Neautorizováno !

(10.20 hodin)

Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych velice stručně shrnula to, co tady již říkal pan ministr.

Zákon upravuje vztah mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, který je založen na respektování svobody náboženského vyznání a vnitřní autonomie církví a náboženských společností a na důsledném uplatňování konfesní neutrality státu vůči církvím a náboženským společnostem. Upravuje registraci církví a náboženských společností, která je realizována podle správního řádu, a evidenci některých právnických osob odvozených od církví a náboženských společností a konkretizuje práva a povinnosti registrovaných církví a těchto společností, stejně jako postup jejich případného zrušení a zániku. Zákon stanovuje též podmínky pro získání oprávnění k výkonu zvláštních práv, to je práv působení v některých oblastech veřejné sféry, jako je armáda, vězeňství, ale též financování platů duchovních a církevní administrativy ze státního rozpočtu, přičemž současně stanovuje, že výkon jednotlivých konkrétních práv je upraven jinými zákony pro tu oblast veřejné sféry, ve které jsou zvláštní práva vykonávána. Ministerstvo kultury pak stanovuje jako orgán provádějící registraci a evidenci podle zákona.

Problematika financování církví a náboženských společností je řešena jinou právní úpravou a tato právní úprava, která je předkládána Ministerstvem kultury a vládou České republiky, se tohoto zákona vůbec nedotýká a vlastně ho ani neovlivňuje.

Jak vyplývá z textu části I důvodové zprávy, která je přílohou zákona, z problémů současné právní úpravy vyplývá, že je nutné pro správnou aplikaci zákona po nálezu Ústavního soudu navrhnout novelu zákona, a to proto, aby zákon nebyl aplikován na základě jednoho z možných výkladů důsledků nálezu Ústavního soudu, který pochází od různých skupin právníků, ale aby byl stanoven poslanci Parlamentu České republiky a aby také nemohl být vyvíjen nátlak na Ministerstvo kultury a jeho úřednický aparát.

Okruh právnických osob nabývajících právní subjektivitu podle zákona je navržen tak, aby obsahoval ty, které se zabývají obecně prospěšnou činností. Vychází se tak vstříc většinovému přání církví a náboženských společností, které tyto subjekty od roku 1989 chápou jako přímou součást církví, protože je při této obecně prospěšné činnosti vykonávána současně i činnost náboženská. Protože by však nebylo v souladu s výše uvedenými čl. 4 odst. 3 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, aby pro vykonávání obecně prospěšné činnosti neplatily stejné podmínky jako pro vykonávání takové činnosti necírkevními subjekty, je v návrhu novely zákona navrženo, aby taková zařízení, jako jsou charity a diakonie, měla některé orgány jako obecně prospěšné společnosti, které se také zabývají obecně prospěšnou činností. Další organizace těchto subjektů, pravidla jejich jednání a rozhodování však nejsou zákonem předepsány tak, jak je tomu v případě zákona o obecně prospěšných společnostech. Respektuje se přání církví a náboženských společností, aby si taková pravidla stanovovaly samy.

Součástí novely zákona je též návrh nahradit princip evidence principem registrace. Nejde jen o to, že v podstatě v nevyužívaném principu evidence jsou v různých právnických publikacích uváděny nestejné údaje, které jsou příčinou obtíží při jejich aplikaci ve správním řízení. Především však jde o to, že různé výklady institutu evidence některými církevními právníky vedou k prohlášením, že nikoli orgány státní moci České republiky, ale církve a náboženské společnosti mají právo zřizovat právnické osoby podle právního řádu České republiky, jak o tom tady podrobně hovořil již pan ministr. Princip registrace je výhodný v tom, že k takovému výkladu nemůže dojít. Daný návrh nahrazení principu evidence principem registrace není v rozporu s čl. 16 odst. 2 Listiny práv a svobod, protože v tomto ustanovení Listiny se nehovoří o právu církví a náboženských společností ustavovat právnické osoby podle právního řádu České republiky, ale dává jim možnost vytvářet si různé součásti, které pak výhradně podle rozhodnutí církví a náboženských společností jsou anebo nejsou navrhovány k nabytí právní subjektivity podle právního řádu České republiky.

