Neautorizováno !

(10.30 hodin)
(pokračuje Janeček)

Proto bych vám s vaším dovolením, abychom se dostali k meritu věci, ocitoval ze zpravodajství ČTK z 15. 3. v 17.08 hodin ze zprávy, která má nadpis Špatná výživa pacientů v nemocnicích zvyšuje úmrtnost: "V důsledku nedostatečné výživy nemocných v nemocnicích oslabuje svalstvo, včetně dechového, takže častěji potřebují dýchací přístroj, zhoršuje se jim imunita, špatně se jim hojí rány, více trpí proleženinami. Na vyléčení potřebují více antibiotik, protože nedostatek krevních bílkovin zhoršuje jejich transport po těle. Pacienti jsou léčeni drahými metodami, které nejsou zcela účinné, protože nemocní trpí podvýživou," poznamenal pan dr. Zadák. Podle něj se nemocnici i finančně vyplatí, když na výživu pacientů dbá. Studie provedená loni na oddělení v Českém Brodě potvrdila, že cílená nutriční péče ušetří výdaje na léčení. Výdaje na výživu na tomto oddělení s deseti lůžky za čtyři měsíce stouply z 52 tisíc na 67 tisíc Kč. - A nyní, přátelé, poslouchejme: Cena antibiotik ale klesla z 213 tisíc na 38 tisíc, tedy o 80 %. Celkové náklady na péči klesly z 265 tisíc na 104 tisíc Kč.

Zlepšení by podle tohoto odborníka měla přinést akreditace. Ta osvědčuje kvalitu péče v nemocnici, tedy i dobré zajištění výživy nemocných. Mezinárodní akreditaci zatím získala Ústřední vojenská nemocnice, těsně před jejím udělením je Nemocnice na Homolce.

Já si myslím, že to je zpráva o českém zdravotnictví, totiž že v našich nemocnicích často lidé trpí a umírají naprosto zbytečně, a každý, kdo se ve zdravotnictví pohybuje, tak to ví. Upozorňujeme na to již mnoho a mnoho let. To je ten důvod, proč KDU-ČSL v roce 1995 chtěla prosadit povinné akreditace zdravotnických zařízení. Kdyby se to podařilo, tak jistě mnoho set pacientů nemuselo zbytečně zemřít, tisíce pacientů nemusely zbytečně trpět.

Kdybychom si řekli, že musí existovat nějaké standardy na léčení, kdybychom řekli, že do sítě může vstoupit pouze akreditované pracoviště, potom bychom také zjistili, že některá zdravotnická zařízení jsou nekompetentní k poskytování zdravotní péče, potom bychom možná zjistili, že ve zdravotnických zařízeních je zbytečná přístrojová technika. Potom bychom možná neřešili takové případy, jako řešila v roce 2000 ústřední znalecká komise v onom známém případu pacientek v Rumburku, abychom se po pěti letech dozvěděli, když ústřední znalecká komise, plná našich věhlasných odborníků, a dovolte a odpusťte mi, že to říkám ironicky, konstatovala, že se nic nestalo, že to, že ty pacientky ochrnuly, je vlastně v pořádku, zase ve zprávě ČTK, že jedna z těch pacientek snad přece jen u soudu uspěla. Já nevím, kdo za to mohl nebo kdo za to může, ale kdyby existovalo cosi jako etika v českém zdravotnictví, tak ty ženy byly dávno a dávno odškodněny. To, že pacient, kterému se zjevně stala újma, se musí roky soudit, aby dosáhl nějakého odškodnění, to je ten systémový problém, to je ta ostuda. To je ta hanba.

