(15.30 hodin)
Ministr vnitra ČR František Bublan Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pan premiér mi radí, abych podal rezignaci. Ještě nevím, jak to mám udělat.
Tato otázka je velmi často diskutovaná. Mnohdy už jsem čelil podobným dotazům. Přiznám se, že sám jsem se nad tím často zamýšlel a hledal nějaká východiska. Mohu je hledat a mohu o tom přemýšlet, protože s tím mám i osobní zkušenost, a to jak předlistopadovou, tak polistopadovou.
Na začátek bych řekl ještě jednu věc. Vzpomínáte si na občanské prověrkové komise, které udělaly určité sítě. Někteří bývalí příslušníci StB byli prověřeni, pokračovali ve službě, někteří odešli sami, někteří prověřeni nebyli. Takový byl výsledek. A tak se nastavily určité mantinely hned na začátku devadesátých let. Dnes mohu říci jednu věc. Nevím, kolik příslušníků StB na Ministerstvu vnitra a u policie pracuje. Neexistuje žádná evidence, neexistuje žádný seznam těchto lidí. Pokud by existoval, tak by to bylo protizákonné. Jediná možnost, jak to zjistit, by bylo projít všechny osobní spisy a hledat, zda ten člověk byl nebo nebyl zaměstnán u nějaké složky StB. Pokud se jedná o příslušníka policie a splňuje požadavky, to znamená, že prošel občanskou prověrkovou komisí, má předpoklady, které vyplývají z lustračního zákona nebo zákona o ochraně utajovaných skutečností, potom není žádná překážka, aby u policie sloužil. Obdobně to můžeme vztáhnout i na Ministerstvo vnitra.
Já bych vám, pane poslanče, chtěl říci jednu věc. Myslím, že vy jako evangelický duchovní ji pochopíte. Svět není černobílý. Já jsem zažil přítomnost a nějaké působení příslušníků StB ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech a nebyly to příjemné chvilky. Dost to můj život poznamenalo. Potom jsem také zažil přítomnost příslušníků StB v devadesátých letech, kdy jich část skutečně zůstala. Zůstala u zpravodajských služeb. Nebyla to malá čísla. Zůstali u policie, kde to také nebyla malá čísla. Tuto zkušenost mohu nyní nějakým způsobem porovnávat. Zase z toho dostávám jedinou výslednici - svět není černobílý.
Je potřeba k tomu přistupovat skutečně velmi obezřetně. Je třeba také trochu mít na mysli to lidské hledisko. I třeba to, že existuje něco, jako je konverze, možná i meta noa (?), jestli vám to mohu takto nazvat, aby vám to bylo bližší.
Já mám zkušenost z devadesátých let, kdy jsme skutečně vstupovali do zpravodajských služeb - my, kteří jsme nic z toho neznali, bylo nám to cizí. Uvítali nás tam vlastně bývalí příslušníci, kteří prošli komisemi, kteří byli uznáni vhodnými, aby pokračovali v té činnosti. S těmi lidmi jsme komunikovali, museli jsme s nimi začít pracovat. Oni nás uváděli do určitých problematik, seznamovali nás se základními věcmi, jako je třeba vedení svazku apod. Byli to lidé, kteří měli v sobě chuť pracovat pro nový režim, měli v sobě chuť být ku prospěchu. Jejich minulost nebyla taková, že by se nad nimi musela zavřít voda. Ti lidé třeba část svého života odpracovali v těchto službách. Nyní po patnácti letech mám říci: Tak, vy jste tenkrát před patnácti lety byl u StB, tak se s vámi loučíme? To bych považoval za nehoráznost, protože tito lidé neškodí. Tito lidé skutečně udělali možná nějaký obrat v životě, motivy mohly být různé, ale obrat tam byl. Pokud je s nimi dobrá zkušenost, proč je nevyužít? Vždyť tito lidé, nebo podobní lidé, kteří byli třeba v komunistické straně, v různých spolcích, v Národní frontě atd., udělali také obrat. Také jsou třeba někde jinde a v různých firmách a institucích.
Proč se nezeptáte, pane poslanče, na Ministerstvu obrany, jestli vedou evidenci bývalých příslušníků vojenské kontrarozvědky, jestli dnes je tam nechávají?