Daný návrh zákona, který předkládá vláda, není ani v rozporu s nálezem Ústavního soudu č. 4/2003 Sb.

Součástí návrhu novely zákona jsou též některá terminologická upřesnění, zejména upřesnění týkající se postupu podle správního řádu.

Závěrem bych chtěla poznamenat, tak jak to říkal i pan ministr, že novela se v žádném případě nedotýká vysoké úrovně náboženské svobody v České republice.

Dovoluji si Sněmovně doporučit propuštění této novely do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě přihlášky. Jako prvního pana kolegu Talíře a druhého pana kolegu Bratského. Slovo má pan poslanec Jaromír Talíř.

Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně a kolegové, zabýváme se novelou zákona, která, po pravdě řečeno, v české veřejnosti není předmětem příliš velké debaty nebo nezajímá asi velkou část české veřejnosti, protože se jedná o problém upravující postavení církví a náboženských společností, a já mám pocit, že to není věc, která by zrovna hýbala naší politickou scénou nebo českou veřejností. Nicméně je to věc, která není jednoduchá, jak tady pan ministr uváděl, je komplikovaná.

Chci začít své vystoupení tím, že projednáváme vládní návrh této předlohy a vládní návrh zákona, který ale podle mého názoru není koaličním návrhem. Koalice měla vytvořenou skupinu, která debatovala nad tímto návrhem. V rámci této skupiny nedošlo ke shodě, byla tam různá stanoviska. Ve vládě, pokud mám já své informace správné, z ministrů, kteří zastupují ve vládě KDU-ČSL, hlasoval pro tuto novelu jeden, jeden byl proti a jeden se nezúčastnil nebo se zdržel hlasování.Tím chci říci, že tento návrh není koaliční.

Bylo řečeno, že s tímto návrhem se neztotožňuje pouze katolická církev. Pan ministr to tady několikrát zopakoval, dokonce personifikoval. Já musím říci, že mám zkušenost jinou. Zúčastnil jsem se dvou jednání na Ekumenické radě církví, kde jsou zastoupeny všechny nekatolické církve, a mohu zde sdělit, že ti, kteří diskutovali k této novele na setkání, jehož jsem se účastnil, vyslovili nesouhlas s touto novelou. To znamená, že není pravda, že by s ní nesouhlasila jenom jedna z evidovaných, byť ta největší církev.

Vrátím se tedy k tomu, proč tuto novelu projednáváme. Sám jsem hledal v důvodové zprávě návrhu tohoto zákona důvod, pro který je novela předkládána, a našel jsem tam to samé, co tvrdí pan ministr, a dovolte mi citovat: "Jediným důvodem k předložení novely zákona je zrušení ustanovení § 6 odst. 2 zákona o církvích, tak jak to provedl Ústavní soud svým nálezem." Kdyby měla být tato věta pravdivá, potom bych se pozastavil nad tím, jak to, že novela má pět částí, z nichž první část má myslím 50 novelizačních bodů, a proč vůbec v důvodové zprávě není nic řečeno o tom, že se netýká tato novela jenom onoho ustanovení § 6 odst. 2, ale týká se celé řady dalších věcí. Já se k nim později vrátím, ale například se novelizuje zásadním způsobem definice základního dokumentu církve, který je tím dokumentem, podle kterého jsou církve v České republice registrovány. O tom tady nepadlo ani slovo.

Nicméně se vrátím k tomu problému, který tady byl prezentován, to znamená, jaké právnické osoby mohou církve navrhovat k evidenci, to znamená, co bude Ministerstvo kultury evidovat v rámci svého postavení jako ústředního orgánu státní správy ve věci církví.

***