Neautorizováno !

(15.10 hodin)
(pokračuje Ekert)

Korekce lisabonské strategie, změny pravidel Paktu stability a růstu či Bolkesteinovy směrnice o liberalizaci unijního trhu služeb.

V souvislosti hodnocením výsledků právě skončeného evropského summitu se ve sdělovacích prostředcích objevují dramatické titulky hovořící o začátku kolapsu evropského integračního procesu, či zastavení vlaku, rezignaci na další reformy, které povedou k dalšímu poklesu evropské konkurenceschopnosti. Z mého osobního pohledu se jedná spíše o dočasné přeskupení priorit evropského integračního procesu či snad o určitý oddechový čas při řešení složitých a v čase nakumulovaných ekonomických otázek.

Dovolte mi tedy, vážený předsedo vlády, abych vám položil následující otázku: Jak hodnotíte výsledky diskuse o změnách Paktu stability a růstu z pozice České republiky? Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím pana premiéra, aby odpověděl na tuto interpelaci. Slovo má předseda vlády Stanislav Gross.

Předseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, nejprve jen jednu poznámku. Myslím si, že je do určité míry chybou, že zde nevedeme debaty o věcech, které jsou skutečně podstatné pro budoucnost České republiky a ve většině zemí Evropské unie hrají klíčovou roli v politických debatách. Právě otázky změn Paktu stability a růstu k takovýmto otázkám ve většině zemí patří. Možná je to dáno tím, že ve věcných tématech by se naše opozice - teď mám na mysli především opozici občanskou a demokratickou - necítila tak pevná v kramflecích, tak potřebuje hledat trochu jiná témata.

Ale pokud jde o Pakt stability a růstu a jeho změny, tak Česká republika výsledný efekt přivítala, protože umožňuje to, co Evropská unie, a to, co Evropa jako taková potřebuje, aby obstála v tom poměrně velkém konkurenčním zápase. A teď nemám na mysli jen konkurenční zápas s USA, ale mám na mysli především konkurenční zápas s nově se dynamicky rozvíjejícími ekonomikami jak v jihovýchodní Asii, tak i například v Latinské Americe.

Z tohoto pohledu změny, které byly přijaty na evropském summitu v Paktu stability a růstu, dávají jednotlivým členským zemím Evropské unie docela dobré nástroje k tomu, aby dokázaly v tom dnešním složitém světě obstát. Na jedné straně se zvyšují preventivní mechanismy, které v minulosti nebyly tak jednoznačně stanoveny ve starých dokumentech, to znamená mechanismy, které by měly zajistit, že v dobách hospodářského růstu, v těch lepších letech, se budou vlády chovat zodpovědně a šetrně, a v tomto směru vláda České republiky je hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších vlád, protože právě v tomto období se nám podařilo dosáhnout řady úspěchů a řady výsledků, které alespoň v zahraničí oceňují, a je dobře, že to kladné hodnocení dopadá na celou Českou republiku a na atraktivnost České republiky pro investory, ale i pro řadu dalších lidí, kteří přispívají k rozvoji české ekonomiky.

Za druhé, Pakt stability a růstu tak byl změněn, umožňuje reagovat na některé dočasné problémy, které se v národních ekonomikách mohou vyskytovat, a umožňuje v některých definovaných oblastech mimořádné investice, které budou posléze posuzovány samozřejmě na evropské úrovni. Mám zde na mysli investice do strukturálních změn, především reformních procesů, mám zde na mysli investice do dopravní infrastruktury, do oblasti vědy, výzkumu a vývoje, ale také investice, které vložila Evropa a jednotlivé evropské země do integračního procesu. Z tohoto pohledu si myslím, že tak jak byl Pakt stability a růstu na evropském summitu projednán a schválen, tak skutečně přináší pro Evropu předpoklad docela úspěšné budoucnosti. Myslím si, že dosavadní dráha jednotné evropské měny a její úspěch a také dynamika, která je v jednotlivých zemích v posledním období, nás mohou naplňovat optimismem.

To, co je pro Českou republiku podstatné, je to, že Česká republika má v tuto chvíli takové hospodářské výsledky, které při debatách, jež jsme na Evropské radě vedli, jsou jednoznačně oceňovány, a možná že je dobře, aby se to občané dozvěděli alespoň touto cestou, pokud se je jinak z veřejných sdělovacích prostředků nedozvědí. To, že Česká republika dosáhla v loňském roce více než jednonásobného růstu hrubého domácího produktu oproti průměru všech 25 zemí Evropské unie, je velmi dobrý výsledek, protože to znamená, že se zrychlilo naše přiblížení těm nejvyspělejším zemím Evropské unie.