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane ministře, já vám musím upozornit na čas.
Ministr vnitra ČR František Bublan Tak já už budu končit. Děkuji. Doufám, že jsem splnil vaše otázky.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se pana poslance Bratského, zda chce využít svého práva položit doplňující otázku. Má na to jednu minutu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bratský: Nemohu bránit panu ministrovi, aby dal někomu ze svých kolegů doplňující otázku podobného typu na jiné ministerstvo. Já vás docela chápu a docela si dovedu představit, že můžete mít vnitřní lidské zábrany nevytvářet existenční problémy pro některé zasloužilé pracovníky StB, kteří možná pro náš resort vnitra v devadesátých letech, poté co prošli lustracemi, jakýmisi občanskými komisemi, které byly stejně podivně sestavovány, ne ve všech obcích, městech anebo ve všech resortních skupinách měly stejné odborné výsledky. Je mi jasné, že by nemusel být problém najít v resortu, který zaměstnává desítky tisíc osob, pracovní zařazení méně exponované z hlediska politické a morální citlivosti, ale přesto ještě pořád užitečné.
Jmenoval jsem některé útvary, které jsou velmi důležité. Domnívám se, že bývalý člen StB nemůže pracovat na takovém oddělení, které se zabývá lustracemi nebo nějakým způsobem dodává i do našeho zákonodárství zkušenosti, ke kterým jsou třeba tyto věci. Domnívám se, a proto jsem vám dal ty poslední dvě otázky, že to je spíš morální apel, jestli se tím hodláte zabývat a jestli váš resort budete tímto způsobem očišťovat neboli převádět lidi na funkce, které jsou méně exponované z hlediska politického.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane poslanče, upozorňuji na čas. Už jste velmi překročil dobu vám vyčleněnou.
Poslanec Petr Bratský: Omlouvám se vám, paní předsedající, omlouvám se všem kolegyním a kolegům, kterým to vadí.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan ministr má dvě minuty.
Ministr vnitra ČR František Bublan Já se vrátím k archivnímu odboru. To je typický příklad. Když přijdou noví lidé a začnou se seznamovat se starými svazky - a těch svazků je tam asi jeden kilometr, což je velká dávka - začnou se v tom utápět a není možné, aby s tím něco udělali.
Bylo zapotřebí využít těch, kteří k tomu měli nějak blízko, kteří to dokázali uchopit, dokázali to roztřídit apod. A to je zase o tom samém. Člověk tam tehdy pracoval, využil se, patnáct let se tam jakoby vyždímal. Když ho už nepotřebujeme - teď ho můžeme nahradit, není problém, nahradíme ho někým novým. Ale já se ptám: Je to dobře, když po patnácti letech jeho činnosti, když ho nepotřebujeme, tak ho vyhodíme jen proto, že před patnácti lety byl někde jinde?
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní dávám slovo paní poslankyni Lucii Talmanové, která přednese svoji interpelaci na ministryni zdravotnictví paní Miladu Emmerovou. Připraví se pan poslanec Petr Krill, který bude interpelovat pana ministra Bohuslava Sobotku. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Lucie Talmanová: Děkuji vám za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, vážená paní ministryně. Některé moje interpelace by opravdu nemusely být, kdyby existovala koncepce reformy zdravotnictví. Zatím není. Přesto stále doufám, snad ne naivně, že se jí dočkáme.
Moje dnešní dotazy se budou týkat oblasti zdravotnických prostředků. Rovnou přistoupím k otázkám, které ač položeny zde, jsou tak jednoduché, že paní ministryně dozajista bude schopna a připravena na ně odpovědět.
Otázka první. Je pravda, že Ministerstvo zdravotnictví připravuje nový systém úhrad zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění?
Druhá otázka: Pokud je tomu tak, můžete, paní ministryně, vysvětlit, jaký bude mít tato změna dopad na pacienty, kteří zdravotnické prostředky dostávají na poukaz? Jedná se mi o eventuální zvyšování nebo snižování doplatků.
Třetí otázka: Jakým způsobem budou úhrady za zdravotnické prostředky stanovovány, jakou metodou budou srovnávány kvalitativně a kvantitativní údaje o zdravotnických prostředcích?
***