Neautorizováno !

(10.30 hodin)
(pokračuje Talíř)

Této problematiky se týká novelizační bod číslo 24. Jestliže vláda, která navrhuje tuto novelu, tvrdí, že jejím důvodem je to, že Ústavní soud vypustil jakousi část zákona o církvích, musím připomenout, že mám k dispozici stanoviska dvou renomovaných právních institucí, které se tímto problémem zabývaly a které poslaly své stanovisko Ministerstvu kultury, kde reagují na otázku, která zde byla položena. Dovolte mi, abych odcitoval z těchto stanovisek.

To první stanovisko je stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky a nedovolím si neodcitovat především začátek dopisu, kterým své stanovisko Ministerstvu kultury sdělují. Píší zde totiž - cituji: "K vašemu dopisu ze 24. října 2003 ve věcech církevních právnických osob si vám dovoluji sdělit, že v těchto záležitostech neshledávám žádný závažný právní problém. To přesto, že jsem se podrobně seznámil s přílohami vašeho dopisu, které všechny velmi usilují o to, aby záležitost jako závažný problém vypadala."

V třetí části tohoto stanoviska potom ten, kdo to zpracovával, je to podepsané doktorem Zachariášem, kandidátem věd, ředitelem tohoto ústavu, a zpracovatelem je uveden doktor Bárta, říká: "Nález Ústavního soudu je pro zákon číslo 3/2002 celkem bez následků. Ústavní soud zrušil § 6 odst. 2 zákona, který zněl takto: Registrovaná církev a náboženská společnost může navrhnout k evidenci orgán církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jinou církevní instituci založenou církví a náboženskou společností podle jejich vnitřních předpisů za účelem organizace vyznávání a šíření náboženské víry jako právnickou osobu podle tohoto zákona (dále jen církevní právnická osoba). Vypuštění zákonodárné zkratky není fatální. Tatáž slova, která i nadále v platném textu zákona se používají, lze vyložit uznávanými metodami výkladu práva, a to se stejným výsledkem, jako kdyby legislativní zkratka byla zachována. A vypuštění samotné věty, jejíž normativní obsah je "může navrhnout", ještě neznamená změnu objektivního právního stavu, zejména ne v neprospěch církví, takže by to napříště navrhovat nemohly. Je zde stále ještě § 16 tohoto zákona, který byl a je i před zásahem Ústavního soudu rozhodující. Nález tedy podle mého názoru ani v nejmenším nevyvolává nutnost zákon novelizovat nebo vypuštěná slova nahrazovat jiným normativním textem. Má-li být zákon novelizován…" Pardon - teď jsem přeskočil jeden odstavec. "Má-li být zákon novelizován, nic podle mého názoru nebrání tomu, aby namísto slova evidence se v příslušných souvislostech užívalo slovo registrace."

Tolik stanovisko Ústavu státu a práva, které vyvrací tu tezi, že jediným důvodem pro novelizaci tohoto zákona je nález Ústavního soudu. A i kdyby byl, já si dovoluji poukázat právě na nález Ústavního soudu, který ve svém odůvodnění, také zde byla o tomto odůvodnění již řeč, upozornil, proč zrušil ten § 6 odst. 2.

Nebylo zde vůbec řečeno, že tuto problematiku zároveň upravuje Listina základních práv a svobod, která ve jednom svém článku říká, že církve a náboženské společnosti ustavují své vnitřní poměry, zejména duchovní, a zřizují své instituce bez zásahu státu. Na toto jenom upozorňuji, protože Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky a je jistě institutem, který má větší přednost než normální zákon. A dovoluji si tedy z nálezu Ústavního soudu, ze strany 17 tohoto nálezu, přečíst ustanovení, které zdůvodňuje, proč Ústavní soud zrušil toto omezení, kde původní zákon říkal, že církve mohou navrhnout k evidenci na Ministerstvo kultury pouze právnické osoby, které jsou založeny za účelem šíření, vyznávání a organizování náboženské víry.

Ústavní soud ve svém stanovisku sdělil - cituji: "Jestliže tedy ustanovení § 6 odst. 2 zákona omezuje právo církve, náboženské společnosti navrhnout k evidenci církevní právnickou osobu toliko za účelem organizace vyznávaní a šíření náboženské víry, je toto restriktivně vymezené pojetí ve zjevném rozporu se samotným cílem a smyslem církví a náboženských společností a svědčí o jejich zásadním nepochopení, neboť jejich aktivity se přirozeně neredukují toliko na prezentaci náboženské víry, nýbrž svojí činností navenek, překračující omezení na pouhý výkon náboženství, vyzařují do celé společnosti a představují tak nezbytný předpoklad fungování občanské společnosti. Toto omezení zjevně odporuje článku 16 odst. 2 Listiny, neboť tento článek garantuje právo církví a náboženských společností zřizovat řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech, zatímco ustanovení § 6 odst. 2 podmiňuje právní vznik církevních právnických osob evidencí prováděnou ministerstvem.

