Neautorizováno !

(9.30 hodin)
(pokračuje Fischerová)

A tím nemám na mysli nějaké výlučné filmy pro malou obec diváků, i když i ty jsou hodny podpory, ale tvorbu, která v sobě spojuje uměleckou náročnost a přitahuje diváky.

Film není obvyklý typ zboží, nelze jej beze všeho hodit na trh, protože v této oblasti platí jiná pravidla, tak jako v umění vůbec. Mimoto nejen český, ale i evropský trh je malý a není zde žádná ochranná celní politika domácích tvůrců, a proto je třeba mít nějaký systém podpory. Mnoho zemí okolo nás to také již praktikuje. Jejich výsledky jsou oceňovány na světových festivalech a mají své diváky. Jenom ilustrativně zmíním zajímavé srovnání České republiky s podobně lidnatými zeměmi v Evropě, jako je Portugalsko, Belgie, Řecko nebo Maďarsko, které všechny podporují rozvoj své kinematografie třikrát až desetkrát vyššími částkami.

Chci upozornit i na další okolnosti spojené s podporou kinematografie a výrobou filmů, které si možná mnozí neuvědomují. Nejde tu pouze o samotnou výrobu, ale také o podporu distribuce u nás i v zahraničí. Například bez existence Českého filmového centra a Institutu dokumentárního filmu, které se zabývají propagací našich filmů v zahraničí, by se česká filmová tvorba ve světě uplatňovala mnohem hůře než doposud. A málokdo si uvědomuje, že činnost těchto center v současnosti podstatnou měrou ze svých prostředků podporují sami tvůrci. Tím sebe připravují o zisk, který by mohli investovat do další tvorby. V zahraničí je propagace národních kinematografií zcela běžná a rozšířená. Stejně tak si v zahraničí ochraňují malá kina klubového charakteru, která slouží i jako společenská centra pro kultivované diváky, kteří mají hlubší zájem nejen o kinematografii, ale i o další společenské souvislosti. Tato výchovná funkce by měla být rovněž nedílnou součástí politiky podpory kinematografie.

Dále je důležité zmínit vysokou a oceňovanou profesionalitu pomocných profesí. Kostyméři, architekti, kameramani, zvukaři nebo střihači mají mimořádně dobrou pověst a jsou žádáni zahraničními produkcemi, které u nás často točí právě proto, že jejich služby jsou kvalitní a nejsou drahé. Pokud by u nás došlo k dramatickému omezení domácí tvorby, tyto profese se neudrží a dojde k zániku vynikajících dovedností, ale také k růstu nezaměstnanosti v tomto oboru.

Zastavím se u nově navrhovaných zdrojů příjmů do fondu. Je pochopitelné, že platit navrhované odvody se nechce nikomu. Byla by to ideální společnost, ve které bychom se sešli a společně se dohodli, že podpora české kinematografie je v zájmu nás všech a že pro všechny vyjmenované subjekty je český film přínosem. Ani mně není milé, že tu namísto společné dohody přichází zákon. Byla jsem přítomna jedné schůze zástupců televizí a filmových tvůrců, kde se zdálo, že se začíná vytvářet prostor pro dohodu. A to je jistě cesta vítaná. Věřím, že během projednávání zákona k ní dospějeme.

K námitkám, že filmoví tvůrci chtějí pro svoji potřebu brát peníze jiným, je třeba poznamenat, že o navrhované odvody do fondu budou sníženy například výnosy z provozování audiovizuálních děl, a tedy v důsledku toho i odměny tvůrců a producentů, a že tedy i oni sami budou do systému přispívat.

Nejsilněji zaznívá námitka proti navrhovaným odvodům ze strany provozovatelů televizního vysílání. Již jsem naznačila možnost dalšího jednání o konečné podobě zákona, kde by byla například stanovena pravidla, za kterých by sami plátci odvodů mohli určitou část užít pro podporu vlastní tvorby vlastní výroby, takže by bylo možno v rámci druhého čtení navrhnout příslušné pozměňovací návrhy. Chci znovu říci a zopakovat, že i v jejich zájmu je existence české filmové tvorby, protože o české filmy je mezi diváky zájem. I když jsou komerční televize orientované především na zisk, i ony podnikají v této zemi a jsou součástí naší společnosti i kultury. Národní bohatství stojí především na rozvoji a ochraně kultury, jazyka a životního prostředí. Z toho by neměl být vyňat nikdo.

