Neautorizováno !

(15.20 hodin)
(pokračuje Němcová)

Můžeme se začít zabývat dalším bodem schváleného pořadu schůze a tím je bod číslo 22. Jedná se o senátní návrh.

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 845/1.

Z pověření Senátu předložený návrh zákona uvede paní senátorka Jitka Seitlová. Doufám, že je přítomna. Ano. Prosím, paní senátorko, abyste se ujala slova.

Senátorka Jitka Seitlová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych před vás předstoupila se senátním návrhem novely zákona č. 193/1999, o státním občanství některých bývalých československých státních občanů. Jedná se rozsahem o velmi krátkou novelu, doplňující jediné ustanovení zákona, a to § 5. Cílem doplnění je obnovení možnosti získání zpětného občanství naší země prohlášením, a to pro ty bývalé občany, kteří byli nuceni opustit Českou republiku z důvodů politické perzekuce nebo nesvobody v době od roku 1948 do roku 1989. Podle platného zákona pro ně možnost opětovného nabytí našeho českého občanství skončila k datu 2. 9. loňského roku.

Pokus prosadit výše uvedené věcné řešení byl již součástí širšího senátního návrhu novely projednávané zde ve Sněmovně v květnu loňského roku. Po odstranění tehdy uváděných výhrad je nyní předkládán již upravený a velmi redukovaný návrh, který řeší pouze nejvíce naléhavou situaci.

Legislativní stanovisko vlády není ale opět kladné a odkazuje až na komplexní řešení a novou koncepci právní úpravy občanství. Ta je ale dnes ještě v nedohlednu.

Zpětné získání občanství pro uvedenou skupinu bývalých občanů bylo umožněno původně v omezeném rozsahu zákonem č. 88/90 Sb. a následně upraveno právě v projednávané novele. Z našeho pohledu se doba platnosti těchto právních úprav může jevit dostatečně dlouhá pro to, aby si to lidé, kteří jsou v zahraničí, mohli vyřídit. Podle zkušeností ze zastupitelských úřadů - a také na základě jejich podnětu byl návrh připraven - tomu tak ale není. Lidé mají jednak problémy se získáním potřebných podkladů, jednak se o možnosti opětovného získání občanství často ani nedověděli. Je třeba si uvědomit, že se často jedná o starší občany žijící ve vzdálených oblastech celého světa, bez trvalého komunikace s našimi zastupitelskými úřady.

Situaci snad nejlépe vystihuje jeden z mnoha dopisů, který jsem v posledních dnech obdržela. Bývalý občan se o možnosti zpětného nabytí občanství dověděl až nyní, paradoxně na internetových stránkách právě v diskusi tady v parlamentu kolem projednávané novely. Dovolte, abych citovala: "Možná každý stárnoucí emigrant koketuje s myšlenkou vrátit se na stará kolena do vlasti s představou návratu ztraceného syna, ale žádný z nich nepočítá s tím, že bude přijat jako cizinec, cizinec ve vlasti, kterou více či méně podstatnou část svého života v cizině reprezentoval." Myslím tedy, že zcela opačně by bylo na místě říci: vraťte se, ve své vlasti jste nejen vítáni, ale jste stále naši.

Již dnes leží například jen na ambasádě Spojených států amerických celá řada prohlášení k opětovnému nabytí občanství emigrantů z doby totality. V případě neprodloužení termínu by musela být zamítnuta. Prosím tedy o zvážení návrhu a jeho postoupení do procesu dalších čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní senátorce Jitce Seitlové za uvedení tohoto návrhu zákona. Prosím, aby se slova ujal nyní zpravodaj určený pro prvé čtení, pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte prosím, abych jako zpravodaj, který byl k tomu určen, uvedl senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. Tento senátní návrh zákona vám byl rozdán všem jako sněmovní tisk č. 845.

Senátní návrh zákona vychází z premisy, že ačkoli se všechny zákony týkající se nabývání a pozbývání československého, resp. českého státního občanství, přijímané postupně po roce 1989, snažily vždy alespoň zčásti napravit křivdy způsobené některým našim bývalým státním spoluobčanům, a to v letech 1948 až 1990, zbavením jich svého státního občanství, nejsou tyto křivdy přesto do dnešního dne napraveny zcela dostatečně. Podle právního názoru horní komory našeho Parlamentu, který byl vtělen právě do předloženého návrhu zákona, nelze v současné době aplikovat zákon č. 193/1999 Sb. zcela. Jeho aplikaci brání ustanovení § 5 zakotvující pětiletou prekluzivní lhůtu, jejímž uplynutím právo oprávněné osoby učinit prohlášení o státním občanství České republiky bez náhrady a již jednou provždy zaniklo. Pokud tedy bývalý československý státní občan tohoto svého práva nevyužil, a to nejpozději do dne 2. září 2004, to je právě do pěti let ode dne nabytí účinnosti zákona 193/1999 Sb., jeho právo učinit prohlášení o státním občanství České republiky také dnem 3. září 2004 zaniklo a již se nikdy neobnoví.

Možnost znovunabytí našeho státního občanství vnímali čeští krajané žijící v zahraničí právě jako nápravu křivd velmi pozorně. Proto uvítali schválení zákona č. 88/1990 Sb., který právě umožnil bývalým československým, resp. českým státním občanům požádat o znovunabytí státního občanství, pokud o něj přišli v době mezi 1. říjnem 1949 a 31. prosincem 1989. Také další právní úprava nabývání státního občanství, naposledy provedená zákonem č. 193/1999 Sb., vycházela vstříc našim krajanům a stanovila další pětiletou lhůtu pro možnost znovunabytí občanství, a to pro ty občany, kteří pozbyli státního občanství Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo České republiky, a to od 25. února 1948 do 28. března 1990, a to propouštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s nabytím státního občanství jiného státu.

Z dosavadní zkušenosti s aplikací zákona č. 193/1999 Sb. vyplynul pro předkladatele následující poznatek. Rozlehlost světových území, na nichž všude se dnes bývalí českoslovenští státní občané nacházejí, byla v průběhu oné nepřekročitelné pětileté lhůty překážkou toho, aby za dobu jejího plynutí bylo učiněno zadost spravedlivému požadavku, totiž aby informace o právu oprávněných osob učinit prohlášení o státním občanství vešla v těchto světových místech v širší známost. Všichni bývalí českoslovenští státní občané, kteří své žádosti o učinění prohlášení o státním občanství podali po uplynutí zákonné lhůty, museli být proto z tohoto důvodu také odmítnuti.

Cíl předloženého senátního návrhu zákona je tedy tento. V rámci nápravy křivd způsobených bývalým československým státním občanům v letech 1948 až 1990 zbavením jich státního občanství a s přihlédnutím k tomu, že pro uzákonění pětiletého časového omezení, v němž jedině mohli činit prohlášení o státním občanství České republiky, je navrhováno namísto prekluzivní pětileté lhůty neuvádět v zákoně do budoucnosti již lhůtu žádnou.

***