Přitom je zřejmé, že omezení právního vzniku církevních právnických osob vyplývající z citovaných ustanovení nekoresponduje ani s taxativně vyjádřenými důvody, pro které je možné omezit výkon těchto práv, pozitivně zakotvenými v článku 16 odst. 4 Listiny. Tato omezení, která již s ohledem na jejich povahu je nutno interpretovat restriktivně, totiž mohou nastat pouze tehdy, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. S použitím argumentu a contrario je totiž zjevné, že zákonem stanovené omezení základního práva, zakotveného v článku 16 odst. 2 Listiny stanovenou podmínkou evidence církevních právnických osob ministerstvem, nespadá pod žádnou z uvedených ústavních kautel, a jedná se proto i z tohoto důvodu o omezení protiústavní, nerespektující autonomii církve, náboženských společností a pluralitu jejich činností." A tak dále.

Já to tady uvádím právě proto, abych zdůraznil, že Ústavní soud jasně sdělil, proč toto omezení vypustil z tehdy platného návrhu zákona, a nemohu si odpustit dojem, že v tomto návrhu se znovu vracíme do podobné situace, neboť § 16a a § 16b znovu říkají, jaké instituce a jakého typu smí církve navrhnout k evidenci na Ministerstvu kultury.

Pan ministr tady ve svém vystoupení řekl, že přece nebude na ministerstvu evidovat například církevní nemocnice. Pojďme se tedy podívat, jak zní novelizační bod 24 této novely zákona. Tam se vkládá do zákona nový § 15a, který v odstavci 1 říká, že církve, náboženské společnosti mohou navrhnout k evidenci podle tohoto zákona jednak orgán, který je založen za účelem vyznávání náboženské víry, zde se tím zřejmě myslí nová farnost, nový sbor, nová obec například v židovské náboženské společnosti. A za b) účelové zařízení registrované církve založené církví a náboženskou společností pro poskytování obecně prospěšných služeb sociálních nebo zdravotnických nebo působících jako charita či diakonie.

Dovolím si pozastavit se nad tím textem za b), kde se říká, že to mohou být instituce, které jsou buď sociální, nebo zdravotnické, anebo působí jako charita a diakonie. Já sice nemám klasické vzdělání, ale vím, že jak charita, tak diakonie jsou označení, která vznikla z řeckých slov, z řeckého slova charitas, což znamená jeden ze tří výrazů řečtiny pro lásku, či diakonia, což znamená služba. To znamená, je to označení, které vyjadřuje smysl působení těchto institucí ve službě ostatním členům společnosti, či jsou projevem bratrské lásky k ostatním lidem ve společnosti, a které zahrnují všechny formy působení.

Já se ptám, jak to, že předkladatel vytipoval, že mohou být evidovány pouze instituce, které jsou buď sociální, nebo zdravotnické. A tady pan ministr sám v této novele předložil něco, čemu se brání, neboť kdybych při aplikaci tohoto ustanovení… Podle mne nemocnice je jasné zdravotnické zařízení, takže bude evidováno na Ministerstvu kultury, ale zejména nerozumím těm spojkám "nebo", neboť podle mne "nebo" se vylučuje a je těžké tedy říci, zda charita nebude moci vykonávat sociální nebo zdravotnické služby, či jak je míněno toto ustanovení, které je podle mého názoru zcela špatně formulované.

Jistě očekávám výhradu k tomu, že, a bylo tady také řečeno, že to neznamená, že by nemohly církve a náboženské společnosti zakládat své právnické osoby podle ostatních předpisů. O tom hovoří odst. 2 tohoto paragrafu. To je pravda. Dokonce se uvádí, podle kterých právních předpisů to může být. Je tady uveden například občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon o obecně prospěšných společnostech.

Nebudu se zmiňovat o tom, že podle mých informací v novém občanském zákoníku má být zcela jinak postaveno postavení obecně prospěšné společnosti, případně má být tento institut z českého právního řádu vypuštěn. Nevím, jak to bude. Nicméně chtěl bych připomenout zejména kolegům ze sociální demokracie problém, který jsme tady řešili přednedávnem, kdy se kraje snažily zřídit svá zdravotnická zařízení jako obchodní společnosti. Tehdy bylo velmi silně argumentováno, že je to nepřijatelné, protože přeci zdravotnictví není něco, co má být podrobeno obchodní společnosti. Nyní ale se stejnou argumentací nutíme církve k tomu, aby ony zřizovaly podle obchodního zákoníku své instituce. Opravdu tato logika postrádá podle mého názoru rozum.

Dále bych se chtěl zmínit o tom, co už jsem v úvodu této řeči nakousl, to znamená další věc, která je v tomto zákonu novelizována.

***