Neautorizováno !

(9.40 hodin)

Ministr kultury ČR Pavel Dostál Dámy a pánové, pouze bych se snad jen vyjádřil k některým připomínkám, které z úst kolegů zazněly. Ve své podstatě měly možná jaksi zpochybnit smysl zákona.

Začal bych od posledního dotazu pana místopředsedy Langera, který vyjádřil svou nespokojenost, nebo upozornil na to, jakým způsobem je definováno české kinematografické dílo. České kinematografické dílo je v tomto zákoně definováno způsobem stejným, jak je definováno evropské kinematografické dílo podle příslušné směrnice. Jinými slovy, nemohli jsme se dopustit toho, že bychom definovali české kinematografické dílo, které je součástí evropské kinematografické tvorby, jinak, než definuje příslušná směrnice. Jsme vázáni, pane místopředsedo - nevím, komu to mám vzkázat, vaším prostřednictvím tedy vám - touto směrnicí, a proto je to definováno tak, jak to definováno je. Já vám to jinak vysvětlit nemohu, neumím a obávám se, že definice zřejmě změnit už nelze.

Pokud se týká vaší první poznámky, kdy vznášíte řečnickou otázku, zda by se neměla podobným způsobem podporovat, anebo zda se vůbec podporuje ostatní kultura v jiných žánrech, tak vám mohu sdělit, že ve své podstatě česká kinematografie je jediným žánrem českého umění a české kultury, která se po listopadu 1989 ocitla v takové pozici, v jaké je, tedy že jediným zdrojem se stala státní autorská práva. Na rozdíl od ostatních žánrů, které jsou samozřejmě financovány ještě jinými subjekty, než je stát. Mám na mysli samosprávy, mám na mysli kraje. Česká kinematografie je v této souvislosti popelkou.

Myslím si, že bychom si měli uvědomit, že tuto bídu české kinematografie zavinili čeští politici jednoznačně v 90. letech, kdy došlo k odstátnění českého filmu způsobem vskutku nevídaným. Stanovilo se, že prostě neexistuje státní film a že film existuje pouze v privátních podmínkách a že si, pokud se týče financování, musí už nějak poradit sám. Bohužel tato filozofie vedla k tomu, že součástí této transformace nebylo žádné opatření, pane místopředsedo, které by sehnalo potřebné jiné finanční zdroje, které tehdy zřejmě byly k sehnání daleko dalo by se říci snadnějším způsobem, než je tomu nyní.

Domnívám se, že odstátňování v oblasti kultury se má dělat velmi citlivě. Ten, kdo tuto transformaci provádí, musí mít na zřeteli, zda vůbec chce, aby tento žánr a tato umění existovala. Když jsem například před šesti lety byl iniciátorem odstátnění Pražského jara, tak ministerstvo postupovalo tím způsobem, že než ho odstátnilo, zajistilo potřebné zdroje ve formě závazných grantů ze státního rozpočtu.

Toliko tedy k vaší první otázce. Doufám, že mé odpovědi vám postačily.

Pokud se týká zpravodajské analýzy paní poslankyně Dostálové, jen musím sdělit, že kritiku, kterou sdělila na adresu fondu, pokud se týká udělování grantových prostředků, nesdílím. Nesdílím její názor, že tam došlo k takovým manipulacím, že si členové fondu rozdělovali prostředky mezi sebe. Musíte si uvědomit v této souvislosti, že vznik kinematografického díla od napsání až po poslední klapku, jak se říká ukončení natáčení, může trvat tři, čtyři, dokonce někdy pět let. Jestliže lidé předtím vstoupili do procesu vzniku filmu, mezitím se stali členy grantové komise, pak by bylo velice neekonomické, aby do roztočeného filmu, když producent, který je někdo jiný než jeho scenárista, požádá o přidělení grantu, aby tato žádost byla takto odmítnuta. Máte pravdu, že podle dosud platného zákona o státní kinematografii jediným opatřením mohlo být ono odcházení za dveře, tedy aby ti, kteří byť třeba jenom jako scenáristé se podíleli kdysi na vzniku kinematografického díla, na vzniku scénáře, tedy aby nyní o tom díle nehlasovali. To bylo jediné možné opatření, které máme podle tohoto zákona. Jak jste správně podotkla, nový zákon se snaží tuto situaci řešit jinak.

Vaše připomínka týkající se snižování nebo vůbec možností dalších změn v mechanismu, který je navrhován pro státní fond, je samozřejmě záležitost, kterou nemohu v této chvíli vůbec odmítnout ani přijmout. Jsem o ní ochoten diskutovat. Jak mě znáte, pokud argumenty budou relevantní ve druhém čtení, pokud přijdou pozměňovací návrhy, které by prospěly tomuto zákonu v této oblasti, mile rád je podpořím.

Jinak děkuji kolegům, kteří se zúčastnili debaty.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer, který využije svého práva přednostního vystoupení.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní předsedající. Jenom dvě stručné poznámky. Nechci prodlužovat projednávání tohoto návrhu. Nemyslím si tak jak pan ministr, že odstátnění českého filmu byla nějaká chyba. Nedokáži se představit, že by existovala česká státní kinematografie. To je první poznámka.

Druhá. O tom, že nám takovou úpravu kinematografického díla ukládá směrnice, samozřejmě vím. Já jsem na to schválně upozornil, aby ti kolegové, kteří o tom nejsou detailně informováni, nežili v přesvědčení, že podporujeme ryze čistě českou kinematografii. Řekl jsem to proto, že podle mého názoru férový název fondu by měl být "Český fond pro podporu evropské kinematografie". Potom by to bylo všechno v pořádku.

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí paní zpravodajka, paní poslankyně Kateřina Dostálová.

Poslankyně Kateřina Dostálová: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, pan ministr jako předkladatel tohoto návrhu ukončil svou závěrečnou řeč slovy, že se nebrání diskusi. Já se jí nebráním také. Znovu zopakuji, že 12. dubna bude na veřejném podvýboru pro kulturu projednáván tento návrh se všemi zainteresovanými skupinami, takže pokud máte zájem, tak vás všechny srdečně na toto jednání zvu.

Jinak jako zpravodaj se musím zhostit svého úkolu, kdy kromě předkladatele a zpravodaje vystoupili dva diskutující. V této diskusi nepadl žádný návrh, tudíž si myslím, že přistoupíme standardně k přikázání projednání výborům. Jenom chci říci, že je mi líto, že už nemohu navrhnout dobu na prodloužení jednání. Ale myslím si, že se s tím vyrovnáme na projednávání výboru.

Děkuji za pozornost.

***