Děkuji vám za pozornost a prosím o podporu tohoto opravdu důležitého zákona.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní se ujme slova místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jako člověk, který se zabývá mediální problematikou z titulu své funkce poslance, ale současně také pedagoga na vysoké škole, řekl dvě stručné poznámky k tomuto návrhu zákona.

Za prvé. První otázka zní, co všechno stát a v jakém zájmu má podporovat z prostředků daňových poplatníků. Já osobně říkám jednoznačně, že mám rád české filmy, mám rád české knihy, mám rád českou hudbu. A nebudete mi věřit, čtu jak poezii, tak prózu, poslouchám jak populární, tak také vážnou hudbu, dívám se koneckonců z titulu své funkce otce na animované filmy, dívám se na pohádky, dívám se i na jinou filmovou tvorbu. To všechno mám rád a o tom všem troufám si říct, že by si zasloužilo veřejnou podporu. Otázka zní, proč v tuto chvíli, máme-li - předpokládám - všichni rádi tyto druhy tvorby, debatujeme pouze na téma podpory české kinematografie. A já věřím, že všichni z nás, kteří si přejeme, abychom měli možnost dívat se na ještě více kvalitních českých filmů, si stejně tak přejeme, abychom měli možnost číst podstatně více původních českých knih a poslouchat českou hudbu.

Základní otázka tedy zní, zda je spravedlivé, nebo není spravedlivé vybrat z toho všeho, co máme rádi, co si myslíme, že by mělo být podporováno, pouze jednu část, tedy kinematografii. Já se domnívám, že to správné není, že pokud bychom měli něco takového činit, nějakou takovou podporu vytvářet, potom bychom měli najít férové rovné pravidlo pro všechny.

Druhá poznámka, která je velmi důležitá. Hovoříme o podpoře české kinematografie. Vzhledem k tomu, že byl při tvorbě této novely použit až příliš důsledně onen francouzský model podpory kinematografie, dovoluji si nás všechny upozornit, že tento zákon není zákonem na podporu české kinematografie. Možná vám to zní jako provokativní teze, nicméně prosím, abyste se podívali do § 1a, kde jsou uvedeny základní pojmy, ve kterých pod písmenem b) se praví: Českým kinematografickým dílem je kinematografické dílo, na jehož výrobě se osoba, která má nebo měla v době jeho zveřejnění sídlo nebo místo trvalého pobytu na území České republiky, podílela alespoň 20 % z celkových výrobních nákladů, a toto dílo bylo současně vytvořeno s českou tvůrčí nebo technickou účastí odpovídající svým rozsahem alespoň 20 % podílu z celkových výrobních nákladů. - To neznamená nic jiného, než když hollywoodská společnost Paramount Pictures, neznám, které všechny zde existují, si založí svoji dceřinou společnost ve Francii nebo v České republice, je podle textu tohoto zákona subjektem, který má právo v případě tvorby nějakého filmu žádat o dotaci tento fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. A já si opravdu kladu otázku, jestli toto je naším cílem, či nikoliv. Nepopírám, že účast takového subjektu může být prospěšná pro českou filmovou tvorbu. Kladu si jen otázku, zda takový subjekt by měl být tím subjektem, který má mít nárok na peníze českých daňových poplatníků. Já sám si odpovídám, že nikoliv, a podle toho věřím, že také tento zákon, pokud bude dál propuštěn do projednávání, bude upraven.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan místopředseda Ivan Langer byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Já se ptám, zda se do obecné rozpravy hlásí někdo další. Není tomu tak, rozpravu tedy končím.

Budou následovat závěrečná slova.

***