Další problém našeho zdravotnictví, a přátelé, kteří se zabývají ekonomikou, mi to jistě potvrdí, je naprosto absurdní stav, kdy naše pojišťovny nakupují pro své pojištěnce objem zdravotní péče za oněch přibližně 180 miliard a přitom vůbec nekontrolují kvalitu poskytované péče! Každý malý obchodníček, každý z nás, když si jde koupit nějaké zboží, tak ví a ptá se, jaké je toho zboží množství a jaká je jeho kvalita. A tady někdo za veřejné prostředky nakupuje zboží v miliardových částkách a nekontroluje jeho kvalitu. A říkáme: když se to pacientovi nebude líbit, může se soudit. No - varuji před českým soudnictvím a myslím si, že si to pacienti raději rozmyslí. A to, že jim paní ministryně poradí, aby nedávali řeknu úplatky a sponzorské dary, to je sice rada drahá, ale poněkud odtržená od českého prostředí a od české reality.

Proto se domnívám a jsem hluboce přesvědčen, že pokud se chceme upřímně bavit o pohledu na naše zdravotnictví, tak se konečně na to zdravotnictví podívejme očima pacienta. Neshánějme pro něho drahé léky, ale zajistěme mu dobrou výživu. Neshánějme mu drahé přístroje, ale zajistěme kvalitní pitní režim. Necpěme ho léky, které nepotřebuje a které v miliardových objemech potom vrací do lékáren. Dbejme na to, aby mu byly předepisovány jenom ty léky, které skutečně potřebuje, které jeho zdravotní stav zlepší, nikoli že budou pouze zatěžovat jeho organismus.

Ale k tomu by musela být skutečně ona politická vůle, k tomu bychom museli nalézt ministra, který si abych tak řekl nebude stěžovat na lobbistické skupiny, ale pochopí, že jeho úřad je úřad pro pacienty, v jejich zájmu má konat a musí vyvinout takový tlak, aby se mu lobbistické skupiny podřídily. Tyto stížnosti na lobbistické skupiny jsou spíše projevem slabosti, malé kompetence a neodpovědnosti. A já bych byl velmi rád, kdyby se ta věc radikálně změnila.

Proto bych rád požádal vládu České republiky, aby urychleně přijala taková opatření, aby proběhly co nejrychleji akreditace v českých nemocnicích, protože to, že máme dvě české nemocnice s akreditací, čili že už z vlády dávat pacientům ony náramky na ruce, které zabrání tomu, aby pacientovi nebylo přiřazeno vyšetření jeho kolegy, aby nedostal prášky svého souseda, případně aby mu nebyla provedena operace jinde, než má provedena být, tak to jsou věci, na které bychom se měli soustředit. A potom bychom zjistili možná to, co konstatoval onen pan doktor v oné zprávě ČTK, že těch peněz je dost, a že kdyby všechny byly využívány efektivně, byli bychom překvapeni, jak kvalitní zdravotnictví může být.

Samozřejmě všichni víme, že se v našem zdravotnictví pohybuje přes 90 % velmi slušných, vzdělaných a poctivých lékařů, ale nemůžeme spoléhat na to, že jenom oni jsou schopni zajistit všechno, co ve zdravotnictví zajištěno být má.

Děkuji. (Poslanci ODS tleskají.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Ještě než dám slovo panu poslanci Kochanovi, dámy a pánové, byl jsem požádán předsedou klubu ČSSD Michalem Krausem, abych vám tlumočil následující sdělení. Je téměř jisto, nebo jisto, že předseda vlády Stanislav Gross nebude moci být z rodinných důvodů, z důvodu pohřbu v rodině, přítomen na interpelacích. Takže touto cestou jsem vyzván, abych vás požádal, abyste neinterpelovali pana předsedu vlády. Týká se to jak opozičních, tak vládních poslanců. Děkuji.

Pane poslanče, hovořte. Připraví se paní poslankyně Soňa Marková.

Poslanec Jozef Kochan: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, poslanci, vážení hosté, paní ministryně Emmerová si tímto materiálem podle mě opět upevnila svoje suverénní postavení nejméně úspěšného a populárního politika této - nevím zatím, snad stojedničkové vlády.

Už jen název napovídá, jak kompetentní paní ministryně je. Vláda totiž nikdy tento materiál ani koncepci zatím - ke štěstí paní ministryně - neprojednávala. Koncepce totiž zavádí národní zdravotní službu a státní dirigismus a snaží se nás vrátit zpět před rok 1989.

***