V loňském roce se podařilo splnit poslední maastrichtské kritérium, které Česká republika nesplňovala, to je celkový deficit veřejných rozpočtů, neboť v loňském roce Česká republika vykázala deficit všech veřejných rozpočtů na úrovni 3 %, což je oproti původně stanoveným 5,2 % opravdu velký úspěch a těžko lze s těmito čísly jakkoliv polemizovat.

Dokonce v loňském roce kleslo celkové zadlužení České republiky, resp. vlády České republiky, vůči hrubému domácímu produktu. To je také podstatný výsledek, který jednoznačně přispívá k mému přesvědčení, že právě tyto výsledky vedou nejmenovanou opoziční stranu k tomu, že chce jiná témata, a ta věcná, která jsou podstatná pro budoucnost České republiky, nechce raději vůbec zveřejňovat, protože by prostě při této konfrontaci neobstála.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane premiére. Upozorňuji Poslaneckou sněmovnu, že uplynul čas, kdy je možné podle jednacího řádu podat ústní interpelaci na předsedu vlády. Proto děkuji panu premiérovi a končím interpelace na předsedu vlády.

Máme před sebou interpelace na ministry a členy vlády. První, kdo je na řadě v této chvíli, je paní poslankyně Kateřina Dostálová, která interpeluje pana ministra Sobotku ve věci zodpovědnosti Ministerstva financí za škodu České republice. Prosím paní poslankyni Dostálovou, aby přednesla svoji interpelaci.

Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážený pane ministře, Poslanecká sněmovna dne 16. února 2005 schválila zprávu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ve věci CME. V této zprávě jsou zhodnoceny okolnosti a příčiny prohrané arbitráže se společností CME. Tato prohra stála občany České republiky 10 miliard Kč. Zpráva zároveň uvádí podíl jednotlivých institucí na této prohře. Přitom nejvíce pochybení je tu přisuzováno právě Ministerstvu financí.

Zpráva jednoznačně konstatuje, že Ministerstvo financí podcenilo svoji právní pozici v arbitráži. Zpráva kritizuje způsob výběru advokátní kanceláře, která pak zastupovala zájmy České republiky, i výběr samotný. Ministerstvo financí a právní zástupce významně podcenili důležitost sporného důkazu - jde o záznam dr. Havlíkové o jednání Vladimíra Železného s radou - když česká strana neodmítla relevantnost tohoto dokumentu a dokonce ho sama v arbitrážním řízení použila. Zpráva rovněž kritizuje nedostatečnou přípravu na arbitrážní řízení, výběr advokátní kanceláře, výběr rozhodce, svědků a přípravu dalších skutečností. V závěru pak vyšetřovací komise doporučila Ministerstvu financí České republiky, aby nechalo zpracovat nezávislý audit, který by zhodnotil jednak okolnosti výběru právního zástupce České republiky, jednak jeho postup při obhajování zájmů naší republiky.

Na základě těchto informací se vás, pane ministře, táži, zda již vaše ministerstvo nechalo tento nezávislý audit zpracovat, a pokud ne, kdy tak hodlá učinit. Děkuji za odpověď.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Zazněla interpelace. Prosím pana ministra Bohuslava Sobotku, aby se ujal odpovědi. Má k dispozici pět minut. Prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, především bych chtěl říci, že nelze tady v tuto chvíli citovat pouze jednu část závěrečné zprávy vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, neboť tato závěrečná zpráva se také zmiňuje o chování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, o jejím podílu. Tato zpráva se zmiňuje o chování mediální komise Poslanecké sněmovny, která byla vedena občanským demokratem, zejména v těch letech, kdy docházelo k pochybení. Je třeba si také uvědomit, že tato rada byla volena na základě nominací, které byly dávány Občanskou demokratickou stranou, protože v té době ještě byly politické nominace a členy rady nenominovala občanská sdružení.

Čili pokud zde byla citována pouze jedna úzká část této závěrečné zprávy, je třeba kvůli spravedlnosti a objektivitě zmínit, že toto zavinění nebylo na Ministerstvu financí, ale bylo na Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, neboť tím regulátorem, který rozhodoval o právech a povinnostech investora, byla právě Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

***