Neautorizováno !

(10.20 hodin)
(pokračuje Talmanová)

Na otázku, na kom záleží, kdo rozhoduje, kterou si autor tohoto materiálu pokládá, současně odpovídá, že jsou to volení představitelé v Parlamentu. Opět si dovolím citovat pro ty z vás, kteří zapomněli, co je napsáno na straně 5 tohoto materiálu: "Za klíčové momenty je nutné označit politická rozhodnutí našimi volenými představiteli v Parlamentu. Jsou to oni, kteří mohou souhlasit se stavem legislativní nouze a přijmout již připravený návrh na okamžité, úplné a spravedlivé přerozdělení příjmů mezi devíti zdravotními pojišťovnami." Následuje velmi pozoruhodná věta: "Musí přitom odolat lobbování ze strany zaměstnaneckých pojišťoven a dalších subjektů, které je v jejich snahách podporují." Tak nejprve jsme veřejná aréna, posléze jsme zde osoby rozhodující pouze pod tlakem lobbistů ze strany zaměstnaneckých pojišťoven a dalších subjektů, které nás v našich snahách nebo je v jejich snahách podporují. Opět jsem přesvědčena, že by ministerský úředník neměl takto charakterizovat práci Parlamentu České republiky. Nemá k tomu jediné oprávnění.

Příčiny problémů hovoří nekonkrétně o mnohých subjektech ve zdravotnictví, kterým vyhovuje, že se zdravotnictví - zase cituji: "stalo méně kontrolovatelnou samoobsluhou zájmových skupin, které usilují o rychlejší růst nákladů u poskytovatelů služeb, než je růst zdravotního pojištění". Při popisu možných cest řešení je situace ve zdravotnictví pro zjednodušení opět zúžena na deficit VZP a hospodaření nemocnic.

Zvláštní vyhodnocení vyžadují střednědobé cíle pro rok 2005 až 2006. Ocituji opět, co podle Ministerstva zdravotnictví povede ke stabilizaci: "zlepšení zdravotního stavu v horizontu jeden a půl roku". Asi je tím míněno zlepšení zdravotního stavu naší populace. Domnívám se, že to by se rovnalo téměř zázraku. Naplnění práv pacientů, efektivní využití dostupných informací, tvorba a pilotní ověření dalších nástrojů atd., atd. Nezlobte se, z mého pohledu jsou to bohužel prázdné fráze bez konkrétního obsahu. Jediný konkrétní cíl, který tabulka, která je přílohou materiálu, přináší, je optimalizace sítě, ovšem krom výhrad vůči souběhům nepřináší žádné konkrétní způsoby, jak jí dosáhnout.

Proces odstátnění zdravotnických služeb podle autorů vyžaduje změnit také jejich právní pravidla. Taková zásadní změna prý ještě nenastala. Autoři jako by nechtěli vzít na vědomí existenci zákona 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, a zejména skutečnost, že téměř 100 procent ambulantní péče je zprivatizováno.

Při nedostatečném právním rámci jsme podle autorů tohoto materiálu svědky nepřiměřeného investičního vývoje v oblasti přístrojové techniky, který probíhá v návaznosti na objektivní hodnocení spotřeby zdravotní péče. Ano. Ovšem nezbývá v tuto chvíli než připomenout, že po celou dobu vlády české sociální demokracie existuje na ministerstvu komise pro povolování nákladné přístrojové techniky, stejně tak nesmí vzniknout žádné nové lůžko bez souhlasu Ministerstva zdravotnictví. Je evidentní, že nedostatky v těchto oblastech opět padají na vrub dlouholetého úsilí a práce Ministerstva zdravotnictví.

Na závěr autor konstatuje, že řešení problémů zdravotnictví není možné cestou jednoduchých, krátkodobých nebo jiných zjednodušených opatření. Ovšem předložený materiál neobsahuje nic jiného s výjimkou řady honosně znějících pseudovědeckých frází. Místo systémových řešení konkrétních nedostatků zdravotnictví zdůrazňuje potřebu většího množství teoretických poznatků, překonávání bariér či zásadní změny pracovních postupů ve veřejné správě. To asi, dámy a pánové, není to, co jsme očekávali. Chybí zde skutečná analýza zdravotnictví, cílová představa o budoucí podobě, rolích aktérů, kompetencích, povinnostech a odpovědnosti, nástroje motivace všech subjektů k racionálnímu a ekonomického chování, náznaky nějakých koncepčních změn.

Takže na závěr k materiálu, který se nazývá Cesty k řešení nejnaléhavějších problémů zdravotnictví. Tento materiál není informací o stavu českého zdravotnictví a tento materiál ani neobsahuje termín předložení koncepce zdravotnictví.

Teď druhý materiál, nepojmenovaný. Ten je o poznání konkrétnější. Bezpochyby je z dílny jiného autora. Bohužel nemá svůj název, není ani signován, takže ho budeme považovat za materiál paní ministryně. Je konkrétnější, pokud se jedná o analýzu situace. Stejně jako předchozí část zužuje problematiku na situaci ve veřejném zdravotním pojištění a v segmentu nemocniční péče, takže opět se soustředí na jednu užší část, nikoli na stav českého zdravotnictví jako takový.

