nějakým výrazným akcentem, výrazným zapojením se do předních linií boje o zrušení britského rabatu. Pomineme-li fakt, že britský rabat je opravdu marginální podíl v celkovém rozpočtu Evropské unie, můžeme si tímto v některých jiných otázkách znepřátelit významného spojence. Naopak bych se velmi vážně zeptal - zde už se bavíme o prostředcích velmi výrazně větších - zda je vláda připravena se silně postavit do první linie boje za snížení celkových výdajů agrární neboli společné zemědělské politiky EU. Tady se jedná opravdu o částku kolem 40 % rozpočtu Evropské unie. Je to částka významná a její omezení je nade vši pochybnost ve prospěch České republiky. Česká republika není agrární zemí typu Polska, procento obyvatel pracujících v zemědělství je velmi nízké. Právě reforma agrární politiky může být výrazným prostorem, kdy na transferu z prostředků na společnou zemědělskou politiku do prostředků strukturální a kohezní politiky může Česká republika výrazně vydělat a výrazně získat. Chtěl bych se zeptat, do jaké míry tento akcent chceme hrát, do jaké míry jsme ochotni bojovat, do jaké míry jsme připraveni couvnout z důvodu jakéhosi přátelského a vstřícného postoje k Francii, která je hlavním bojovníkem za tuto část politiky Evropské unie, a do jaké míry v tomto směru jsme připraveni ustupovat.

To byla možná první série otázek. Potom bych v diskusi pokračoval dále. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jan Schwippel.

Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy a pánové, rozpočet Evropské unie je skutečným historickým reliktem. Jeho výdaje, příjmy ani procedury nejsou v souladu s dosaženým stavem integrace. Téměř polovina jeho výdajů směřuje do zemědělství, to znamená do odvětví s klesajícím významem. Konvergenční politika je často roztříštěná a nesleduje hlavní cíle, které by sledovat měla. Pětileté nebo sedmileté rámce jsou většinou dohadovány způsobem výměnných obchodů mezi členskými státy a cestou tzv. nejmenšího odporu, nikoli tak, že by byla realizována soustava nějakých koherentních opatření v zájmu cílů společenství. - Dámy a pánové, toto nejsou slova moje, to jsou slova Evropské komise, přesně řečeno poradního orgánu jí nominovaného, který v roce 1999 vedl belgický profesor André Sapir. Přesto se domnívám, že přesně charakterizují nejen tehdejší, ale i současný stav.

Sapir také současně definuje několik doporučení, jak tuto situaci zlepšit. Zajímavé je, že se nedomnívá, že je třeba nějak výrazně zvýšit výdajové stropy. Zároveň doporučuje přeorientovat výdaje evropského rozpočtu od zemědělství směrem k vědě, výzkumu a inovacím. Pokud jde o pomoc chudším regionům, doporučuje těmto státům dát co největší volnost při konečném využití těchto fondů.

Dovolte mi, abych formuloval několik doporučení, která podle mého názoru z tohoto vyplývají. První je, že Česká republika by podle mého názoru měla navrhovat co nejnižší výdajový strop, a to nikoliv z nějakého úzkého národního zájmu, ačkoliv si myslím, že už možná dnes je Česká republika čistým plátcem, pokud ne, tak jím bude v blízké budoucnosti, že platí pravidlo, že dát musíme, získat můžeme, že by rozpočtová úspora jistě měla význam pro další kroky ke snižování deficitu státního rozpočtu.

Domnívám se, že je důležitější něco jiného, a sice je to nakládání s evropskými fondy v evropských institucích i v jednotlivých členských státech. Tento systém práce s penězi je často velmi neprůhledný, nesystémový a často je veden pocitem, že nejde o peníze naše, ale o nějaké anonymní evropské peníze, a tedy je s nimi nakládáno velmi nehospodárně. Do této kategorie možná patří i cestovní náhrady a jiné náhrady poslanců Evropského parlamentu.

Co je však horšího - objevily se i v Evropské unii četné případy podvodů nebo korupce. Myslím, že v tomto směru lze uvést např. skandál kolem Eurostatu nebo kolem Santerovy komise. V poslední době například případ hlavní účetní Evropské komise paní Marty Andreasenové, která poté, co upozornila na zranitelnost počítačového systému, který sleduje jednotlivé výdaje, byla nejprve suspendována, následně propuštěna s odůvodněním, že se chová neloajálně.

To je pro mě důvod, proč se domnívám, že bychom měli podporovat co nejnižší výdajové stropy, např. ty navržené lucemburským předsednictvím.

Za druhé si myslím, že není principiálně důvodu, aby Česká republika neupozorňovala na nutnost reformy společné zemědělské politiky. Domnívám se, že není pravda, že vše je již dohodnuto a zabetonováno. Nakonec o tom svědčí i poslední jednání mezi Británií a Francií. Také tomu nasvědčuje fakt, že po jednáních ve Světové obchodní organizaci je důraz stále větší kladen na výdaje nikoli na produkci, ale na přímé platby. Proto principiálně nevidím důvod, aby byly realizovány z evropského rozpočtu, ale myslím si, že je klidně mohou Francie a další státy, pokud o ně tolik stojí, realizovat z vlastních zdrojů.

Konečně mi dovolte poslední poznámku ke strukturálním fondům. Domnívám se, že některé dotace mohou skutečně narušovat tržní prostředí, avšak zdá se mi trochu zvláštní, když alespoň podle dřívější informace by tomu mělo být tak, že fondy věnované starým členským zemím jsou větší než ty věnované na nové členské země. Obecně se však domnívám, že není třeba příliš naléhat na nějakou reformu britského rabatu, ani rabatu nizozemského, švédského, rakouského nebo německého, ale je podle mě důležité, aby takovou slevu dostaly všechny státy, a to právě např. formou celkového snížení výdajových stropů evropského rozpočtu, jak to např. navrhl lucemburský ministr Jean Asselborn, a to je podle mě ta správná cesta vpřed.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Tomáš Dub, poté pan poslanec Recman a zatím poslední přihlášený je ministr Cyril Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Tomáš Dub: Děkuji. Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych, aby na několik mých bodů, které zde řeknu, reagoval buď pan ministr financí, nebo pan ministr zahraničí. Ale ještě než s tím začnu, chtěl bych říci preambuli, větu, o které jsem přesvědčený.

Bytostně jsem přesvědčen, že finanční prostředky, které odevzdáme, které pošleme do Evropské unie a poté se nám zpět znovu vrátí, je to v zásadě nula nula, neznamenají, že se nestalo nic, ale pro mě to znamená, že byly méně efektivně využity, protože když se nám vracejí zpátky, jsou k tomu vždy dodány ještě další podmínky. Navíc proces nese samozřejmě nějaké náklady. Ale to byla moje poznámka pro to, abychom si uvědomili, že to není tak jednoduché jako poslat peníze poštou a dostat je zase zpět.

Mám několik tezí k samotnému finančnímu rámci. Teze číslo jedna je, že finanční rámec musí být přijat konsensem, že nic není dohodnuto, pokud není dohodnuto všechno. To tak je. Je to tak prezentováno i v balíčku, který jsme dostali. To bych chtěl potvrdit.

Za druhé. Pochopil jsem ze slov pana ministra financí, že chceme být pokud možno čistý příjemce. Je to tak. Možná budeme.

Za třetí. Osobně mám důvodný pocit, že jiné země nechtějí být naproti tomu čistými plátci. To je přece logické. V tom vidím určitý problém.

***