(15.40 hodin)
(pokračuje Talmanová)
Čtvrtá otázka. Bude eventuální připravovaný nový systém úhrad zdravotních prostředků poskytnut v dostatečném časovém předstihu k vyjádření odborné i laické veřejnosti?
Otázka poslední. V případě, že připravujete nový systém úhrad zdravotnických prostředků, kolika řádově těchto zdravotnických prostředků se bude nový systém úhrad týkat?
V případě, že některá otázka je komplikovanější než na okamžitou odpověď, spokojím se i s písemnou. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní vystoupí paní ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Má na svoji odpověď pět minut.
Ministryně zdravotnictví ČR Milada Emmerová Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní, zákon číslo 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, kromě vybraných příloh číslo 3 zákona stanoví procentuální úhradu zdravotnických prostředků ve výši 75 % ceny pro konečného spotřebitele. Tento systém úhrad zdravotnických prostředků nebyl nijak změněn od nabytí účinnosti zákona.
Vzhledem k rychlému vývoji medicíny i v oblasti zdravotnických prostředků, viz např. léčba srdečního infarktu semiinvazivní nebo invazivní technikou, je zřejmé, že systém hrazení z roku 1997 již dostatečně neumožňuje zohledňovat potřeby pacientů, ale ani dostatečně nezamezuje zbytečnému vynakládání prostředků z veřejného zdravotního pojištění. Proto Ministerstvo zdravotnictví po přijetí mezinárodní nomenklatury zdravotnických prostředků Českou republikou začalo pracovat na vytváření systému třídění všech zdravotnických prostředků, do té doby vedených pod nejrůznějšími kódy či evidenčními čísly, tak aby toto třídění umožňovalo rychlou a přehlednou orientaci ve skupinách zdravotnických prostředků a zároveň bylo východiskem pro systém hrazení. Systém hrazení zdravotnických prostředků, který by měl vycházet z jejich přehledného zatřídění, umožní rozhodnout o výši úhrady tak, aby byla potřebná péče dostupná, a zároveň dokáže omezovat plýtvání veřejnými prostředky, ke kterému v dosavadním systému mohlo docházet a dle různých informací skutečně nadále dochází.
Samozřejmě změna systému hrazení zdravotnických prostředků je podmíněna odpovídající změnou zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zcela legitimním požadavkem, který v této souvislosti zazněl i několikrát zde v Poslanecké sněmovně, byl požadavek na to, aby současně s předložením návrhu změny ustanovení zákona byly předloženy i návrhy těch podzákonných norem, které by byly vlastním seznamem úhrad pro jednotlivé skupiny zdravotnických prostředků.
Koncem loňského roku byly dokončeny práce na přiřazování zdravotnických prostředků do tříd definovaných mezinárodní klasifikací za laskavého přispění a pomoci odborných lékařských společností a elektrotechnického zkušebního ústavu, komor a dalších zástupců odborné veřejnosti. Nyní se pracuje na vytvoření společné databáze všech takto přiřazených zdravotnických prostředků. Ukončení další fáze, která bude spočívat v roztřídění zdravotnických prostředků do podskupin v rámci jednotlivých tříd mezinárodní klasifikace, předpokládáme na září 2005.
Podskupiny budou vytvářeny tak, aby byly základním východiskem pro stanovení výše úhrady konkrétních zdravotnických prostředků z veřejného zdravotního pojištění a aby systém sloužil všem těm, kteří nechtějí plýtvat ze solidárních prostředků veřejného zdravotního pojištění. Dle mých informací se tak již děje v sousedním Německu, kde je prokázáno, že jsou placeny daleko menší náklady za zdravotnické prostředky než třeba v našich současných poměrech. To by mělo být naším cílem a zejména by to mělo být cílem těch, kteří jsou v managementu, zejména lůžkových zařízení.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se paní poslankyně Talmanové, zda chce položit doplňující otázku. Není tomu tak.