Autoři konstatují například, že pohledávky nemocnic u VZP jsou zrcadlovým důsledkem pohledávek VZP za plátci pojistného. Opět je jako hlavní příčina deficitu označováno nespravedlivé přerozdělení. Všeobecná zdravotní pojišťovna na nespravedlivost dřívějšího přerozdělení dlouhodobě poukazovala, a dokonce to byla ona, která iniciovala změnu zákona. Nejde však o jedinou, a dokonce ani o nejdůležitější příčinu jejího deficitu. I Ministerstvo zdravotnictví, předpokládám tedy jako autor, pojmenovává v následujícím textu další, objemově významnější příčiny na rozdíl od textu předchozího - enormní nárůst již tak neúnosně vysokého podílu nákladů na léčiva, meziroční růst nákladů na zdravotnické služby, opět naddimenzovanou síť.

Mohla bych asi hodinu hovořit o vlivu a dopadech vyhlášek na veřejné zdravotní pojištění, ale jenom velmi stručně, možná v průběhu další diskuse podrobněji.

V části Současný stav systému veřejného zdravotního pojištění se konstatuje deficit VZP na konci roku 2004 ve výši 9 miliard, zatímco zůstatky základního fondu zdravotního pojištění ve výši necelých 3 miliard - pardon, zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven ve výši necelých 3 miliard. To znovu potvrzuje, že nespravedlivé přerozdělení opravdu není jedinou příčinou a že vedle úplného přerozdělení je třeba řešit především výdajovou stránku veřejného zdravotního pojištění.

To, že přes vyšší výběr a odkup pohledávek Českou konsolidační agenturou došlo v roce 2004, kdy Ministerstvo zdravotnictví nevydalo úhradové vyhlášky, k prohloubení deficitu VZP a poklesu zůstatku fondů v zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách, dokládá, že vyhlášky v roce 2003 šly nejen nad možnost výběru roku 2003, ale i roku 2004.

Ve vyhlášce o úhradách na první pololetí 2005 - tato vyhláška zde byla mnohokrát diskutována, z popisu negativních dopadů této vyhlášky byla obviněna média a já díky své jediné interpelaci na paní ministryni - tak v této vyhlášce o úhradách na první pololetí 2005 je sice patrný jistý pokrok v tom, že Ministerstvo zdravotnictví nevydává na navýšení úhrad celý nárůst pojistného tak jako v minulých letech, nicméně při soudobém tempu růstu nákladů na léky a stávajícím poměru nákladů a příjmů, a to je právě založeno těmi dřívějšími vyhláškami, se i takový růst jeví i za celý systém jako finančně nekrytý a v případě pojišťovny pak jednoznačně schodkový.

K tomuto bezejmennému materiálu tedy závěrem. Byť je tato část předkládané informace vlády, resp. po dnešním upřesnění pouze paní ministryně, o něco konkrétnější, je doplněna četnými tabulkami i grafy, demonstrujícími vývoj řady ukazatelů, není opět popisem situace ve zdravotnictví, nýbrž zužující informací o finančních problémech jedné zdravotní pojišťovny a lůžkových zařízení. Opět nenabízí soubor systémových změn veřejného zdravotního pojišťění, nýbrž jen několik ekonomických nástrojů, z nichž některé jsou běžně používány, jiné jsou již na první pohled málo efektivní, ne-li neúčinné. Materiál tak opět nepřináší nic nového a nesvědčí o tom, že by Ministerstvo zdravotnictví vnímalo celou šíři problémů českého zdravotnictví, chápalo a respektovalo role jednotlivých aktérů a bylo vůbec schopno navrhnout, prosadit a realizovat potřebné změny. Patrná je jediná snaha - ještě více řídit, kontrolovat a direktivně zasahovat do provádění zdravotního pojištění.

Dámy a pánové, končím svůj komentář nám předložených materiálů, ale můj závěr nemůže být jiný než následující. Tato vláda opravdu není dlouhodobě schopna koncepčně řešit problémy českého zdravotnictví, a já ji tedy tímto prosím a žádám, aby alespoň nečinila žádné další kroky, které by krizi zdravotnictví prohloubily.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Talmanové. Hovořit bude pan poslanec Janeček a připraví se pan poslanec Kochan.

Poslanec Josef Janeček: Vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, vždy si dám otázku, zdali má ještě smysl vystupovat k onomu folklóru, kterým je zpráva o situaci v českém zdravotnictví, protože většinou na závěr tohoto folklóru zjistíme, že zpráva neobsahuje nic podstatného, že zdravotnictví je na tom spíše hůře než lépe. Možná slyšíme spoustu velkých frází, mnoho učených vět, ale to základní, o čem zdravotnictví je, je to, co nám pořád uniká, a to je problém pacienta.

***