Neautorizováno !

(15.30 hodin)
(pokračuje Votava)

Chtěl bych upozornit, že vláda České republiky vyslovila s předloženým návrhem senátního zákona nesouhlas. Toto její stanovisko včetně odůvodnění vám bylo rozesláno pod číslem sněmovního tisku 845/1. Po právní stránce vláda předložené právní úpravě vytýká, že z důvodu zachování právní jistoty není obecně přípustné obnovovat dodatečně právo, které již jednou bez náhrady zaniklo. Po věcné stránce upozorňuje dále vláda ve svém stanovisku, že byl již navíc na úseku rehabilitace bývalých československých státních občanů onou definitivní tečkou, tedy právní normou, která opětovně a navíc o několik let odsunula původně nejzazší termín pro uplatnění práva bývalých československých státních občanů činit prohlášení o státním občanství, právě zákon č. 193/1999 Sb.

Mohu říci, že se stanoviskem vlády se ztotožňuji, a proto také navrhnu v průběhu dalšího projednávání, resp. před ukončením rozpravy, zamítnutí v prvním čtení. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Mohu teď otevřít obecnou rozpravu a oznámit vám, že do ní nemám žádnou písemnou přihlášku, ale registrovala jsem jako první přihlášku pana poslance Jana Kavana, poté pan poslanec Seďa. Prosím, pan poslanec Jan Kavan má slovo.

Poslanec Jan Kavan: Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem si samozřejmě vědom právního argumentu vyjádřeného ve stanovisku vlády a není mým zvykem vystupovat na tomto pódiu s návrhem, který by byl v rozporu s představou vlády, ale mohu tu a tam udělat výjimku.

Obecně, vzpomínám, v roce 2000 při sčítání obyvatel Spojených států amerických se více než 1,3 milionu lidí přihlásilo k tomu, že jsou českého původu. To samozřejmě nekomentuji, protože český původ může sahat dosti hluboko, ale oni se takto vnímají. Je rovněž známo, že v době od 2. září 1999 do 2. září 2004 o navrácení českého občanství požádalo odhadem 5 000 bývalých československých občanů. Ten nepoměr mezi těmito dvěma čísly skrývá podle mého odhadu desetitisíce osob, které z nějakého důvodu o navrácení občanství nepožádaly, ačkoliv na ně měly nárok. A troufám si tvrdit, že podstatná část z nich během toho pětiletého období, kdy platil zákon č. 193/1999, o této možnosti vůbec nevěděla.. To je jedna skupina osob, na kterou bychom měli vzít ohled. A již paní senátorka tu zdůraznila, že jde často o občany, kteří žijí v odlehlých krajích, například ve Spojených státech amerických, v Austrálii a jinde. Nehovoříme tedy o snadno dostupných a k informaci přístupných oblastech například západní Evropy.

Další skupinou osob jsou bývalí občané, kteří československé občanství ztratili před více než patnácti lety. Už z toho vyplývá, že jde o skupinu starší generace. Vezměte na vědomí, že kdo emigroval ze socialistického Československa například do Spojených států amerických ve velmi mladém věku 20 let, pak během pěti let získal americké občanství, a tím ztratil občanství československé, tak mu je dnes minimálně 40 let. A to jsou ti nejmladší, většinou jde o občany daleko starší. V každém případě jde o osoby v zahraničí velmi etablované, které tím, že budou mít nárok na navrácení českého občanství, mohou pomoci chránit naše zájmy a šířit dobré jméno České republiky. Naopak pokud nebudou mít nárok na české občanství, budou to často vnímat v tom smyslu, že jejich stará vlast je nějakým způsobem diskriminuje, že se nedokázala vyrovnat s minulostí, že nedokáže být k nim velkorysá.

Z praxe známe mnoho případů, já znám mnoho případů, kdy český emigrant pomohl vzájemnou spoluprací a v konečném důsledku pomohl i zvýšit objem investic v České republice. I kolega Laštůvka mi může potvrdit, že během cest delegací zahraničního výboru do zahraničí často narážíme na naše krajany, kteří o této záležitosti hovoří, a je vidět, že ta věc je i nadále trápí. Vím z vlastní zkušenosti, že na české konzuláty se obrací řada lidí se žádostí o nové, další informace týkající se navrácení občanství. Dnes konzuláty odpovídají v tom smyslu, že jedinou možností, kterou tito lidé mají, je přestěhovat se do České republiky a požádat cizineckou policii o trvalý pobyt. Bez podmínky minimálně pětiletého pobytu v České republice pak české občanství nelze získat, aniž by tím ten dotyčný přišel o své, v tomto případě americké nebo jakékoliv jiné cizí občanství. Domnívám se, že je to chyba, neboť přinejmenším ten, kdo již jednou českým občanem byl, by podle mého soudu měl mít nárok na navrácení občanství kdykoliv během svého života, a zvlášť pokud se jedná o ty naše bývalé občany, kteří o československé občanství přišli za doby nesvobody.

Chtěl bych proto apelovat na vás, abyste propustili tento návrh do druhého čtení, a zahraniční výbor tuto materii pečlivě projedná, a domnívám se, že je velmi pravděpodobné, že ve druhém čtení předloží i některé pozměňovací návrhy k textu, který jsme obdrželi od Senátu. Ale myslím si, že by bylo nespravedlivé vůči lidem, o nichž jsem hovořil, kdybychom to už v této fázi zamítli a nepustili to do druhého čtení.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Antonín Seďa. Po něm jsou přihlášeni pan poslanec Jaroslav Lobkowicz a pan poslanec Jiří Karas. Nyní tedy má slovo pan poslanec Antonín Seďa.

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážená paní senátorko, vážené kolegyně, vážení kolegové, změna zákona č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., umožňuje bývalým českým státním občanům požádat o znovunabytí státního občanství České republiky, pokud o ně přišli v období 25. února 1948 do 28. března 1990. Přestože zákon č. 193 je platnou součástí našeho právního řadu, nelze jej v současné době aplikovat, protože je v něm zakotvena pětiletá lhůta, jejímž uplynutím právo činit prohlášení ostatním občanům České republiky zaniklo k 2. 9. 2004.

Současná praxe ukazuje, že z důvodu krátké lhůty a špatné informovanosti stále existují bývalí čeští státní občané, kteří si o české státní občanství chtějí zažádat, ale již jim není možno vyhovět podle původních podmínek zákona.

Přestože stanovisko vlády uvedené ve sněmovním tisku č. 845/1 je negativní, a některé důvody pro zamítavé stanovisko sdělím osobně také já, dovoluji si navrhnout vážené Poslanecké sněmovně propuštění návrhu zákona do druhého čtení. Předem děkuji za podporu mého návrhu.

***