Nyní tedy vystoupí pan poslanec Petr Krill, který bude interpelovat ministra financí pana Bohuslava Sobotku. Připraví se paní poslankyně Alena Páralová, která bude interpelovat místopředsedu vlády a ministra práce a sociálních věcí pana Zdeňka Škromacha. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Krill: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, kolegové a kolegyně, novelou ustanovení § 3 odst. 2 zákona číslo 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, dochází s účinností od 1. 1. letošního roku k zásadní změně při určení osoby poplatníka daně z některých pozemků. Ministerstvo financí pak rozhodlo o posunutí termínu na 30. 4. tohoto roku. Potud snad všechno v pořádku.
Problém však nastává v případě, kdy existuje více spoluvlastníků pozemků. Tito spoluvlastníci jsou na základě § 10 odst. 6 zákona 337/1992 Sb. povinni si zvolit společného zástupce pro účely daňového řízení. Pokud tak neučiní ani na výzvu, určí společného zástupce správce daně sám a vyrozumí o tom všechny daňové subjekty. Protože znám několik skutečných případů, kdy je vlastníků více než dvacet, kteří se navzájem neznají, a někteří jsou dokonce rozptýleni po celém světě, neumím si představit, jak bude spoluvlastník, který chce své daňové povinnosti dostát, když správce daně převezme přiznání a platbu za celý pozemek, postupovat.
Proto si dovoluji, pane ministře, položit následující otázky:
Na základě jakých kritérií bude správcem daní určen zástupce vlastníků - protože nelze předpokládat dobrovolný zájem jednotlivých spoluvlastníků.
Za druhé. Na základě čeho bude vymáhat zástupce spoluvlastníků po spoluvlastnících daňovou platbu a kdo bude penalizován, když nebude včas daň z nemovitosti odvedena?
Za třetí. Nejde jen o to, že si správní orgán ulehčuje práci a odpovědnost přenáší na někoho jiného?
Za čtvrté. Jak se mají chovat spoluvlastníci, kteří jsou připraveni svoji daňovou povinnost splnit a tento zákon jim to neumožňuje?
Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Ano, využil jste svého práva. Pan ministr Bohuslav Sobotka.
Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane poslanče, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, z úpravy v občanském zákoníku skutečně vychází příslušné ustanovení zákona o dani z nemovitosti, které je v tomto zákoně o dani z nemovitosti už od 1. ledna 1993. Podle § 13a odst. 4 zákona o dani z nemovitosti, podá-li daňové přiznání jeden z poplatníků mající vlastnická nebo jiné práva k téže nemovitosti, považuje se tento poplatník za společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí jiného společného zástupce. Na společného zástupce přecházejí všechna práva a povinnosti poplatníka daně, tedy i povinnost zaplatit daň v plné výši. Pro stanovení společného zástupce je skutečně prioritou dohoda spoluvlastníků. Pro zjednodušení daňového řízení byl zvolen postup, že poplatník, který podal daňové přiznání, je považován za společného zástupce, neboť tak projevil společnou vůli spoluvlastníků. V případě, že se nikdo ze spoluvlastníků neozve a nepodá daňové přiznání, postupuje finanční úřad podle § 10 odst. 6 zákona 337 o správě daní a poplatků, to je určí společného zástupce sám svým rozhodnutím. Při rozhodování o určení společného zástupce finanční úřad posuzuje všechny okolnosti daného případu, mimo jiné také rozsah spoluvlastnického podílu, ale toto nemusí být ani jediné, ani rozhodující kritérium. V řízení o společném zástupci finanční úřad využívá všech institutů, které mu dává zákon o správě daní a poplatků, např. doručování veřejnou vyhláškou.
Institut společného zástupce, o kterém je zde řeč, je využíván již od počátku účinnosti zákona, to je od 1. ledna 1993. Spoluvlastníci nemovitosti, pokud jsou poplatníky daně z nemovitosti, postupují podle principu společného zástupce již dvanáct let v České republice. To, co se změnilo, je, že od 1. ledna letošního roku začala platit novela příslušného zákona, která vrací situaci ke standardnímu normálu, kdy by tím, kdo podává daňové přiznání, měl být vlastník. Vychází z toho, že v určité části území již proběhla digitalizace, to znamená, že došlo k přesnému vymezení vlastnictví, a v těchto katastrálních územích by tedy nově daňové přiznání měli primárně podávat vlastníci.
***